Srdnatý boj v pekle Copacabany
(od našeho zpravodaje z LOH) Vzala si míč a chystala se podávat. A v tu chvíli se ozvalo. Jednohlasné, hromové, zneklidňující. Bučení.
Markéta Sluková poznala, jaké je hrát olympijský plážový volejbal v zemi, která ho miluje. Na místě, které mu je zasvěceno. A proti domácímu týmu. „Těžší prostředí jsem asi nezažila,“vydechla.
S Barborou Hermannovou statečně vzdorovala mistryním světa Barbaře a Agatě. Češky vyhrály první set, ale nakonec podlehly 1:2 na sety. V noci na úterý (3.00 SELČ) je čeká klíčový druhý zápas ve skupině proti Španělkám Lilianě a Else, který výrazně napoví o jejich šancích na postup.
„Jsou hodně zkušené a sehrané. Mají obrovské množství nahraných zápasů. Bude to boj,“tuší Sluková.
Sotva však bude v tak divoké atmosféře, jakou prožila s Hermannovou v sobotu odpoledne.
Husí kůže i po utkání
Na Copacabanu pražilo slunce. Beachvolejbalová aréna se zvolna zaplňovala. Za ní hlídkovaly na Atlantském oceánu křižníky, ve vzduchu létala helikoptéra.
Poklidná idyla však brzy skončila. Vlastně stačila jediná výměna. Barbara zaútočila na síti, míč škrtl o pásku a dopadl do hřiště. První bod pro Brazilky – a v tu chvíli to poprvé přišlo. Aplaus, který bral dech. Publikum, z něhož zářily kanárkové brazilské barvy, střídavě tleskalo, křičelo nebo se bavilo mexickou vlnou. Hlasatel na sta- Markéta Sluková s Barborou Hermannovou
dionu ho dál hecoval; ne že by to snad potřebovalo.
Čím významnější moment, tím byla euforie v publiku silnější. Čím pohlednější výměna, tím víc decibelů se z ochozů ozývalo. „Když se podařila delší výměna, kterou vyhrály Brazilky, řekla jsem si jen: Wow,“líčila Hermannová. „Ani jsem nestihla přemýšlet, co se stalo. Byla jsem pohlcená tím, jak dokážou zařvat. A jak to dolehne na nás na všechny, nejen na Brazilky. Měla jsem husí
kůži. Ještě teď ji mám,“vyprávěla desítky minut po skončení zápasu.
To, co zažila, byl beachvolejbalový ráj i peklo v jednom.
Ani když Češky získaly první set, nadšení diváků neopadlo. Naopak: tribuny, zprvu překvapivě prořídlé, se postupem času zaplnily a bučení i aplaus z nich byly stále silnější. „Oni to asi nemyslí osobně, jen prostě chtějí fandit Brazilcům. Mají to fandění hozené jinak, tohle je pro ně normální povzbuzování jejich místních hrdinů,“chápala Sluková.
Ne že by to ji nebo její spoluhráčku překvapilo. V Brazílii už hrály a tušily, do čeho jdou. Olympijská atmosféra na Copacabaně však byla přece jen výjimečná. „Něco takového jsem nikdy nezažila. Musela jsem se hodně soustředit, abych bučení nevnímala,“popisovala Hermannová.
Druhý set Češky ztratily. Ve třetím vedly 5:4, v tu chvíli však ve sporné situaci o bod přišly, když rozhodčí nahlásil Slukové kontakt se sítí. A pak už Brazilky dominovaly. Když se za stavu 14:9 dostaly k prvnímu mečbolu, fanoušci na tribunách povstali a vyhlíželi vytoužený konec.
Češky ještě dvě výměny vzdorovaly, ale pak přišel konec. Stadion mohl slavit – a temperamentní brazilská dvojice hráček s nimi. „Ale popraly jsme se s tím dobře. Přežily jsme to a ještě jsme hrály tak, jak jsme hrály. Můžeme z toho těžit,“věří Hermannová.