Papuánci v horách si otvírají „večerky“

„Ve vesnici Yawan už má mobil dvanáct lidí. Jako bychom sledovali vznik ,střední třídy‘,“říká kulturní antropolog Martin Soukup z Univerzity Palackého. Na odlehlém místě v horách Papuy-Nové Guineje (PNG) byl počtvrté.

MADANG/PRAHA Někteří z nich ještě věří na kouzla a čáry, ale dobře vědí, že do okresního města – hluboko v údolí – se dovolají malou krabičkou, kteroumohou v Yawanu používat od loňského ledna.

Ve vesnici, jež byla pro svou nepřístupnost po celé dekády i na okraji zájmu koloniální správy, dnes žije asi 400 lidí kultury Nungon. Pár z nich – místo tradičního pěstování batátů pro svou rodinu – začíná dokonce podnikat.

„Vzniklo tam asi pět kantýn, obchůdků, jež ale mají velké problémy se zásobováním. Vesměs stejní majitelé dodávají kávu na mezinárodní trhy, mají i telefony, jsou ve styku s okresním městem, kam ji letecky posílají, takže dochází ke společenskému vrstvení,“řekl LN Martin Soukup, autor učebnice terénního výzkumu.

„Mnohdy mají lepší mobil než já, některé jsou dotykové,“směje se. Ve vísce pochopitelně nebují žádný velký byznys; v několika „večerkách“frčí sůl a sušenky, jen občas polévky, možná instantní nudle. Alkohol k sehnání není; někteří tamní Papuánci jsou adventisté, takže řada z nich prohlašuje, že nepije ani nežvýká betel.

Ale bělošský neboli „wajtmanský“tabák, jak zní používaný pojem v komunikačním jazyce pidgin english, obyvatele svou kvalitou láká. Soukup, příležitostný kuřák dýmky, musel skoro všechen rozdat hned v počátku pobytu.

Předák Dono, který má už notebook s přístupem na internet, pak hrdě ohlásil, že i Yawan má svoje tržiště: sice by market měl fungovat každý pátek od tří hodin, ale v reálu tam nikdo moc nebývá...

Detailní historie i geografie

Soukup již podruhé spolupracoval s geografem Janem D. Bláhou z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Společně mapují příbuzenské vztahy, ale vztažené rovněž k žitému prostoru. „Zaměřili

Z pralesa do 21. století

jsme se na mapování oblasti a také na mentální mapy – na to, jak obyvatelé vnímají teritorialitu svého území,“vysvětlil loni Bláha, jak oba vědci kombinují antropologii s kartografií i genealogií. Po letošním výzkumu mají nová data; mapy odhalují spoustu věcí, třeba kde se koncentrují nejmocnější jedinci s právem trestat, jak se mění osídlení kvůli sezonní sklizni kávy anebo kde fungují nepřiznané polygamní svazky. Tyto poznatky badatelé spojují s koloniálními registry, takže podobně důkladně zdokumentovaný vývoj jedné lokality na PNG nejspíše nenajdeme.

„Změny za sedm let jsou obrovské. Vidíme je před očima,“říkají Soukup s Bláhou. Ač se již úsloví o lidech „z doby kamenné“mediál- ně zprofanovalo, dost z něj platí pro Yawan – z uzavřené komunity kdesi na vidrholci, kam jen občas přes četná údolí došel misionář anebo úředník samosprávy, se stává místo, z nějž se můžete bez problémů spojit s Olomoucí.

Papuánské internet café

Asi patnáct kilometrů od Yawanu vyrostl vysílač. „Kolem přistávací dráhy je docela dobrý signál, takže tam vzniklo něco jako internet café – dělali jsme si z toho legraci, ale chytlo se to i mezi místními,“říká Soukup. Služby tu nabízejí dva operátoři, Bee Mobile a DigiCell, u nichž si lze koupit i přenos dat. „Patrně jsme byli první lidé, kteří odtud odeslali příspěvek na Facebook,“vyprávějí.

Vyplatí se ale vysílač firmám v divočině, kde si lze koupit jen sůl a biskvity? „Pozor. Dole, kolem řeky Uruwa je spousta vesnic, kde signál využívají, a tam je život úplně jiný nežli výše v horách, kam nikdy nepovede silnice,“říká Soukup, jehož kniha Antropologie Melanésie (2014) byla během jeho působení v Praze oceněna jako nejlepší monografie Univerzity Karlovy. S Bláhou hodlají zkoumat i vztahy Yawanu k okolním vesnicím; letos navštívili i „krajanské“komunity na ostrově Velká Británie, kam Nungoni cestují za prací na plantáže.

„Vypadá to, že to nebyla naše poslední cesta na Papuu – další výzkum plánuji na rok 2018,“říká Soukup, jenž do příští větší expedi- ce chce přibrat dalšího etnologa a geografa, ale navíc i lingvistu.

Místní verzí nungonštiny mluví jen asi 1200 osob, přičemž platí to, co na mnoha místech druhého největšího ostrova světa: jakmile přejdete údolí, lidé už mají jiný jazyk. Dorozumívají se pak pidžinem čili zkomolenou variantou angličtiny. Je tedy jazyk Yawanu a okolí na vymření? „Určitě ne. I když vláda pojala zvláštní nápad, že budou zakazovat výuku na základních školách v rodných jazycích, což může být pro řadu z nich smrtelné. Ale tady se stále učí ve svém. Navíc je důležité, že u nich dělala výzkum australská lingvistka, která sepsala gramatiku, slovíčka, takže jim dochází, že jsou výjimeční – a ne- chtějí svůj jazyk ztratit,“vysvětlují Češi etnické sebeuvědomění.

Cizinci mezi Papuánci

Soukup letos vyzpovídal i pamětníky, neboť připravuje knihu věnovanou prvním kontaktům mezi bělochy a papuánskými etniky.

Do souhrnného díla s plánovaným názvem Cizinci a Papuánci hodlá zařadit i dávné příběhy ze „své“, tak rychle se měnící a modernizující komunity. „Sami naši asistenti byli v šoku, kolik toho jejich předkové vědí, pamatují. Bylo to pro ně jako zjevení,“říká Soukup. Ostatně: úcta Nungonů k vlastní kultuře vzrostla už loni, když jim čeští vědci přivezli knihu Nungon People of Uruwa (2013). Ano, o nich samých.