Přizpůsobiví
Hitem letošního léta je alespoň v české politice strach z neexistujících migrantů. Prezidentovi Miloši Zemanovi nedají ty hordy nájezdníků spát a po sociálních sítích se šíří cajdák jisté Olivie Žižkové, která si se svým manželem, někdejším bubeníkem doprovodné kapely Karla Gotta, na videu nabíjí kvér, protože „pojďme to zvrátit, ta zvěř se musí vrátit“. Zeman i Žižková mají jedno společné – oba si myslí, že to Němci nezvládli. A tak je alespoň zpoza hranic tepou.
Část Němců by jistě některé migranty vrátila. Ale určitě ne ty, které má duo Z + Ž na mysli. Třeba v porúrském Gelsenkirchenu se spíš než migrantů ze země, kde je válka a nulová perspektiva na slušný život, bojí legálních přistěhovalců z EU, kteří se přizpůsobili možná až moc. Řeč je o více než šesti tisících Rumunech a Bulharech, kteří se za poslední dva roky do města s patnáctiprocentní nezaměstnaností přistěhovali. Právě v roce 2014 totiž skončila výjimka na ochranu trhu práce, a obyvatelé těchto dvou nejmladších členských zemí EU se tak i v Německu mohou volně usazovat. Jsou mezi nimi také romské klany, které jsou pro místní noční můrou. A jak nedávno v rozsáhlé reportáži napsal německý týdeník Die Zeit, pro převážně turecké agentury také dobrou kořistí.
Začíná to prací. Že by snad někdo oprav- du pracoval a začal žít svůj německý středostavovský sen, je téměř nemožné. Práce není ani pro místní, kteří prošli několika rekvalifikačními kurzy, natožpak pro cizince, kteří nemají vzdělání a neumějí jazyk. Mezi balkánskými migranty je ale zaměstnanost téměř stoprocentní. Razítko na takzvaný minijob, tedy práci do 400 eur měsíčně, dostanou od skořápkových firem a na úřadě si pak zažádají o dorovnání životního minima. Pro rodinu se čtyřmi dětmi to dělá až 1600 eur. Sociálka samozřejmě hloupá není, a tak si kontroluje, zda těch 400 eur opravdu na účet žadatelů chodí. Inu, chodí. Pár hodin po převodu peněz ovšem peníze zase „zaměstnavatel“vytáhne z bankomatu. Není naivní – kartu k účtu migranti nevidí. Jejich povinností je platit výpalné v podobě příspěvku na bydlení. Ten se inkasuje hned a v hotovosti. Nejlepší trik, jak obrat naivní stát, ale teprve přichází. Bylo by příliš prosté myslet si, že rozpadající se domy se „sociálním“bydlením mafiáni od Gelsenkirchenu koupili a městská kasa z toho má alespoň nějaký užitek. Ve skutečnosti k pořízení bytového domu stačí složit jen jistinu v aukci a skutečnou cenu nikdy nezaplatit. Než proběhnou všechny výzvy a soudní exekuce, uteče půl roku. Čili šestkrát příspěvek na bydlení od dvaceti partají. Mafiáni pak mohou jít o dům dál, který se – jak jinak – v rámci exekuce nabízí v dražbě.
Že by se to u nás stát nemohlo? Omyl. Česko má v zákonech úplně stejnou „chybu v systému“. A věčně se chlácholit tím, že naše dávky nejsou dost atraktivní, je v době, kdy česká ekonomika dobře šlape, opravdu naivní.
Bylo by příliš prosté myslet si, že rozpadající se domy se „sociálním“bydlením mafiáni od Gelsenkirchenu koupili a městská kasa z toho má alespoň nějaký užitek. Ve skutečnosti k pořízení bytového domu stačí složit jen jistinu v aukci a skutečnou cenu nikdy nezaplatit.