Proxy boj s Tureckem
Erdoganovi fandí Istanbul, ale i Kolín nad Rýnem
Na webu platí nepsaný Godwinův zákon: kdo v debatě jako první užije hitlerovský příměr, prohrál. Sáhl příliš brzy po nejtěžší zbrani, aniž by vyčerpal věcné argumenty. Pak ale v turecké debatě prohrávají ti, kteří srovnávají Erdogana s Hitlerem a pokus o puč s požárem Říšského sněmu. Je pravda, že Erdogan zamířil od autokracie k diktatuře. Je pravda, že pokus o puč byl amatérský a Erdogan ho využívá k nebývalé mstě. Je pravda, že se opírá o masy, které ho velebí jako největšího muže. To vše ukázala nedělní manifestace v Istanbulu. Ale není to Hitler, tak jako jím není Putin, Berlusconi či Trump. Je to muž, který se – podobně jako ti jmenovaní – veze na vlně obdivu k politickému chlapáctví.
Turecko už téměř sto let neohrožuje nikoho navenek. Jako jedinýmuslimský stát je spojencem Západu. Konflikty, na kterých se podílí, patří jen mezi zástupné (tzv. proxy války). Turecko žije v míru s Řeckem, neboť oba státy jsou v NATO. Jediný řecko-turecký konflikt vznikl v roce 1974 na Kypru, který v NATO není. Teď nehrozí proxy válka ani na Kypru, což je dobré připomenout. Zato ožívá společenský proxy konflikt v Evropě samotné, což je novinka naznačující trend vývoje.
Za Erdogana či obnovu trestu smrti se masově nedemonstruje jen v Turecku, ale i v Německu, třeba v Kolíně nad Rýnem. A demonstrují tam „němečtí Turci“či „turečtí Němci“, prostě lidé původem z Turecka, jimž Německo po letech odmítání nabídlo dvojí občanství. Úhrnem: občanský konflikt se z Turecka přenáší do Německa. A levicově liberální Němci, kteří dvojí občanství vybojovali, se tváří vyděšeně.
„Levice a liberálové byli vždy pro možnost dvojího občanství,“píše intelektuál Jakob Augstein na webu Spiegel Online. „Ale teď u nás demonstrují němečtí Turci za Erdogana. Někde se stala chyba – na všech stranách. Potřebujeme konečně rozumný zákon o státním občanství.“
Někde se stala chyba. To si mohou říkat různé vlády či instituce. Stala se chyba v tom, že EU byla k Turecku málo vstřícná? Nebo už v tom, že v Turecku vzbuzovala vůbec nějaké naděje? Teď je tu ale i konkrétnější otázka. Turecko odebralo cestovní pasy desetitisícům občanů, čímž je uvrhlo do nesvéprávného postavení lidí v bývalém komunistickém bloku. Má je EU přijímat jako uprchlíky a udělovat jim azyl? Nebo má nadále spoléhat na Turecko jako na smluvního partnera ve věci migrace? To je otázka do pranice. Zbyněk Petráček