ČLK, nepřítel našeho zdraví
Škodí-li něco pacientům i zdravotníkům, tak je to odpor lékařské komory ke změnám
eské zdravotnictví představuje enklávu socialismu, kde ceny ve vztahu pacient – zdravotnické zařízení nehrají žádnou roli. Každému se prý dostává podle jeho potřeb. Když nastane problém, politici do něj z kapes občanů přisypou něco peněz a jede se vesele dál. Je otázkou, zda a s jakou efektivitou lze tento byrokratický medicínskoprůmyslový komplex řídit. Zvláště když chybí skutečná veřejná kontrola a výsledek stojí a padá se zpracováním obrovského množství informací, které v úplnosti zná snad jenom pánbůh.
Výkony lékařů a sester si zaslouží úctu a člověka jímá až dojetí, když vidí záběry z nějaké složité operace. Na druhé straně, každému zaměstnání přísluší uznání. Výše mzdy zdravotníků se ale musí odvíjet od jejich ochoty pracovat v oboru za určitou mzdu a nikoliv od faktu, že zachraňují zdraví a životy lidí. Kdyby tohle mělo hrát roli, kolik peněz by si zasloužil pilot letadla, operátor jaderné elektrárny nebo řidič sanitky odvážející naše dítě?
Česká lékařská komora (ČLK) vede boj za zlepšení podmínek lékařů a bude to dělat tak dlouho a intenzivně, až přivede zdravotnictví ke kolapsu a destruuje sociální smír. A jestli něco škodí pacientům, zdravotníkům i daňovým poplatníkům, tak je to odpor této cechovní organizace ke změnám. Prezident ČLK Milan Kubek třeba nazývá hlupáky ty, kdo nechtějí „volat na telefon nebo záznamník“a požadují objed- nání přes internet. I když, nejen lékařům a nemocnicím, ale i zdravotním pojišťovnám a politikům vyhovuje současný chaos, kde se nic nedá dohledat a současně se každý může vymlouvat na toho druhého.
Kde všude leží peníze
Předpokladem elementárního pořádku ve zdravotním i sociálním systému je zavedení elektronických receptů, neschopenek, karet pacienta a vyhodnocování vznikajících megadat. Zde je třeba zdůraznit, že pořizování zdravotní dokumentace hradí veřejné pojištění, a tedy nepatří lékařům, nemohou s ní obchodovat. ČLK tvrdí, že lékaři prý nemají ve všech ordinacích internet a neumějí s ním zacházet. Hrozím se dne, kdy požádají o asistenty, protože neumějí číst a psát. Při zavádění elektronické evidence tržeb (EET) nikoho počítačová gramotnost ani dostupnost internetu zajímat nebudou.
ČLK také nechrání pacienty a toleruje ve svých řadách vyznavače homeopatie, čínské medicíny, odpůrce očkování a další „šamany“používající postupy non lege artis. Šarlatánství zaštítěné lékařskou praxí je strašně nebezpečné, protože se v očích veřejnosti dostává na úroveň vědecké me- dicíny. Na rozdíl od advokátní komory neexistují racionální důvody, aby lékařská komora měla jinou úlohu než kulturně-historickou. Asi jako folklorní kroužky na dožínkách.
Zbytek je již obehraná písnička. Síť nemocnic čeká na redukci a přeměnu na sociální ústavy. Každá ordinace nemůže automaticky dostávat smlouvu s pojišťovnou. U ambulancí musí být známo, kdy a zda vůbec pracují, kolik pacientů ošetří, a o lékařích, zda za den nevykazují výkony jako za 48 hodin. V 21. století a uprostřed Evropy nesmí existovat z veřejných peněz placená ordinace bez rezervačního systému, kde se čeká na domluvené vyšetření šest a půl hodiny. Tomografy, magnetické rezonance, operační sály musejí být vytížené na tři směny. Je třeba potlačit neefektivní „hogo fogo“metody zavedené bez vědeckých studií, jako jsou robotické operace. Je nutné zavést spoluúčast za poškození vlastního zdraví, a to u viníků silničních nehod pod vlivem alkoholu a drog, těch, kdo nepoužívají přilby, pásy apod., vyznavačů rizikových sportů, chovatelů nebezpečných zvířat. Lékaři a sestry si také zaslouží okamžitou úpravu v systému vzdělávání. Tady všude leží peníze.
Zdravotnictví je nenahraditelné. Na díry v silnicích si lze pořídit terénní džíp, na zloděje dobrý zámek a zeď s ostnatým drátem, ale zdraví si sami nezachráníme. I když, buďme v klidu, každé zdravotnictví, nejen to české, má úmrtnost 100 procent.