Tarator: skvělá zbraň proti horku
Jen máloco osvěží v letním parnu tak dobře jako tradiční balkánská studená polévka z okurek a jogurtu. Nejznámější je zřejmě bulharská varianta zvaná tarator. Její obdobu ovšem najdeme třeba v srbské, albánské, ale také blízkovýchodní či perské kuchyni.
Na polovinu středně velké okurky budeme potřebovat jeden kelímek kvalitního bílého jogurtu. Okurku oloupeme a nastrouháme na nudličky nebo pokrájíme na velmi drobné kousky. Strouhání je jednodušší a většinou snáze docílíme lepšího konečného výsledku, okurka ovšem při strouhání přichází o některé zdraví prospěšné látky.
Následně oloupeme a prolisujeme či utřeme nožem dva až tři stroužky česneku. Do vhodné nádoby nalijeme půl litru čerstvého mléka a přidáme připravenou okurku, jogurt i česnek. Dodáme jednu polévkovou lžíci olivového, případně kvalitního rostlinné- ho oleje a důkladně vše promícháme. Podle chuti nakonec tarator osolíme a opepříme.
Důležité je hotovou polévku před podáváním dobře vychladit, nic nezkazíme ani několika kostkami ledu do každé porce. Servírovat můžeme klasicky jako polévku v hlubokém talíři či lze tarator také upíjet ze sklenice. Někde se můžeme setkat i s tím, že se do taratoru dává vaječná omeleta nakrájená na kousky. V tom případě může tato polévka nahradit i hlavní chod lehčího oběda.
Při příští přípravě můžeme chuť taratoru obměnit přidáním kopru nebo nasekaných vlašských ořechů. V hodně neortodoxní verzi můžeme dokonce okurku nahradit odpovídajícím množstvím mrkve. Polévka nebude tak osvěžující, ale její chuť je rozhodně také zajímavá.
Hustší obdobou taratoru je i oblíbené řecké tzatziki. Jejich příprava je podobná, jen vynecháme mléko a základní podmínkou je nastrouhanou okurku dobře vymačkat, aby se zbavila nadbytečné tekutiny. Jogurt by měl být v tomto případě pravý řecký, tedy hustý a krémový, případně zbavený syrovátky vykapáním přes hustě tkané plátno. Tzatziki se jí buď jako samostatný pokrm podávaný s bílým chlebem, nebo jako vydatný dip k masu, nejlépe grilovanému. mic