Kvůli chybě zdraží voda

Malé vodní elektrárny nedostávají zelený bonus. Povodím spadly příjmy o 200 milionů korun

PRAHA Když předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková na sklonku loňského roku oznámila, že pro letošní rok nevypíše cenové rozhodnutí, každý si představil hlavně majitele solárních elektráren, kteří tak přišli o část peněz.

Bez cenového rozhodnutí inkasují provozovatelé obnovitelných zdrojů za vyrobenou elektřinu jen tržní část ceny, ale od ledna letošního roku nedostávají dotaci, která dělá většinový díl výdělku.

Teď se ukazuje, že to nejsou solárníci, kdo situaci odskákal. Problém dopadl na malé vodní elek- trárny, z nichž mnohé patří jednotlivým povodím. Za letošní rok kvůli tomu přijdou o 200 milionů korun, a to znamená zdražování vody.

Do největších obtíží spadlo Povodí Ohře, které zásobuje vodou Ústecký kraj. „Cena za odběr povrchové vody od příštího roku vzroste o dvacet procent,“uvedl ředitel podniku Jiří Nedoma.

Stávající ceny vody nezvládají pokrýt náklady na správu vodního toku, proto náklady na Ohři dotovali z prodané elektřiny na tamních čtyřech turbínách. Bez zeleného bonusu či zaručené výkupní ceny jsou ale malé vodní elektrárny na čtvrtině příjmů, s nimiž počítaly.

Z celkového odhadu dvousetmilionového propadu připadá na Ohři skoro 128 milionů, u ostatních povodí jsou čísla o něco menší.

„Bude to mít za následek pokles ročních výnosů o cirka šede- sát milionů. Pokud nedojde ke změně, tento stav bude mít dopad i na kalkulaci ceny za odběr povrchové vody pro rok 2017,“sdělil Hugo Roldán z Povodí Vltavy.

Přitom se to vůbec nemuselo stát. Stávající výpadek příjmů se týká sto pěti malých vodních elektráren, které byly rekonstruované nebo modernizované v době od října 2013 do konce roku 2015. Nejde o nové zdroje a mělo by se na ně vztahovat už schválené schéma podpory, ale stejně jim za celý letošní rok žádný zelený bonus nepřišel.

Důvodem je legislativní změť výjimek v energetickém zákoně, která se odehrála v roce 2013. Vý- sledkem je, že na malé vodní elektrárny přebudované ve zmíněném období dopadla právní fikce, podle které jsou „jako že“uvedené do provozu od ledna 2016.

Dělalo se to proto, aby se elektrárnám po opravách restartovala životnost, tedy aby mohly pobírat provozní podporu dalších třicet let. Jenomže nikdo netušil, že důsledkem bude zastavení výplaty podpory.

Pro majitele sto pěti vodních zařízení jde o likvidační situaci. Povodí i soukromníci si na rekonstrukce brali úvěry a ve svých splátkových kalendářích se zeleným bonusem počítali.

Třeba elektrárna v Hamrech na Českobudějovicku jen za první čtyři měsíce letošního roku přišla o sto tisíc, větší zařízení na Trilčově jezu za stejné období téměř o milion. „Naši členové, lidé s rodinami, si brali půjčky, aby do rekonstrukcí investovali, a teď jsou bez peněz, s nimiž počítali. Přitom malé vodní elektrárny patří mezi obnovitelnými zdroji k těm nejstabilnějším, v koncových místech pomáhají vyrovnávat ztráty způsobené přenosem energie z centrály,“říká Robert Turinský, místopředseda Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů.

Zástupci svazu se proto sami vydali do Bruselu na ředitelství, které České republice schvaluje míru a rozvržení podpor do obnovitelných zdrojů. Chtěli zkusit evropské úředníky přesvědčit, aby notifikaci pro zdroje uvedené do provozu od ledna 2016 vydali co nejdříve, když už se mezi ně musejí počítat vodní zařízení, která i po přestavbě vyráběla až dva roky před tímto datem. V Bruselu je čekalo překvapení. Navzdory tomu, co majitelům malých vodních elektráren měsíce tvrdilo ministerstvo průmyslu, se ukázalo, že Evropská komise rekonstruovaná vodní zařízení mezi nové zdroje vůbec nepočítá, ba dokonce počítat odmítá.

Neoficiální stanovisko Komise znělo, že není možné přeřazovat do nového schématu podpory zařízení, která už v nějakém starším zařazená jsou, což o rekonstruovaných vodních zařízeních platí. Minulý týden už toto stanovisko dorazilo i oficiálně na český antimonopolní úřad. Bude teď na ministerstvu průmyslu, aby se s tím vypořádalo. Podle sdělení Komise je zřejmé, že rekonstruované vodní elektrárny měly peníze od ledna normálně dostávat, a tudíž by jim státní firma OTE měla poslat všechno, co neobdržely. Podle ministerstva průmyslu ale taková rovnice neplatí. „Nevyplývá z toho automaticky, že malé vodní elektrárny zrekonstruované v letech 2013 až 2015 dostanou od OTE podporu od ledna 2016 vyplacenou zpětně,“uvedl mluvčí resortu František Kotrba.

Z Husákových dob

Problémy přináší chybějící cenové rozhodnutí i vodním elektrárnám, které se opravdu zapojují do provozu od ledna letošního roku. Jejich rekonstrukce začala dřív, než tušili, že ERÚ cenové rozhodnutí nevypíše. Dosud to úřad vždy udělal, i když notifikace Evropské komise chyběla. Jenomže kvůli dvěma soudním stíháním se šéfka ERÚ Alena Vitásková rozhodla, že už neudělá nic, za co by si mohla vysloužit třetí obžalobu. Notifikace zatím není, česká strana ji vyjednává a podle všeho by mohla být podepsána v září. Zatím jsou ale vodní zařízení bez peněz, a protože se cenové rozhodnutí vypisuje vždy na následující rok, velmi pravděpodobně budou celý letošek bez zelených bonusů.

To je třeba případ malé vodní elektrárny postavené na úpravně vody Plav v jižních Čechách. Do trvalého provozu byla uvedena v roce 1983. V této dekádě tehdejší ministr zemědělství Lubomír Štrougal a prezident Gustáv Husák povolili, aby se výrobny energie z vody stavěly i soukromě. Byla ropná krize a hodil se každý vyrobený kilowatt. Jenomže pro dnešní podmínky byla elektrárna dimenzovaná na příliš velký výkon, který nedokáže využít, protože vlivem klimatických změn nastávají častěji období sucha, a tím pádem klesá hladina vody.

Proto vlastník zařízení, Jihočeský vodárenský svaz, v roce 2013 schválil a v roce 2015 zahájil re- konstrukci na menší výkon, hotovo měli letos v únoru. Ve svých kalkulacích návratnosti investice počítali pochopitelně i se zeleným bonusem. Díky vlastní výrobě energie by Plavu klesly náklady až o čtvrtinu, což pomáhá udržet nízko ceny za pitnou vodu. Bez bonusů je efekt na cenu pro zákazníky opačný.

I povodí hlásí, že ještě větší problém než výpadek podpory pro rekonstruované elektrárny pro ně představuje chybějící schéma podpory pro ty nové. „Zatím ale ztrátu nedokážeme vyčíslit, protože Česká republika nemá ukončený proces notifikace od Evropské komise. Proto není zatím možné stanovit dopady na výnosy a vliv na cenu povrchové vody,“říká Jana Burianová, mluvčí Povodí Labe.

Bonusy pro vítr

Za nynějším chaosem jsou vyšší zájmy, a sice miliardové investice do plánovaných větrných elektráren. Jsou zatím jen na papíře, ale když se v České republice ukončovala podpora pro obnovitelné zdroje od roku 2014, geotermální energie, biomasa a vítr dostaly výjimku. Pokud mají jedno ze zákonem určených povolení nejpozději z roku 2013, mohou se podle českého práva dostavět až v roce 2019 a stejně získají nárok na podporu. Jenže Česká republika neví, na jakou podporu budou mít tyto projekty nárok – jestli na tu z roku 2013, nebo potřebují novou unijní notifikaci. Pokud by se ukázalo, že platí druhá varianta nebo že vůbec nemohou podporu pobírat, státu hrozí arbitráže za ušlé zisky. Protoministerstvo průmyslu upřelo všechny síly na vyjednání podpory pro tyto takzvané reziduální projekty a nechtělo, aby ji svízele malých vodních elektráren ohrožovaly.

Proti České republice by nestáli žádní malí a bezvýznamní hráči. Mezi plánovanými projekty s výjimkou je třeba Farma větrných elektráren Moldava, jejímž investorem je EPH, který ovládají Daniel Křetínský a Patrik Tkáč. Největší z chystaných záměrů je soubor větrných elektráren Chomutov I. až IV. plzeňské firmy APB, v čele jejíhož představenstva stojí z korupce obžalovaný podnikatel Pavel Březina. V květnu začal soud řešit kauzu, v níž měl Březina uplácet bývalého radního Aše, aby získal povolení na stavbu větrníků v Krušných Horách.