Bundeswehr stojí o rekruty z celé Unie
Německou armádu čekají výzvy, které přesahují její dosavadní zadání. Měla by se výrazněji angažovat v zahraničí a pomáhat v boji s terorismem na domácí půdě. Potřebuje proto další vojáky.
BERLÍN/PRAHA Těch pár odstavců, sepsaných ve stroze byrokratické mluvě, vzbudilo v Německu značnou pozornost.
„Opatření by nejen posílilo integrační potenciál a zmírnilo personální krizi, bylo by rovněž kladným signálem z hlediska evropské perspektivy,“píše se v Bílé knize, strategickém textu spolkové vlády věnovaném armádě a celkové bezpečnostní strategii.
Přeloženo: autoři píší o tom, že získáváním rekrutů ze zemí Evropské unie Německo snadněji dosáhne svého konečného cíle, kterým je kapacita 170 tisíc vojáků v aktivní službě.
Změna pravidel
Bundeswehr je od svého založení před 61 lety otevřen výhradně službě německých občanů. Podle německého listu Die Welt to však nemusí platit navěky.
Poslední série teroristických útoků vystavila německé bezpečnostní síly značnému tlaku. Mluví se o tom, že armáda by mohla vypomáhat přetížené policii.
Rozšíření působnosti a otevření ozbrojených sil zahraničním zá- jemcům podpořila i ministryně obrany Ursula von der Leyenová ze strany křesťanských demokratů (CDU). „V zemích Evropské unie jsou podobná kritéria na vzdělání a také všeobecně rozšířená znalost němčiny,“řekla mluvčí ministryně rozhlasové stanici Deutsche Welle.
Jazykovou vybavenost pokládá za základní podmínku i její vládní kolega Hans-Peter Bartels ze strany sociálních demokratů (SPD). „Musíte mluvit dobře německy, to bude úplně nejzákladnější podmínka,“vyslovil se Bartesl, který působí ve Spolkovém sněmu jako armádní ombudsman.
Otevření dveří zájemcům z celé Unie by změnilo dosavadní praxi. Dosud Němci posuzovali takové případy individuálně a podle resortu obrany nyní působí v bundeswehru pouhých dvanáct občanů z jiných unijních zemí, od roku 2014 například i jeden rumunský lékař.
Nyní Němci čekají, jak se k nápadu vyjádří ostatní unijní země. Potom je třeba doladit množství podstatných věcí, od právního rámce až po financování vojenských penzí. Překážkou je i legislativa mnohých evropských zemí, která zapovídá službu v zahraničních armádách.
Jakkoli by to byla převratná změna, určité zkušenosti už Němci mají. Od října 1989 pracuje společná francouzsko-německá brigáda. O šest let později zřídili pod společným velením sbor Eurocorps, ve kterém spolupracují nizozemští, belgičtí, němečtí a francouzští vojáci. A před dvěma lety bylo do Německých sil rychlé reakce začleněno i 2300 nizozemských výsadkářů.
Rekrutovat do armády i občany jiných členských zemí EU chtěl už bývalý ministr Karl-Theodor zu Guttenberg, který stál v čele ministerstva obrany v letech 2009 až 2011. Tehdy jeho nápad ještě nezaujal. Dokončit ho musel až jeho nástupce Thomas de Maiziére.
Nyní je navíc personální krize naléhavější. Bundeswehr prošel reformou, spočívající v jeho větší profesionalizaci. Branná povinnost byla pozastavena před pěti lety. Armáda přitom čítá necelých 167 tisíc vojáků, což je stále o tři tisíce méně, než je stanovený cíl.
Služba je čest
Do vojenského mundúru se ale mladým Němcům příliš nechce. Pokud má armáda dostát domácím závazkům, a ještě vyhovět požadavkům spojenců na působení v zahraničních misích, je rekrutování zahraničních zájemců jednou z mála možných cest.
Přesto se ozývají i kritické hlasy. „Být vojákem, to není profese jako každá jiná,“tvrdí šéf profesní asociace vojáků Andre Wunster. „Vojákova identita stále spočívá na národní charakteristice.“