Přiškrcená budoucnost
Omezování mobilního internetu ohrožuje digitální ekonomiku i samotné operátory
Cesta z Prahy do Brna ubíhá zvlášť v rozkopaném létě podstatně veseleji třeba s olympijským závodem puštěným na tabletu. Pokud ale poslechnete billboardy operátorů podél dálnice, připojíte se přes rychlé LTE sítě a užijete si slunečné Rio v krásném vysokém rozlišení HD, přesunete se cestou na Moravu o pár digitálních let nazpět. Nejběžnější datový limit 1,5 GB, který třeba T-Mobile označuje jako „nadupaný datový balíček“, vyčerpáte totiž už někde u Devíti křížů. V lepším případě vás pak čeká rychlost z internetového pravěku, v horším budete úplně offline, než si připlatíte další data. Každopádně si podobný výlet do 21. století napříště dobře rozmyslíte.
Přitom právě kvůli službám, jako je přehrávání videa na cestách, se budují nové sítě za miliardy, kopce a domy zkrášlují další antény a stát nechává k využívání frekvence, tedy přírodní bohatství nás všech. Mobilní operátoři sice tvrdí, že se snaží naučit zákazníky používat stále více internetových služeb, v honbě za krátkodobými zisky ale používají metody z dob dávno minulých a naopak naši digitální budoucnost podvazují.
Umožňovatelé zlomku možností
Operátoři si sami říkají doslova „umožňovatelé“digitálních služeb. Jenže jim to moc nejde, protože „umožňují“využívat zařízení svých zákazníků a služby nabízené na internetu pouze na zlomek jejich možností. Tablety a chytré telefony s HD displejem stojí kolem pěti tisíc korun, na internetu je k dispozici ohromné množství videa ve vysokém rozlišení od online přenosů přes vlastní televizní aplikace operátorů, videotéky, jako je Netflix nebo HBO Go, až po YouTube. Jenže jejich používání brzdí nefunkční mezičlánek v podobě politiky omezujících datových limitů českých „umožňovatelů“.
Výhodou nových LTE sítí, za něž utratili miliardy, je vyšší rychlost a kapacita. K čemu to ale člověku je, když nejběžnější limit, který si koupí, nevydrží ani přehrání dvou filmů? Když vydrží přehrání tři čtvrtě hodiny hudby denně za měsíc, pokud tedy neděláte nic jiného? Operátoři mají i s nově získanými kmitočty dost kapacity, mohli by tedy konečně přizpůsobit sítě i tarify na potřeby lidí v roce 2016 a netvrdit v reklamě, že „konečně pořádný balík dat“je 500 MB. Případně se tvářit, jak je úžasné servírovat data po padesáti megabytech pod víčky od limonády.
Litevská jistota dvacetinásobku
Operátoři dimenzují datový limit v roce 2016 na využívání internetu někdy v roce 2003. Je snad „chytrá“nebo „superrychlá“síť, jak jim rádi v reklamě říkají, tak křehká, že 400 MB dat musí stát 250 korun? Náš T-Mobile třeba loni přenesl 14,6 terabytů dat, což je pěkné číslo, finská Elisa ale s dvoutřetinovým počtem zákazníků zvládla čtrnáctkrát tolik.
Ve Finsku nebo v Litvě je běžné, že za 25 nebo 30 eur dávají připojení bez omezujícího limitu dat. Finové mají i jejich největší spotřebu, průměrně loni na jednu SIM přenesli 5 GB, což je šestnáctkrát víc než Češi, výjimkou není ani 100 GB. Jejich sítě se samozřejmě nehroutí. Naopak, tamní operátoři mají největší procento SIM karet aktivovaných pouze s datovým tarifem, typicky pro tablety. Pokud se lidé nebojí své zařízení používat a nikdo je uměle neomezuje, odmění se věrností, nákupem dalších služeb a generují nové výnosy a zisk. Což je pak vidět na výsledcích finských operátorů, kterým takřka všechny důležité ukazatele rostou. Na rozdíl od těch našich.
Podříznout si vlastní digivětev
Nabídka mobilního internetu bez limitů množství dat, ale s odstupňovanou rychlostí, jak je to běžné u pevného připojení, není jediný důvod, proč je Finsko jednou z nejinovativnějších ekonomik v Evropě i na světě. Jak asi motivují datové limity českých operátorů naše místní tvůrce aplikací, si ani nechci představit.
Ignorování reality a nepochopení potřeb zákazníků je ale bohužel v telekomunikačním odvětví poměrně běžné. Operátoři se však vystavují riziku, že vychovají zákazníky, aby uvažovali hlavně o tom, k jaké wi-fi síti se zrovna připojí. Pokud bude mobilní síť poslední, „nouzovou“volbou, byznys mobilního operátora bude výrazně nižší.
Kabeloví operátoři proměňují domácí routery svých zákazníků ve wi-fi hotspoty a vytvářejí tak alternativní sítě pro nomadické využití. Třeba v Nizozemsku, kde dominuje UPC, najdou jeho zákazníci vždycky nějaké to připojení gratis. A na boj o zákazníky se připravují i internetoví giganti jako Google, který si už „operátorství“testuje v rámci projektů Google Fiber a Google Fi.
Prakticky vše, co se na displeji telefonu odehrává, už nemá s jinými než datovými službami operátora nic společného. Píšeme si nebo voláme čím dál víc přes WhatsApp nebo Telegram. Pokud to budeme dělat přes jiné sítě, třeba wi-fi, a operátor přinese zákazníkovi fakticky jen telefonní číslo, k čemu pak bude?