Tam, kde se nic neděje
Na české dálnice se žene další pohroma, psaly tento týden Lidové noviny. Nebylo to možná úplně přesné. Dálniční síť je katastrofou, respektive rychlost jejího budování. Nejvíc to vidí ti, kteří cestovali po střední a východní Evropě před rokem ’89 a pak zas až v posledních letech. Obrovský náskok, který jsme jako průmyslová a tranzitní země měli, zmizel a pomalu se propadáme za Polsko, Slovensko a Maďarsko, ale brzy padneme i pod balkánské země. V přepočtu na dálnicokilometry jsme na tom stále relativně dobře, ale vývoj je tristní. Hrozná země? Nebo nám, jak tvrdil před volbami Andrej Babiš, jenom vládnou nemehla?
Ne tak úplně. Po dlouhých letech flagelantství si lidé v Česku začínají uvědomovat, že se nám žije docela dobře. Vlastně neznáme pořádné přírodní katastrofy. Neznáme náboženské ani rasové pnutí. Nevíme, co jsou to hořící předměstí ani sociální bouře. A chudoba je tak rozprostřená, že podle statistik se takřka nikoho netýká, protože jsme na tom všichni tak nějak stejně. A navzdory tomu, že už dva roky čteme o fašizaci a že prý prožíváme uprchlickou krizi, tak tu nemáme ani žádné násilí v souvislosti s migrací. Jediný atak zbraní na muslima se ukázal jako vymyšlená zpráva a místní xenofobové se zmohli nanejvýše na venčení psů v parku a postříká- ní několika kaváren sprejem. Když odečteme příšernou singularitu v podobě vraždy v Uherském Brodě, tak se nám vyhýbají i zprávy typu „Pomatený střelec postřílel…“
Jistě, v Praze i v Ostravě vás okradou v tramvaji dřív, než se posadíte, ale násilná přepadení skoro neexistují. V hlavním městě, kde žije milion a čtvrt lidí a další statisíce tam dojíždějí, bylo loni 394 loupežných přepadení, tedy téměř jedno jediné denně. Většinu z nich navíc policie objasnila – co by za to jiné evropské metropole daly! Nebýt Uherského Brodu a povodní z roku 2002, mohli bychom si dál zpívat s Janem Burianem Božskej klid: Člověk se někdy třeba těší Z toho že venku neleje Někde se střílí vraždí věší A tady se nic neděje Někde se plíží pachatelé A podminujou koleje Někde se končí s kulkou v těle A tady se nic neděje Někde je zločin denním chlebem Někde je hlad a kurděje Někde by peklo bylo nebem A tady se nic neděje
V Praze, kde žije milion a čtvrt lidí a další statisíce tam dojíždějí, bylo loni 394 loupežných přepadení, tedy téměř jedno jediné denně. U většiny z nich navíc policie chytla pachatele – co by za to jiné metropole daly!
Jenže tato bohorovnost má i své stinné stránky. Stejně jako nikoho neupalujeme, tak se nedokážeme odhodlat k akci, ani když je nezbytně nutná. A je úplně jedno, zda chceme zreformovat zdravotnictví, dostat solidní internetové připojení do každé obce, nebo bychom jen chtěli dojet do Vídně či Drážďan po dálnici, když už jsme vzdali sny o rychlovlacích.
Nic se neděje.