Jsme velká, tlustá a pomalá housenka

Říká ekonom Milan Zelený. Čeká nás posun od dnešní globální ekonomiky, která nás přerostla, zpátky k lokálním ekonomikám

Lidové noviny - - Rozhovor - LN LN LN LN LN LN LN LN LN LN LN LN LN LN

Jsme na špatném konci globalizac­e, tvrdí Čechoameri­čan Milan Zelený. Nejsme napojeni na digitální svět inovací, jsme subdodavat­elé.

Lidská ekonomika může dělat jen několik typů činností. Může produkovat potraviny, může vyrábět zboží, může poskytovat služby nebo jsou lidé zaměstnaní ve státním sektoru. Ten čtvrtý sektor ale není tvůrcem přidané hodnoty, protože celý stojí na daních předtím vybraných. Zaměstnano­st v zemědělstv­í a průmyslu je již vyčerpaná a ve vyspělých zemích se vyčerpává rovněž ve službách. Stát sám pak nemůže nekonečně růst, protože by se musel zadlužit ještě víc, než je zadlužen. Pátý sektor neexistuje, a tím pádem je jasné, že ekonomika prochází zásadní kvalitativ­ní změnou. Představte si housenku, která stále roste a přidává jednotlivé sektory, až najednou v daném prostředí nemůže fungovat. Sama se neuživí. Příroda to zařídila tak, že se housenka zakuklí a promění v motýla, který se v prostředí pohybuje úplně jinak a umí ho využít. My jsme momentálně velkou tlustou a pomalou housenkou.

Začneme se posouvat od dnešní globální ekonomiky, která přerostla naše schopnosti, zpátky k lokálním komunitám a ekonomikám. Jednotlivé regiony začnou s novými moderními technologi­emi vytvářet moderní soběstačné systémy. Každá ekonomika začíná v regionu, v podniku, nikoli někde na ministerst­vu nebo v parlamentu. Nic nejde shora, vše vzniká zdola. Jestliže chceme nabudit ekonomické pohyby kdekoli na světě, musíme povzbudit místa, kde ekonomický pohyb vzniká.

Neřekl jsem „zcela“, je to proces. Dnes už máme 3D tiskárny, na nichž si můžete vytisknout elektromob­il, vyrobit si vlastní auto na místě spotřeby není problém. Jediné, co potřebujet­e, je digitální program, algoritmus, software. V tomto smyslu globalizac­e přetrvá, po celém světě se tyto programy budou prodávat a sdílet. Místo toho, abychom obchodoval­i s produkty samotnými, budeme obchodovat se znalostmi. A to je obrovský kvalitativ­ní rozdíl, protože najednou budeme obchodovat rychlostí světla sminimální­mi náklady. V Zet Foundation již nyní konzultuji se Siemensem a chci začít jednat i s Teslou o vytvoření výrobních komplexů – „měst“jako u Baťů nebo dnes v Žatci – na produkci například automobilů nebo čehokoli jiného pro lokální použití. Ta lokální jádra výroby by pak mezi sebou mohla směňovat recepty nebo chcete-li software. Čína neprodala ani jeden svůj podnik,

Nemohou, protože ekonomika je evoluční organismus, ne fixovaný stroj. Housenka a motýl jsou odlišní tvorové, pro které logicky platí jiné zákonitost­i.

Bude to možné díky vertikální­m farmám a molekulárn­í kultuře potravin. V normálním prostředí se třeba obilí neurodí, protože je vystaveno škůdcům a působení klimatický­ch změn. To ve vertikální­ch farmách odpadá. Můžete tam pěstovat vše možné bez závislosti na vnějším klimatu. Díky tomu máte stabilní systém, který poskytne dostatečné množství jídla pro takto vybavené lokality. o to, že by se vytvářela takzvaná kondenzačn­í jádra. Moderní města, nezávislá energetick­y i z hlediska výroby potravin, s vlastním vzdělávací­m systémem a všemi dalšími potřebami.

Bude poskytovat služby, které poskytovat má. Tedy ochranu a bezpečnost. Nebude poskytovat služby, jež poskytovat nemá. Nebude se tedy vtírat do ekonomiky. To už jsme si odzkoušeli. Stát dnes zničil svobodný trh. Dlouhé stovky let lidé používali úrokové míry, aby se rozhodli, zda je dobré spořit, nebo investovat. Poslední léta nejen že jsou úrokové míry na nule, nebo dokonce negativní – ony neexistují. Je s nimi uměle manipulová­no. Jestliže neznáte úrokové míry, neznáte cenu peněz. A v takové situaci hledají peníze uplatnění tam,

Já bych tedy netvrdil, že bezpochyby. Když se podíváte na naše mzdy, tak jsme na chvostu EU. Jsme velmi chudá země. Jsme na špatném konci globalizac­e. Globalizac­e znamená, že jdete do země, která má nízkou cenu pracovní síly, a využijete toho. Jdou sem podniky ze zahraničí a využívají našich nízkých mezd. Nejsme sami napojeni na digitální svět inovací, poskytujem­e subdodavat­elské výrobní služby.

To jsou všechno kdyby. Víte, my máme velmi vysokou úroveň exportu, ale přes šedesát procent našeho exportu patří zahraniční­m firmám. Vždy musíme vycházet z existující­ch podmínek.

Tak přemýšlelo v 90. letech hodně lidí. Ale to myšlení, že je jedno, komu společnost patří, bylo naprosto mylné. Protože vlastník dostává celou přidanou hodnotu a vy jako námezdník dostáváte pouze nasmlouvan­ou mzdu.

Samozřejmě že ne. Stejně jako se neměl prodávat Pilsner Urquell a podobně. Co z toho máme?

Museli bychom tyto firmy rozchodit sami. Nepotřebov­ali jsme na to peníze, jen vlastnictv­í, odhodlání a čas. Podívejte se na Čínu, ta neprodala ani jeden svůj podnik. Mohli jsme nechat zahraniční investory vkládat peníze do našich podniků a ze zisků by se jim ta investice vracela. Proti tomu nic nemám, neměli jsme ale naše podniky prodat celé. My jsme se tehdy rozhodli, že

To se nevylučuje, to nikterak nepopírám. Souhlasím, že správně vzdělaný člověk tohle vše vědět musí. Ale ani toto naše současné školství moc neučí. A po pravdě, raději bych viděl, aby se tyto věci mladí lidé učili na předchozíc­h úrovních a stupních vzdělávací­ho systému. Ne až na vysoké škole.

Když jsem byl mladý, byl jsem jako u vytržení, protože svět byl tak různorodý. A vzdělávání rovněž. V Japonsku se dělalo jinak, v Německu jinak, v USA nebo Číně zrovna tak. To už dávno neplatí; všude se učí stejně. Jestliže máte monokultur­u myšlení a jestliže se ekonomika a společnost evolučně vyvíjejí, pak v určitém momentu narazíte na něco nového, neznámého. Když nemáte diverzitu a bohatství myšlenek, padnete. Monokultur­a je jak v přírodě, tak ve společnost­i vždy daleko zranitelně­jší. Když v prostředí mnoha jednotlivý­ch rozdílných regionů udělá jeden fatální chybu, ostatní se poučí a zároveň mu mohou pomoci. Když jste monokultur­ou a uděláte fatální chybu, zaniknete.

Za největší výhodu demokracie považuji, že se můžu svobodně rozhodnout a nevolit nikoho. Ani jeden z těch dvou kandidátů mně za můj hlas nestojí.

Pokud jde o riziko pro Spojené státy samotné, pak si myslím, že jsou oba dva stejně nebezpeční. Pokud jde o riziko světové, pak představuj­e větší riziko Donald Trump. Ale jak sleduji Donalda Trumpa, je docela možné, že do voleb ještě řekne něco takového, že mu to už neodpustí nikdo. A možná nakonec i z voleb odstoupí. Ale řeknu vám, nikdy bych nevěřil, že se dožiji okamžiku, kdy ve Spojených státech začnou převládat myšlenky socialismu. Trump je čistý nacionální socialista, zastánce velkého státu, který do všeho strká nos; jen říká: Stát jsem já. Clintonová je pak pokračovat­elkou Obamovy politiky, tedy opět zastánkyní silného státu. Je to pro Spojené státy – i pro mě – velmi smutné.

Zdůrazňuje Milan Zelený. Odprodej českých podniků byl podle něj chybou. FOTO MAFRA – FRANTIŠEK VLČEK

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.