Jsme velká, tlustá a pomalá housenka
Říká ekonom Milan Zelený. Čeká nás posun od dnešní globální ekonomiky, která nás přerostla, zpátky k lokálním ekonomikám
Jsme na špatném konci globalizace, tvrdí Čechoameričan Milan Zelený. Nejsme napojeni na digitální svět inovací, jsme subdodavatelé.
Lidská ekonomika může dělat jen několik typů činností. Může produkovat potraviny, může vyrábět zboží, může poskytovat služby nebo jsou lidé zaměstnaní ve státním sektoru. Ten čtvrtý sektor ale není tvůrcem přidané hodnoty, protože celý stojí na daních předtím vybraných. Zaměstnanost v zemědělství a průmyslu je již vyčerpaná a ve vyspělých zemích se vyčerpává rovněž ve službách. Stát sám pak nemůže nekonečně růst, protože by se musel zadlužit ještě víc, než je zadlužen. Pátý sektor neexistuje, a tím pádem je jasné, že ekonomika prochází zásadní kvalitativní změnou. Představte si housenku, která stále roste a přidává jednotlivé sektory, až najednou v daném prostředí nemůže fungovat. Sama se neuživí. Příroda to zařídila tak, že se housenka zakuklí a promění v motýla, který se v prostředí pohybuje úplně jinak a umí ho využít. My jsme momentálně velkou tlustou a pomalou housenkou.
Začneme se posouvat od dnešní globální ekonomiky, která přerostla naše schopnosti, zpátky k lokálním komunitám a ekonomikám. Jednotlivé regiony začnou s novými moderními technologiemi vytvářet moderní soběstačné systémy. Každá ekonomika začíná v regionu, v podniku, nikoli někde na ministerstvu nebo v parlamentu. Nic nejde shora, vše vzniká zdola. Jestliže chceme nabudit ekonomické pohyby kdekoli na světě, musíme povzbudit místa, kde ekonomický pohyb vzniká.
Neřekl jsem „zcela“, je to proces. Dnes už máme 3D tiskárny, na nichž si můžete vytisknout elektromobil, vyrobit si vlastní auto na místě spotřeby není problém. Jediné, co potřebujete, je digitální program, algoritmus, software. V tomto smyslu globalizace přetrvá, po celém světě se tyto programy budou prodávat a sdílet. Místo toho, abychom obchodovali s produkty samotnými, budeme obchodovat se znalostmi. A to je obrovský kvalitativní rozdíl, protože najednou budeme obchodovat rychlostí světla sminimálními náklady. V Zet Foundation již nyní konzultuji se Siemensem a chci začít jednat i s Teslou o vytvoření výrobních komplexů – „měst“jako u Baťů nebo dnes v Žatci – na produkci například automobilů nebo čehokoli jiného pro lokální použití. Ta lokální jádra výroby by pak mezi sebou mohla směňovat recepty nebo chcete-li software. Čína neprodala ani jeden svůj podnik,
Nemohou, protože ekonomika je evoluční organismus, ne fixovaný stroj. Housenka a motýl jsou odlišní tvorové, pro které logicky platí jiné zákonitosti.
Bude to možné díky vertikálním farmám a molekulární kultuře potravin. V normálním prostředí se třeba obilí neurodí, protože je vystaveno škůdcům a působení klimatických změn. To ve vertikálních farmách odpadá. Můžete tam pěstovat vše možné bez závislosti na vnějším klimatu. Díky tomu máte stabilní systém, který poskytne dostatečné množství jídla pro takto vybavené lokality. o to, že by se vytvářela takzvaná kondenzační jádra. Moderní města, nezávislá energeticky i z hlediska výroby potravin, s vlastním vzdělávacím systémem a všemi dalšími potřebami.
Bude poskytovat služby, které poskytovat má. Tedy ochranu a bezpečnost. Nebude poskytovat služby, jež poskytovat nemá. Nebude se tedy vtírat do ekonomiky. To už jsme si odzkoušeli. Stát dnes zničil svobodný trh. Dlouhé stovky let lidé používali úrokové míry, aby se rozhodli, zda je dobré spořit, nebo investovat. Poslední léta nejen že jsou úrokové míry na nule, nebo dokonce negativní – ony neexistují. Je s nimi uměle manipulováno. Jestliže neznáte úrokové míry, neznáte cenu peněz. A v takové situaci hledají peníze uplatnění tam,
Já bych tedy netvrdil, že bezpochyby. Když se podíváte na naše mzdy, tak jsme na chvostu EU. Jsme velmi chudá země. Jsme na špatném konci globalizace. Globalizace znamená, že jdete do země, která má nízkou cenu pracovní síly, a využijete toho. Jdou sem podniky ze zahraničí a využívají našich nízkých mezd. Nejsme sami napojeni na digitální svět inovací, poskytujeme subdodavatelské výrobní služby.
To jsou všechno kdyby. Víte, my máme velmi vysokou úroveň exportu, ale přes šedesát procent našeho exportu patří zahraničním firmám. Vždy musíme vycházet z existujících podmínek.
Tak přemýšlelo v 90. letech hodně lidí. Ale to myšlení, že je jedno, komu společnost patří, bylo naprosto mylné. Protože vlastník dostává celou přidanou hodnotu a vy jako námezdník dostáváte pouze nasmlouvanou mzdu.
Samozřejmě že ne. Stejně jako se neměl prodávat Pilsner Urquell a podobně. Co z toho máme?
Museli bychom tyto firmy rozchodit sami. Nepotřebovali jsme na to peníze, jen vlastnictví, odhodlání a čas. Podívejte se na Čínu, ta neprodala ani jeden svůj podnik. Mohli jsme nechat zahraniční investory vkládat peníze do našich podniků a ze zisků by se jim ta investice vracela. Proti tomu nic nemám, neměli jsme ale naše podniky prodat celé. My jsme se tehdy rozhodli, že
To se nevylučuje, to nikterak nepopírám. Souhlasím, že správně vzdělaný člověk tohle vše vědět musí. Ale ani toto naše současné školství moc neučí. A po pravdě, raději bych viděl, aby se tyto věci mladí lidé učili na předchozích úrovních a stupních vzdělávacího systému. Ne až na vysoké škole.
Když jsem byl mladý, byl jsem jako u vytržení, protože svět byl tak různorodý. A vzdělávání rovněž. V Japonsku se dělalo jinak, v Německu jinak, v USA nebo Číně zrovna tak. To už dávno neplatí; všude se učí stejně. Jestliže máte monokulturu myšlení a jestliže se ekonomika a společnost evolučně vyvíjejí, pak v určitém momentu narazíte na něco nového, neznámého. Když nemáte diverzitu a bohatství myšlenek, padnete. Monokultura je jak v přírodě, tak ve společnosti vždy daleko zranitelnější. Když v prostředí mnoha jednotlivých rozdílných regionů udělá jeden fatální chybu, ostatní se poučí a zároveň mu mohou pomoci. Když jste monokulturou a uděláte fatální chybu, zaniknete.
Za největší výhodu demokracie považuji, že se můžu svobodně rozhodnout a nevolit nikoho. Ani jeden z těch dvou kandidátů mně za můj hlas nestojí.
Pokud jde o riziko pro Spojené státy samotné, pak si myslím, že jsou oba dva stejně nebezpeční. Pokud jde o riziko světové, pak představuje větší riziko Donald Trump. Ale jak sleduji Donalda Trumpa, je docela možné, že do voleb ještě řekne něco takového, že mu to už neodpustí nikdo. A možná nakonec i z voleb odstoupí. Ale řeknu vám, nikdy bych nevěřil, že se dožiji okamžiku, kdy ve Spojených státech začnou převládat myšlenky socialismu. Trump je čistý nacionální socialista, zastánce velkého státu, který do všeho strká nos; jen říká: Stát jsem já. Clintonová je pak pokračovatelkou Obamovy politiky, tedy opět zastánkyní silného státu. Je to pro Spojené státy – i pro mě – velmi smutné.