Verbuňk se nedá
Krajina, kterou budete projíždět, je zde upravená jako sad dobrého hospodáře, je hezká jak suknice mladé děvy a klidná jako ruce starce. Je dílem generací, které po sobě vše dědí a vše zvelebují. Jako jeden z mála pohraničních regionů jižní Moravy nebylo Strážnicko po druhé světové válce vysídlené. Všichni a vše je zde po staletí provázané s rodnou zemí. Když se posadíte k „pohárku“vína, pocítíte jistotu domova.
Vinařská stezka Strážnickem měří celkem 101 km a její nejednoduchý tvar je jako by poskládaný z několika tras ve tvaru podkovy. Cyklistům se zde otevírá snad nejmalebnější část celéMoravy. Východní hranice se Slovenskem tvoří hřeben Malých Karpat a jejich svahy pozvolna padají k nivě řeky Moravy. Kdysi tady zvonily kosy sekající nekonečné stráně, seno se v kopách sušilo přímo na loukách a koňskými povozy sváželo do stodol ve vesnicích. I ty jsou hezky upravené. Do oka vám padnou především domy a sklepy s kombinací bílých zdí a modrých „podrovnávek“. Bělost stěnám dává vápno a modř podezdívkám vodní roztok síranu měďnatého.
Obdivovat tuto jednoduchou, ale nesmírně podmanivou krásu lidové architektury můžete v sklepních uličkách v Petrově či Blatnici pod Svatým Antonínkem, na startu a v cíli dnešního výletu. Zdi lisoven zdejších sklepů jsou z nepálených cihel, udusaných pouze z hlíny. O kámen je v kraji velká nouze. O víno nikoliv. Jeho milovníky jistě pobaví pradávný vtip, ve kterém starý vinař na smrtelné posteli předává synovy velké tajemství slovy: „Pamatuj synku, že víno se dá udělat aj z hroznů.“Dnes se v zájmu vysoké kvality i zde hrozny na vinici redukují – na hlavě se nechává pouze pár střapců hroznů, které pak dostanou veškerou péči hospodáře a živiny země. Ta je tady těžká, převážně z jílů a dává vínům vysokou extraktivnost a plnost. Nejznámější místní specialitou je bílé cuvée Blatnický Roháč, spojení odrůd Ryzlink rýnský (dominantně), Rulandské bílé a Sylvánské zelené. Určitě požádejte i o vína červená, která jsou jistě jiná než vína dalekého jihu, ale vyšší podíl kyselin místním frankovkám a modrým portugalům velmi sluší.
Plže, hvězda objektivů
Výlet na kolech můžeme začít na zastávce vlaků v Petrově. Jen kousíček od ní je snad nejčastěji fotografovaný areál vinných sklepů, známý jako Plže. Ano, ano, to jen ten kopeček propletený uličkami s klenutými průčelími sklepů, připomínající Hobitín. Sklepy vznikaly již v 16. století a díky svažitému terénu odolaly přestavbám až do svého vyhlášení za vesnickou památkovou rezervaci. Mimochodem, pokud je na boční straně modrá „podrovnávka“nahrazená barvou červenou, mají zde nejen dobré víno, ale prý i děvče na vdávání. Spíše zde ale potkáte vinaře, který z „bečky“natáhne to nejlepší, co má, a přidá historku o minulosti či současnosti Plží.
Pokud jste nadšenci do lidové architektury, hned v následující Strážnici navštivte Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Žádná muzejní nuda nehrozí – jde totiž o skanzen pod širým nebem. Na vlastní oči se můžete přesvědčit, jak se žilo a pracovalo obyčejným lidem na Slovácku, a doslova si osahat nejen staré kliky dveří a oken, ale i původní domácí a zemědělské nářadí. Jak se dá i dnes stavět podle starých vzorů, můžete vidět po cestě ve sklepech Pod Kříbem u Kozojídek. Pojeďme ale dál, v šest večer musíme být v Blatnici pod Svatým Antonínkem. Strážnická vinařská stezka nás vede ještě přes Tasov, Lipov a Blatničku, za ní se pořádně prodýcháme do kopce nad vinohrady a pak už jen pohodový sjezd do areálu sklepů Pod Starú Horú. O letošní letní noci 13. srpna, v půvabné sklepní uličce, otevře dveře 32 vinařů. Lahodné víno, pohostinní vinaři a postupem večera i hvězdné nebe nad hlavou – to vše na vás čeká od šesté hodiny večerní až do půlnoci. A když jsme už zmínili ta děvčata na vdávání, patron zdejší kapličky svatý Antonín platil za přímluvce k vyprošení manžela. Domů tak můžou děvčata v neděli odjíždět nejen s plným kufrem vín, ale i s nadějí. Více na www.vinariblatnice.cz/pod-hvezdami.
Příště: Bzenecká vinařská stezka