Rajské léto
Většina z nás si to ještě dobře pamatuje ze školních lavic: rajče do Evropy připlulo jako horká novinka po objevení Ameriky společně se svou sestrou bramborou. Z obou se časem stala nepostradatelná součást našich zahrádek i jídelníčku.
Rajčata zaznamenala nástup na výsluní velmi pozvolný. Nesmíme si totiž původní rostlinu představovat s masitými a šťavnatými plody, jak je známe dnes. Před staletími na úpatí peruánských And rostla silně aromatická rostlina s droboučkými kuličkami – uvádí se, že tehdejší planá rajčátka byla velká zhruba jako rybíz. Původní obyvatelé amerického kontinentu je kromě konzumace používali rovněž jako léčivku, šťávou z divokých rajčat prý potírali například zanícená místa na pokožce. Aztékové tyto plody nazývali „tomatl“a dobyvační Španělé jim už od 16. století říkají „tomate“.
Okrasná, nebo jedlá?
Evropané zpočátku rajče vyhodnotili jako rostlinu okrasnou a k požívání plodů přistupovali velmi obezřetně. Pak se ovšem objevil názor, že neobvyklé kulaté bobule mají afrodiziakální účinky, a od té chvíle nástup rajčat na scénu už nemohl nikdo zastavit. Pravděpodobně ne náhodou se na jejich konzumaci nejdříve vrhli Francouzi a Italové.
Popularita bobulí z Nového svě- ta se odrazila i v jejich pojmenování; zřejmě proto byly nazývány zlatými jablky nebo jablky lásky („pommes d’amour“či „love apples“) a na tyto nikdy neprokázané schopnosti rajských jablíček odkazuje i název tuzemský.
Rajče máme zařazeno jako plodovou zeleninu, i když z botanického hlediska by se dalo označit i jako ovoce (plodem je bobule, která se vyvíjí z květů). Dnes díky dlouhodobému šlechtění můžeme pěstovat rostliny s plody žlutými, oranžovými, červenými až tmavě fialovými, vybrat si lze rajčata kulatá, plochá, hruškovitá či žebrovitá, možností je nepřeberně. Milovníci netradičních tvarů a chutí mohou pěstovat rostliny s obřími, několikasetgramovými plody nebo naopak rajčátka divoká, ne větší než centimetr.
Kromě klasických tyčkových odrůd se stále více prosazují rajčata keřová, pěstitelé ve městech ocení speciálně vyšlechtěné balkonové rostliny kompaktního vzrůstu. V našich zeměpisných šířkách přežívá rajče jako jednoletá rostlina. Vyžaduje teplé, slunné a chráněné stanoviště a potřebuje hodně vláhy – nemělo by se však kropit na listy. Rajčata patří mezi rostliny velmi náchylné na plísňové choroby, které dokáží velmi rychle zlikvidovat celý porost. Při pěstování ve smíšené kultuře se rajčata nesnášejí s bramborami či s hrachem, naopak dobrou společnost jim může tvořit například špenát, bazalka nebo mrkev.
Rajská sezona
Rajská jablka jsou k dispozici po celý rok, právě v srpnu jsou ale nejchutnější. Vypěstovaná na zahradě jsou plně vyzrálá a voňavá, koncentrují v sobě sílu léta. Čerstvá rajčata obsahují téměř 94 procent vody a kromě obvyklých vitaminů a minerálních látek v nich najdeme ještě karotenoid nazvaný lykopen, u kterého byly prokázány protirakovinné účinky. Dobře se rozpouští v tucích a vyhovuje mu i tepelná úprava – funguje třeba i v kvalitním kečupu.
Připravila Anita Blahušová