Státní zásluhy šaška z bazénku
Senátorovi Zdeňku Škromachovi se povedlo takřka nemožné. Zatímco prezident Miloš Zeman poučuje německou kancléřku a předseda Senátu Milan Štěch vybízí k ukončení sankcí proti Rusku, půlka národa debatuje o Škromachově návrhu zrušit nulovou toleranci alkoholu cyklistům. Ať už má p. t. čtenářstvo předem jasno, nebo chce slyšet různorodé argumenty, jisté jsou z pohledu Chlívku jen dvě věci. Jak Zdeněk Škromach, tak jeho hlavní oponent Dan Ťok plácají takové nesmysly, až lze těžko věřit, že ty nepravdy neříkají vědomě. Druhá jistota je pak tato: současný stav, kdy cyklista na lesní pěšině nemůže mít v sobě ani desítku, kdy mají policisté právo pokutovat i člověka na koloběžce a kdy je běžnou praxí vybírat mnohatisícové pokuty na cyklostezkách, je opravdu unikát.
Proti jakémukoli zmírnění dnešních pravidel mluví dva silné argumenty. Jeden připomíná, že jako národ máme s alkoholem ohromné potíže, tudíž jakákoli liberalizace je v principu krokem chybným směrem. Druhá námitka je čistě dopravně bezpečnostní: asi nikdo nebude věřit, že by povolením alkoholu (byť jen jistého množství a jen na vybraných komunikacích) klesl počet nehod. Ale stačí to k tomu, abychom trestali a pokutovali dospělého člověka za to, že během klidné kolové vyjížďky s rodinou vypije sklenici piva? Aby- chom brali jako správný stav, kdy policajti – místo aby honili kapsáře či silniční piráty – buzerují výletníky? Kdy stavíme za stovky milionů vinařské cyklostezky – a pak běda, aby kdokoli z cyklistů to víno ochutnával?
Jsme velice přísní na řidiče aut, přísnější než většina normálních a kultivovaných zemí. Ta přísnost má logiku: auto je zbraň a tou zbraní můžeme zranit, či dokonce zabít jiné lidi. Ne že by na kole nešlo zranit či zabít jiného člověka, ale je to výrazně obtížnější. Nehodu cyklista obvykle odskáče jen sám, materiální i zdravotní škody jsou úplně jiné, což platí i u statistik popisujících, že zhruba třicet procent nehod cyklistů zapříčinil alkohol.
Ne, současný stav je bláznivý. Stejně bláznivý, jako když proponent zákona Škromach říká, že „dospělý člověk po třech pivech jezdí opatrněji“, nebo když jeho oponent Ťok tvrdí, že „0,8 promile, to je téměř celá lahev vína“.
Německo, které jistě nelze vydávat za ráj hazardérů, má v některých zemích limit 1,6 promile. Ve většině evropských zemí je povoleno řídit s jistým množstvím alkoholu, hodnoty se pohybují od 0,2 do 0,8 promile, většinou 0,5 promile. Nulová tolerance pro cyklisty je pouze na Slovensku, v Rumunsku a Estonsku.
Zdeněk Škromach je tragikomická postava zdejší politiky. Pojďme se v klidu bavit o tom, zda není hranice 0,8 promile příliš vysoká a zda není vymezení „povolených“silnic pro ovíněné cyklisty taktéž příliš rozšafné. Ale poděkujme šaškovi z bazénku, že se absurdně trestaných tatínků na výletě, kteřímohou za jedno pivo dostat pokutu až padesát tisíc korun, zastal.
Asi nikdo nebude věřit, že by povolením alkoholu klesl počet nehod. Ale stačí to k tomu, abychom trestali a pokutovali dospělého člověka za to, že během klidné kolové vyjížďky s rodinou vypije sklenici piva?