Hušák a spol.
Volby přitahují i ty, na něž jsme chtěli zapomenout
Vprvních letech po roce 1989 jsme mohli žít s představou, že se poměry v naší zemi časem kultivují. Alespoň do té míry, že nebudeme muset mhouřit oči nad tím, jak kandidují různí zpěváci, herci či rockeři, kteří bezprostředně po zvolení složí mandát, a uvolní tak místo těm, kteří byli na tu politickou funkci už předem nachystáni. Jednoznačná kultivace se nedostavila, v průběhu let jsme si spíš museli zvykat na to, že mandát ve sněmovně i Senátu je vnímán jako pojistka před kriminálním postihem (Vladimír Železný, Jiří Šulc z ODS či Jana Vaňhová z ČSSD). I solidní politické strany nám vnucovaly, že sportovec či herečka mají jedinečné předpoklady k výkonu mandátu, přičemž vždy z těchto iniciativ čišela populistická vypočítavost (Jiří Paroubek chtěl nominovat herečku Kateřinu Brožovou a na kandidátku prosadil hokejistu Jiřího Šlégra). Ve všech zmíněných případech jsme museli zpočátku alespoň teoreticky připustit, že dotyční mohli mandát vykonávat kompetentně a s nasazením – ovšem zkušenost nás utvrdila v opaku.
Když se nyní o senátní mandát hlásí Aleš Hušák, který má na svědomí ožebračení českého sportu a likvidaci Sazky jako instituce financující sport, už to jednoho ani nerozčílí. Pán se nudil ve své vile na Menorce a přišlo mu asi, že milosrdná zapomnětlivost občanům umožní zvolit jej senátorem. Inu, jestli se hlásí jako expert na zruinování nějakého fungujícího výdělečného podniku, je určitě mužem na svém místě, nicméně z pozice senátora by k tomu neměl mít možnost. Doufejme, že nestydatost bývalého šéfa Sazky bude zřejmá i voličům a odmítnou jej.
Trend posledních let je velmi neblahý, škarohlíd řekne, že na kandidátních listinách se přemnožily ctižádostivé celebrity, milionáři, které zachvátila touha po veřejné moci, a individua snažící se imunitou uniknout potrestání svých předchozích činů. V takové situaci by byla pochopitelná celospolečenská poptávka po politicích profesionálech. Žel je to právě naopak. Kdy se nasytíme exotů? Martin Zvěřina