Středoevropská kancléřka Merkelová
Žádný z dosavadních šéfů německé vlády nebyl vůči regionu tak vstřícný jako ona. Spor o migraci ale původní pouto rozvolnil
Němci dlouho vnímali svou kancléřku jako někoho, kdo je ochrání před všemi problémy tohoto světa. Říká to historik, publicista Ralph Bollmann, autor jednoho z mnoha knižních portrétů Angely Merkelové.
Důraz na odpovědnost a výkon,
To platí i v případě postoje vůči Turecku, kde s příchodem Merkelové bylo jasné, že se členem EU nestane.
A v neposlední řadě se její vláda v Radě bezpečnosti OSN otevřeně postavila proti tradičním spojencům, když se Německo překvapivě spolu s Čínou a Ruskem zdrželo při hlasování o vzniku bezletové zóny nad Libyí.
Na straně druhé pořád platí, že zatímco deset procent Němců chce volit AfD, tak devadesát procent stranu odmítá. 200 tisíc lidí ročně. Letos ale do Německa víc běženců nedorazí, takže to je hodně teoretické téma. Mimochodem ani bavorská Křesťansko-sociální unie (CSU) už o limitech nemluví.
Kdo zná politický styl německé kancléřky, tak ví, že ona odmítá cokoli pevně slíbit a přijmout nějaké pevné závazky. Proto odmítala i souhlasit se zavedením limitu pro počet běženců v zemi. Ona by pak jistě argumentovala tím, že kdoví, co bude za dva nebo byl konec Schengenu a vinu by nesli Němci.
Pak by možná přesně ty vlády, jež nyní kritizují počínání Berlína kvůli údajné přílišné vstřícnosti vůči uprchlíkům, zase pro změnu hovořily o surových a bezcitných Němcích.
Proto Merkelová, když zdůvodňovala rozhodnutí přijmout běžence, argumentovala humanitárními pohnutkami.
A pak je tu ještě jeden ryze osobní motiv. Merkelová mnohokrát ukázala, že pokud skutečně něco kategoricky odmítá, tak je to pravicový extremismus.
V létě minulého roku došlo na několika místech Německa k útokům na ubytovny s žadateli o azyl, jako například v saském Heidenau.
Když tam potom kancléřka přijela, přivítal ji rozvášněný dav těmi nejvulgárnějšími nadávkami. Takže uzavření německých hranic by z jejího pohledu znamenalo ustoupit radikálům. Myslím si, že to je pro ni natolik zásadní věc, že tam končí i její příslovečný pragmatismus.
Myslím, že se od něho naučila především dvě věci. Jednak jistý tah na branku. Kohl často říkával, že politika nemusí vypadat navenek pěkně, ale důležitý je výsledek, aby to nakonec dobře fungovalo. Kancléřka to vidí podobně.
A druhou věcí je, že Merkelová podobně jako kdysi Kohl dlouho odkládá řešení spousty problémů, nechá je „vyhnít“.
Nejsem si úplně jistý, jestli je paní Merkelová vůbec nějak výrazněji nábožensky zaměřená.
Ona sama jednou prohlásila, že pokud někdo vyrůstá ve farářské rodině,
To mi připomíná bonmot, že paní Merkelová je jedinou Východoevropankou v čele západoevropského státu.
Dosud totiž nebyl žádný z jejích předchůdců tak vstřícný vůči těmto zemím jako ona. Její předchůdce Schröder se vždycky setkával jen s velkými západoevropskými státníky, Francouzi, Brity nebo Italy.
Merkelová naproti tomu neztratila ze zřetele menší středoevropské státy, jejich zájmy a obavy. Dobře se to ukázalo během krymské krize, kdy dokázala senzibilizovat západoevropské lídry pro to, co se mezi Ruskem a Ukrajinou děje.
Když byla například schvalována pomoc pro Řecko, vyjadřovala značné pochopení, že řada poslanců slovenského parlamentu kritizovala, proč by měli oni ručit za zemi, kde i navzdory krizi zůstal průměrný příjem nadále výrazně vyšší než na Slovensku.
Nyní jsme ale vůbec poprvé svědky toho, že paní Merkelová se v evropské politice nachází v konfrontaci se středoevropskými státy EU. Najednou i v tomto regionu je vnímána jako běžná západoevropská politička.
Ona totiž v souvislosti s uprchlickou krizí zcela podcenila obavy a pohnutky Východoevropanů, stejně tak, že jejich občané nemají obecně moc velkou zkušenost s migrací a také s lidmi s jiným než evropským původem.
A mimochodem, kvůli uprchlíkům vznikl příkop i mezi Merkelovou a východními Němci.
Řekl bych, že v politice žádná vhodná chvíle na demisi neexistuje. Platí to hlavně pro situace, jež bývají označovány jako vyhrocené nebo krizové.
Prakticky od roku 2008 jsme byli svědky několika krizí. Myslím si, že pokud by odstoupila, mohlo by to být interpretováno tak, že opouští loď nebo odchází od rozdělané práce.
A to tím spíš v souvislosti s migrační otázkou, kterou ona tak výrazně spoluovlivnila.
Možná je nakonec docela dobré, že málokterému vrcholnému politikovi se podaří včas odejít a že ho k tomu přimějí buď voliči, nebo jeho političtí souputníci.