Když mají sudí sportovce v hrsti

Proč toto připomenutí? Rio podobné psalo také. Asi největší sportovní kontroverze uplynulých her se udály v boxerském ringu. A to především ve finálových soubojích těžké a supertěžké váhy.

V nich stáli na straně poražených Kazach Vasilij Levit a Brit Joe Joyce, kteří své soky – Rusa Jevgenije Tiščenka, respektive Tonyho Yoku z Francie jasně přeboxovali, bodoví ale viděli oba souboje jinak než všichni ostatní.

1936 Alois Hudec: Malý Čech se vzepřel nacismu

Černošský sprinter Jesse Owens nebyl jediným, kdo v nacistickém Německu bojoval proti „osudu“. Gymnasta Alois Hudec byl úřadujícím mistrem světa na kruzích, v Berlíně však zprvu nemohl na medaili dosáhnout, když skončil dvakrát čtvrtý. Hlavně ve víceboji šlo o hodně těsně prohraný duel s protežovanými domácími a Švýcarem.

Na svých oblíbených kruzích ale předvedl naprosto dokonalou sestavu. „Raději jsem držel všechny prvky dvakrát delší dobu, než byly předpisy,“vyprávěl. Hudec bral ve finále za známku 9,8 zlato, Hitlerem ovládaní sudí tentokrát výjimečnou sestavu českého sokola jinak ohodnotit nemohli.

1972 SRN vs. Pákistán: konec nadvlády v pozemním hokeji

Do her v Mnichově brali zlata od návratu tohoto sportu do programu v roce 1928 jen Pákistánci a Indové. Jenže vMnichově porazili domácí Pákistánce už ve skupině a stejný kousek zopakovali po výsledku 1:0 i ve finále.

Co na tom, že vítězný gól padl po střele, která byla podle pravidel příliš vysoká, a že předtím soupeři neuznali sudí regulérní gól... Fanoušci asijského výběru je poté zlili, hráči odmítli převzít medaile.

1972 SSSR vs. USA: Tři vteřiny třikrát jinak

Zapomeňte na NBA. Nejpamátnějším zápasem basketbalové historie je ten z finále olympijských her vMnichově. Američané se dokázali po dvou úspěšných trestných hodech Dougha Collinse dostat tři vteřiny před koncem zápasu do vedení 50:49. Jenže...

Už během jeho pokusů si vybrali Sověti oddechový čas, podle pravidel ale chybně. Po rozehrání a odehrání dvou sekund začaly dohady. Do těch se vložil i generální sekretář mezinárodní federace Renato Jones, který ač na to neměl pravomoce, nechal posunout časomíru, takže opět zbývaly tři vteřiny do konce s rozehrávkou pro Sověty.

Jenže u stolku špatně nastavili časomíru na 50 sekund a celá rozehrávka se po již započatých oslavách Američanů musela ještě jednou opakovat. A tentokrát Sověti senzačně zavěsili, otočili na 51:50 a poprvé, i naposledy, vyhráli olympijský basketbalový turnaj.

1988 Roy Jones jr.: Když stojíte nejen proti soupeři

Už v předchozích kolech boxerského turnaje v Soulu zbili domácí funkcionáři sudí, kteří rozhodli o výhře soupeře Korejce.

Kdo ví, zda se rozhodčí nebáli pomsty i ve finálovém duelu lehké střední váhy mezi mezi domácím Parkem Si-hunem a americkou vycházející hvězdou Royem Jonesem jr. Ten svého protivníka bil jako žito, s přehledem vyhrál všechna tři kola, bodoví ale rozhodli v poměru 3-2 o výhře Korejce.

„Američan vyhrál tak snadno, že jsem si byl jistý tím, že zbytek mých kolegů dá vítězství jemu. Proto jsem svoje rozhodnutí připsal domácímu boxerovi, abych nedostal hostitelský národ do roz- paků,“okomentoval jeden z bodových své rozhodnutí v souboji označeném za „krádež století“.

2000 Andreea Raducanová: Diskvalifikace za nurofen

Příběh rumunské gymnastky se oproti jiným liší, těžko v něm totiž hledat absolutní pravdu.

Tehdy 16letá Raducanová v Sydney vybojovala tři zlata, což se před ní naposledy povedlo její slavné krajance Comaneciové. Jenže těsně před závodem ve víceboji ji dal týmový lékař proti nachlazení nurofen. To, co je pro normální smrtelníky běžné, byl zde problém. Nurofen obsahuje pseudoefedrin, který patří na seznam zakázaných látek. Raducanová o zlato přišla, a i když se později potvrdilo, že nechybila, medaili zpět kvůli pravidlům nedostala.

2000 Erki Nool: Přešlap, který neviděli jen sudí

Mít 739 bodů, nebo ne? To je v desetiboji velký rozdíl. A ví to Roman Šebrle i jeho estonský rival Erki Nool. Ten v sedmé disciplíně doslova a do písmene tančil na hraně konce zlatých nadějí.

Podle dostupných záběrů už za ní. V prvních dvou pokusech hodil disk mimo výseč, ve třetím přešlápl. Jenže sudí původně červený praporek vzali zpět, a i když rozhodnutí poté ještě jednou změnili, Estonci s protesty uspěli. Nool pokračoval a nakonec o 35 bodů Šebrleho porazil. „Erki jasně přešlápl jako prase, sudí mu ale pokus nakonec uznali, stále to beru jako nespravedlnost,“říká Šebrle i po letech.

Před týdnem skončené olympijské hry v Riu už jsou historií. Stejně jako mnohé životní i sportovní příběhy během nich napsané. Do minulosti patří i ty z příštích řádků. Ty, které by ale nikdy neměly být zapomenuty, protože nenaplnily podstatu sportu ani olympismu.

2012 Sin A Lam: Jedna vteřina jako věčnost

Tohle slovní spojení, není pro korejskou kordistku jen prázdnou frází. Sin A Lam byla za stavu 5:5 a díky vyhranému losu vteřinu od semifinálové výhry nad Němkou Brittou Heidemannovou. Poslední sekunda duelu se ale opakovala třikrát, naposledy proto, že na časomíře zůstaly 0,02 sekundy. Napotřetí se Heidemannové zoufalý nástup povedl, Korejku zasáhla a mohla slavit.

Trefy přitom nedosáhla za 0,02 sekundy, nesmyslné rozhodnutí sudích tak stálo Sin A Lam postup. Zvrat nepřineslo ani korejské odvolání, které celé strávila kordistka v slzách na planši.

2012 Cho Jun-ho: Hra rozhodčích s praporky

Vyhrál, mohl slavit, přesto stál a smutně čekal. Korejský judista Cho Jun-ho na praporky, tedy rozhodnutí rozhodčích, porazil ve čtvrtfinále váhy do 66 kg Japonce Masašiho Ebinumu.

Jenže místo oslav musel sledovat, jak se jdou sudí radit se šéfem světové federace, po jehož zásahu své verdikty otáčejí. Do boje omedaile, ve kterém následně získal bronz, musel Choa posunout až následný protest. Přes opravy vybojoval bronz i Ebinuma.