Pomník nemusí budit jen pozitivní dojem
LN Byl pomník generální stávky kromě Hodonína ještě někde jinde?
Hodonínský pomník je výrazný, neboť je figurální a zachycuje hned trojici postav. V Hodoníně je také pamětní deska na budově bývalé továrny na tabák. Dalším dosud existujícím je například památník vMostě. V Praze dodnes najdeme pamětní desku v Kolbenově ulici.
LN Mají být ve veřejném prostoru pomníky nepokrytě adorující politické násilí?
Nejsem si zcela jistý, že ty pomníky explicitně adorují politické násilí. Ten mostecký z roku 1950 například uvádí také jména osmi dělníků, kteří byli usmrceni výstřely ozbrojených složek státní moci. Dobový nápis je pochopitelně označuje za oběti v boji za vítězství dělnické třídy. Myslím si, že tyto monumenty nám mj. pomáhají pochopit, že republika se nerodila nikterak snadno a že poválečné období přineslo i výrazné sociální napětí.
LN U těch pomníků ale chybí jakékoliv uvedení do dobového kontextu.
To je asi chyba. Ale napsat stručný, srozumitelný a zasvěcený text není úplně jednoduché.
LN Mají pomníky z doby před rokem 1989, které přežily dodnes, něco společného, nebo to spíše záviselo na specifických místních podmínkách?
Na to se nedá jednoduše odpovědět, neboť v letech 1948 až 1989 vzniklo pomníků veliké množství. Veřejný prostor byl výtvarným uměním postupně zaplňován, protože od poloviny 60. let bylo zákonem dáno, že určité procento z rozpočtu veřejných staveb musí jít na umělecká díla, která je „zkrášlí“. Ne všechna tato díla byla podřadná a řada z nich pocházela od kvalitních umělců. Po roce 1989 však šmahem mizela po často nekompetentním rozhodnutí. Jen v Praze jsou takových případů stovky. Tyto počiny se snaží mapovat záslužný projekt Pavla Karouse „Vetřelci a volavky“.
Politicky exponované pomníky Klementa Gottwalda či V. I. Lenina u nás zmizely beze zbytku a jsou různě poscho- vávané po skladištích. Sochy Zápotockého, Švermy, Nejedlého či Fučíka měly osudy pestřejší, protože historický odkaz těchto představitelů nebyl pojímán jednoznačně. Zde sehrály při setrvání, či odstranění roli místní podmínky. Pomníky osvobození Rudou armádou jsou obvykle respektovány (když pominu smíchovský tank), i když se tu a tam řeší emblém srpu a kladiva. Sousoší Komunisté odMiloše Axmana z Brna zmizelo, ale tatáž plastika v Ostravě-Zábřehu dosud stojí, nicméně ve zbědovaném stavu.
LN Máte nějaký odhad, kolik takových pomníků u nás může být?
Vyčíslit přesnější počty zachovalých monumentů patrně nelze, neboť není zcela zřejmé, kde začíná a končí ideologicky motivovaný pomník. Socha budovatele metra na pražském Chodově může oceňovat tvrdou a úspěšnou práci na obtížném projektu stejně jako oslavovat vítězství socialistického člověka nad přírodou – případně obojí. Interpretace se navíc může v čase posouvat a proměňovat.
LN V Ostrožské Nové Vsi mají vedle sebe na návsi sochu Masaryka a Fučíka, slohově velmi podobné. Je podobná symbióza pro naši dobu příznačná?
Tento případ podrobněji neznám, ale podobných paradoxů a přešlapů lze zaznamenat více. A ukazují spíše na přičinlivé přepisování dějin než na symbiózu. Když například v Neratovicích odhalovali 7. března 1990 bustu TGM (od jeho smrti už potřetí), v tentýž den bourali Lenina. Ale nemusíme zůstat jen u pomníků – v roce 1990 jsme francouzskému prezidentu Françoisi Mitterrandovi během návštěvy Prahy přichystali přejme- nování ulice J. M. Sverdlova na ulici Charlese de Gaulla, Mitterrandova někdejšího politického rivala. Co se prezidentovi při slavnostním aktu honilo hlavou, si lze jen domýšlet. Podobně v témže roce baronka Thatcherová překřtila na Žižkově náměstíWinstona Churchilla, zatímco socha Zápotockého se tak tak stihla několik dní předtím odklidit.
Historik Jan Šindelář (* 1984) se jako jeden z mála odborně zabývá figurálními pomníky prominentů minulého režimu a jejich osudy.
LN V Zákolanech je pomník Antonína Zápotockého dodnes. Jak to vnímáte?
Podle mého názoru by pomník měl ve veřejném prostoru zůstat. Jeho demontáž by po tolika letech působila asi trochu trapně. Je tu samozřejmě otázka výšky soklu a anonymity sochy, ale svým způsobem je zákolanská socha rarita. Zápotocký měl pouze několik soch (pokud nepočítáme busty v objektech ROH) a na svém místě je už jen zákolanská. Z českých a československých prezidentů pak stojí veřejně už jen sochy TGM a Edvarda Beneše. Zápotocký samozřejmě vyvolává emoce, ale pomník nemusí a priori vzbuzovat pozitivní dojmy, pokud jde o relikt minulosti, který nám připomíná, že „i takoví jsme byli“. V Zákolanech proběhla loni na podzim na toto téma veřejná diskuse, a pokud je mi známo, Zákolanští nyní k pomníku vybírají vhodný popisek.