Eliza a duchové si vyšli do literatury
Dublinský rodák John Boyne (* 1971) dosud publikoval devět románů pro dospělé a pět knih pro mladší čtenáře. O jeho próze V tomto domě straší, vydané teď česky, se dá říci, že je určena oběma věkovým kategoriím.
Hraběti Monte Christo a Robinsonovi Crusoe objevil Dickensovy romány o sirotcích – Davida Copperfielda, Olivera Twista, Nicholase Nicklebyho a také Ponurý dům; na hrdinech obdivoval zejména statečnost a inteligenci.) Eliza zůstane bez prostředků a bez střechy nad hlavou. Nezbývá jí než se vydat do světa, konkrétně do odlehlých končin Norfolku, kde má v Gaudlin Hall (na základě nepříliš jasného inzerátu) přijmout místo guvernantky.
Kdo a co se nám může vybavit
Eliza zpočátku upomíná na Pýchu a předsudek Jane Austenové, když si Boyneho hrdinka naivně představuje, jak by jednou mohla být paní honosného sídla. Poz- ději je to spíše hrdinka brontëovská, uvědomující si, že není hezká a že musí pracovat, aby se uživila. A aby narážek na klasiku nebylo málo, epizodně se tu mihne i jakýsi svého druhu pes baskervillský, zatímco vedlejší postava duchovního explicitně – a dodejme mylně – rozebírá Shakespearovy hry s tím, že duchové se v nich vyskytovali jen pro pobavení (jako by snad Macbeth nespatřil svou zhmotnělou vinu), či popřípadě rezolutně prohlašuje, že Bůh není Hamlet, jelikož nedělá polovičatá rozhodnutí.
Boyne se inspiruje i klasiky na druhé straně oceánu: jeho próza je založena na obdobném rozvržení postav jako věhlasná novela Američana Henryho Jamese Utažení šroubu (česky 1994 a 2006), kte- rá již ovlivnila nejedno dílo: od stejnojmenné opery Benjamina Brittena až po román Johna Hardinga nazvaný Florence a Giles (česky 2012). Hlavní hrdinkou u Jamese je sexuálně frustrovaná mladá guvernantka starající se o dvě zdánlivě opuštěné děti vyššího společenského postavení, které něco tajemného vědí – a chovají se jako dospělí a mluví v hádankách. A motiv zániku rodinného sídla a starobylého rodu v Boyneovi nápadně upomíná na povídku Edgara Allana Poea Zánik domu Usherů.
Odhlédneme-li od hrůzostrašných dějů, s trochou nadsázky se dá říct, že Henry James i John Boyne se v druhém plánu dotýkají rovněž otázek věku, genderu a třídy. Přistupují k nim různě. Za- tímco Utažení šroubu se nejčastěji chápe jako studie destruktivního vlivu puritánského strachu ze svobodného osobnostního vývoje dětí, a klasifikuje se tedy jako thriller psychologický, V tomto domě straší je spíše thriller metaliterární. Pověstnou viktoriánskou šílenou ženou v podkroví je totiž nakonec muž, který navíc není fyzicky ani mrtvý, ani úplně živý, a určitě to nikdy nebyl stereotypní manžel-tyran či chladný protestantský aristokrat.
Nechte si své škatulky
Boyne napsal inteligentní, byť primárně oddychový duchařský příběh s hezkými metaliterárními narážkami pro ty, jež se chtějí bát, bavit i nenásilně poučit. Jeho horor je prost ironie; určitě nebyl zamýšlen jako parodie. Stylem odpovídá jak době, kdy byly duchařské příběhy hodně oblíbené (kupříkladu otec s dcerou si vykají), tak stereotypním představám o Londýně a o Anglii vůbec (viz třeba častý déšť a mlha).
Nicméně postava Elizy je přístupná dnešním, zejména dospívajícím čtenářům: je to dobrý člověk se silnou vůlí, s odvahou i soucitem. A též mladá žena toužící vykročit za dobové hranice svého genderu: jezdí na velocipedu, nechce být zaškatulkována coby hysterka, vede statečné debaty s vikářem, mimo jiné o patriarchální povaze církve a čarodějnictví.
Neméně zajímaví jsou u Boynea duchové. V textu jsou sice skuteční v tom smyslu, že spolu svedou fyzický boj smateriálními následky, ale zároveň představují to, o čem uvažovala v úvodu vzpomenutá Virginie Woolfová: duch Elizina otce vinu, kterou musel pociťovat poté, co dítěti nedokázal poskytnout dostatek rodičovské lásky, a duch exotické a posedlé matky obou dětí, jež léta skrývala trauma pohlavního zneužívání, jaké tehdy ani nemělo jméno.
Abychom však potenciálnímu čtenáři nevyzradili příliš: román působivě uzavírá jedno jediné slovo, k němuž se už musí dostat sám.