Vyprávěcí postupy a vášně jistého logika
Svoje celoživotní profesní zaměření Doležel nezapře od prvních řádků, kdy přikládá Úvodní poznámku onomastickou, tedy řekněme pojmenovávací. Upozorňuje v ní – slovy vypravěče Gerbera –, že všechna jména v následném příběhu jsou arbitrární, tedy nahodilá, neukazující na nikoho konkrétního. „Vůbec doporučuji, aby si čtenář uvědomil, že mé fikční postavy jsou udělány ze slov, nemají hmotné tělo, nejsou původem z matky. Hledat za mými fikčními postavami reálný nebo intertextový prototyp, hádat, kdo je kdo, znamená číst můj román špatně,“uvádí Gerber trochu mnohoslovně skutečnost, která se v literatuře běžně odbude formulací, že veškerá podobnost se skutečností je čistá náhodná.
Tedy učenec v kanadské emigraci Gerber, expert na modální logiku, vypisuje se ze svých určujících, v něčem pro něho fatálních vztahů se ženami. Nejprve je to izraelská kolegyněMiriam, vdaná matka tříleté dcery. Miriam protrhne Gerberovi jeho mládenecké estétství; u logika totiž dosud panovala nepřímá úměra „čím silnější estetická přitažlivost, tím slabší přitažlivost sexuální“. Kolegyně zcela prostoupí logikovu bytost, ten se chová nelogicky, respektive podle logiky vášně; scházejí se tajně, porůznu, namáhavě. Okolnosti jim vztah silně komplikují. Miriam, ohrožena rozpadem rodiny, neboť se manžel o nevěře dozví, vztah utíná.
Po čase vstoupí do Gerberova života profesorka japonštiny Milada Olšanská – „druhá láska mé dospělosti“, charakterizuje vypravěč vztah. Za tři měsíce svatba, do roka narozená dcera Miládka. Po letech harmonie nastává poločas rozpadu, který urychlí nevěra s doktorandkou Sabinou. Gerberovi na Miladě vadilo, že začala mít vrásky, jimiž prý byla „znehodnocena“; to ta moje „prokletá estetická podmíněnost lásky“. Se Sabinou, mladší o třicet, logik zažívá estetické i sexuální slasti dosud nebývalé intenzity. Manželství s Olšanskou je rozvedeno, učenec žije se Sabinou. Jenže na Gerbera sedne stáří s jeho fyzickými neduhy a celkovým úbytkem sil a padesátnice Sabina si ještě chce užívat. Vyžaduje na svém staříkovi, aby jí akceptoval milence. Gerber se snaží, chce si Sabinu udržet, ale všechno to jde jen do určité míry a nakonec se i tenhle vztah Gerberovi rozpadne…
Útlá próza časově zahrnuje několik desetiletí, a to jí ještě v prvních dvou třetinách prolínají černobílé žánrové snímky průměrné úrovně a zanedbatelného významu pro vyznění knihy. Doležalovo fabulování a komponování je v podstatě neohrabané, líčení víceméně konstatující, redukované na zprávy o začátcích a koncích vztahů. Autor téměř nejde do duší postav – dokonce ani té vypravěčovy: Gerber se neptá, kde se v něm berou jeho sklony (včetně pozorování své o hodně mladší ženy při milování se s jiným mužem), co je on – jako člověk – vlastně zač.
Referáty o vztazích pak doplňují popisy různých krajin a zvyků v nich: Kanady, Francie, Mexika, kde logik se svými ženami postupně pobýval. Jednotlivé krátké kapitoly jsou položeny vedle sebe, připomínajíce fotografie v albu, které si člověk prohlíží spolu s bedekry o daných lokalitách. Ve vyprávění se nacházejí i vyslovené logické lapsy: pobyt ve Francii utužil vztah s Miladou, „pravda po dvaceti le- tech už zmizelo původní okouzlení“, tvrdí Gerber; jenže o dvě stránky dál stojí, že po návratu z Francie se to manželství začalo rozkližovat, neboť Milada se vracela pozdě z práce, krátce poseděla, pak se „věnovala Miládce“, a „když dcerka usnula, vrátila se ke svým hieroglyfům“. Kolik té dceři Miládce po Francii bylo, když se jim narodila do roka po seznámení? Devatenáct? To ji maminka ještě uspávala?
Více než devadesátiletý Lubomír Doležal položil Poločasem rozpadu doklad o své vitalitě svého druhu, ale také o své autorské – prozatérské – pošetilosti, neboť upřímnost a otevřenost si v jeho knize podávají ruku s naivitou až trapností a sporé náhledy do nejintimnějších koutů lidského soužití tu kopulují s popisností bohužel hodnou téměř literatury druhého řádu.
Lubomír Doležel (* 1922) je literární vědec mezinárodního významu. Od roku 1968 žije v Kanadě, po listopadu 1989 se navrátil do tuzemského literárněvědného kontextu. Nyní premiérově přešel od teorie fikčních světů k praxi: vydal svoji prózu Poločas rozpadu.
Lubomír Doležel: Poločas rozpadu. Fotografie Lubomír Doležel jr. a Andrew Laws. Galén, Praha 2016, 140 stran, 190 korun.