O smrti a psu hrajícím na klávesy
Všestranná umělkyně Laurie Andersonová už v Praze dvakrát koncertovala. V pondělí 29. srpna přijede do Divadla Archa jako filmařka. Představí zde svůj vizuální esej Psí srdce.
Večer v Arše bude mít dvě části. V první bude film Psí srdce promítnut v české předpremiéře, do kinodistribuce jde 1. září. Ve druhé pak Laurie Andersonová pronese přednášku An Illustrated Talk (Ilustrovaná řeč), která návštěvníkům umožní nahlédnout do pozadí vzniku snímku. V obecnějších rysech také promluví o vypravěčství ve své filmové práci a slibuje i přečíst několik příběhů, které vznik filmu Psí srdce inspirovaly. Což je jedinečná příležitost nahlédnout umělkyni, jejíž hudba byla – dokonce i u nás za železnou oponou – kultem už v 80. letech, ze zcela nového úhlu.
Celým filmem se táhne téma smrti, nebo alespoň její hrozby, ať už je řeč o 11. září, umírání matky, nebo jsou vyprávěny historky z dětství o vážném zranění Andersonové.
lo: „my jsme měli psa“, „náš učitel meditace“a podobně. A je jasné, že v tomhle případě mluví právě o sobě a před třemi lety zemřelém manželovi.
Ani samotnou Andersonovou ale na plátně mnohokrát neuvidíme. Jen v úvodní animované sekvenci její kreslený autoportrét a pak v různých dokumentárních záběrech zpravidla jen části nohou či rukou. Zato její na 69 let neuvěřitelně mladistvý hlas zní prakticky nepřetržitě. Však také Psí srdce sama označuje za „druh mluveného divadelního díla, které bylo přeloženo do jiné formy“.
A zapomenout nesmíme ani na hudební doprovod, postavený na smyčcových nástrojích a elektronice. Ten vyšel vloni jako soundtrack na samostatném CD a byl novou diskografickou položkou Andersonové po pětileté pauze.
Nejen o Lolabelle
Přestože hlavní roli ve filmu, jenž je v podstatě experimentální mozaikou do- kumentárních záběrů, hraných dotáček i více či méně abstraktních filmových obrazů, hraje pes, krysí teriér Andersonové Lolabelle, autorka ve svém „videoeseji“hovoří o mnoha dalších a při vší úctě k němé tváři zásadnějších věcech. Okamžiky, kdy zcela vážně ukazuje starého slepého psa, „hrajícího“na klávesy nebo hovoří o snu, ve kterém psa, předtím zašitého do jejího lůna, porodila, jsou v kontextu snímku vlastně jen poněkud bizarními momenty.
Celým filmem se táhne téma smrti, nebo alespoň její hrozby, ať už je řeč o 11. září, umírání matky, nebo jsou vyprávěny historky z dětství o vážném zranění Andersonové. Vše je komentováno citáty z Tibetské knihy mrtvých a vůbec buddhistické věrouky. Do svého „bardo“, stavu mezi smrtí a novým zrozením, se tu ostatně dostává i pes Lolabelle.
Laurie Anderson: Psí srdce. Předpremiéra a přednáška, Divadlo Archa, 29. srpna.