Osobitou pohostinností a humorem.

Říká se, že každý Záhorák má v lednici vedle vína i několik prázdných lahví pro případ, že přijde někdo, kdo nepije.

Oblast kolemmalebného městečka Skalica, které je krátkou cestou přes řeku a hranici spojeno na naší straně s Hodonínem, je jedním z dvanácti regionů Malokarpatské vinné oblasti. V její jihozápadní části jsme již navštívili Pezinské vinice s levandulí a dnešní výlet směřuje na „Horné Záhorie“, severozápadní část této vinařské oblasti. Lidé ze slovenské i moravské strany spojuje nejen niva řeky Moravy, společná historie či příbuzenské vazby, ale i nářečí vzniklé prolnutím češtiny a slovenštiny. Po většinu historie od Velkomoravské říše až do roku 1992 žili přece v jednom státě. Zanedlouho má spojení symbolicky obnovit lávka mezi Archeoparkem v Mikulčicích a areálem slovanských památek v Kopčanech. Pro turisty je to dobrá zpráva, protože to bude jediné překlenutí řeky od Hodonína až po dálniční most u Břeclavi. Vraťme se však na Skalicko a představme ho, div se světe, jako jedenáctý okruh Moravských vinařských stezek. Celý se sice vine slovenským územím, ale na vinařské stezky u nás je napojený v Rohatci a Hodoníně. Značení i informační panely jsou stejné jako na Moravě a barva loga je vínově červená. Napovídá, že se zde daří nejen Veltlínskému zelnému, ale především Frankovce, Svatovavřineckému a Modrému portugalu. Jejich smícháním nebo – chcete-li – kupážováním, vznikne víno jiskřivě temné barvy, přiléhavě pojmenované Skalický rubín.

Znalce vína asi překvapí, že výměry zdejších vinic jsou malé a velmi roztroušené. Velká část původních ploch vinohradů leží ladem, například 400 hektarů takových ploch je jen v obci Kopčany. Zdejší vinaři dovážejí hrozny z jižních částí Slovenska. Z ekonomického hlediska je to pochopitelné, z hlediska tradice a vinařského charakteru obcí by bylo velmi příjemné, kdyby se peníze na podporu obnovy místních vinic našly.

Právě do Kopčan nás po říční hrázi nasměruje hned první informační panel za hodonínským mostem. Po pravé straně nás pak k první zastávce vyzvou střechy Císařského a královského hřebčína. Císařovnou i královnou byla Marie Terezie a stavebníkem její manžel František Lotrinský. Kromě grandiózního, monumentálního barokního dvora pro chov a výcvik koní toho scestovalý a světa znalý František stihl ještě mnoho. Byl skvělým a progresivním hospodářem, dnes bychom řekli ekonomem. Na co sáhl, to prosperovalo a královský majetek mnohonásobně zvelebil. V nedalekém Holíči, naší další zastávce, například vybudoval moderní továrnu na keramiku se zázemím i pro dělníky. V roce 1746 nechal vévoda Lotrinský přebudovat a vyzdobit v Holíči zámek, sloužící jako letní sídlo a dějiště okázalých královských honů, představení i hostin. Panství Holíč se tak na dlouho stalo „výkladní skříní“rakouského císařského domu. Obě památky, hřebčín i zámek, vás svojí atmosférou i obnovenými částmi okouzlí.

Vínu každý rozumí

Pro zbytek cesty přes vinařské obce Prietržka a Vrádište až do Skalických vinohradů přidejme důležitou informaci, že celý výlet si můžete dokonale užít v sobotu 3. září. „Na kole kolem vinohradů“startuje v 9.00 na náměstí v Hodoníně nebo až od 11.00 ve dvoře hřebčína. Zde obdržíte skleničku, nosičku a informační leták s mapou trasy. Na trasu se vyjíždí individuálně a v tempu, které vám je příjemné. Výhodou pro účastníky jsou připravená občerstvovací místa v blízkosti vinařských búd i v cíli. Malých vinohradů na východ od Skalice byste napočítali na 500. Místní vinaři, sdružení ve spolku, zde pořádají ročně několik akcí a spolu s městem se účastní i populárního Trdlofestu, jarmarku s tradičním cukrovím „trdelník“a Skalickou Frankovkou. Vínu tady rozumí každý. Asi tak, jak praví zá- horácký vtip o malém chlapci, který do svých sedmi let slova nepromluvil: Až mu naléli vína, ochutnau a ríká: „Kyseué.“Rodiče zprásknú rukama: „Ale chuapče, přoč si dovčil vúbec nemluvil?“Hoch sklenku dopije a ríká: „Nebyuo o čem.“(Fonetický přepis záhoráckého nářečí – pozn. aut.) Více na: www.stezky.cz/Kalendar-akci/

Příště: Uherské Hradiště