Přístroje máme, teď sežeňme top vědce
Jiří Nantl (37)
„Na rovinu je třeba si říci, že z pohledu vědců nebude na vědu nikdy dostatek peněz,“říká Jiří Nantl (ODS), manažer vědeckého centra CEITEC-MU v Brně.
LN Proč jste se coby manažer stal expertem ODS pro vědu?
Beru to jako formu veřejné služby. Demokracie je založena na tom, že politické strany přinášejí ideje a návrhy řešení a soutěží s nimi o důvěru lidí. Dnes tu čelíme krizi demokracie, která přitom nemá jinou lepší známou alternativu, a proto mi připadá důležité, aby lidé, kteří už mají určité zkušenosti, se šli podílet na formování politiky... Je skvělé, že ODS zvedla téma vědní politiky, které je mimořádně důležité pro zlepšování života i prosperitu.
LN Co je to ta „vědní politika“?
V Česku ji vnímáme jako něco, co se týká jen rozdělování peněz vědcům. Přitom věda je základem moderní západní civilizace. Západní dominance byla umožněna pokrokem poznání a tím, co bychom dnes nazvali inovacemi. A dodnes žádný jiný civilizační okruh nebyl schopen toto zcela úspěšně napodobit, zejména proto, že většinou nemají dostatečné záruky svobody myšlení a projevu. Proto musíme svoji schopnost být v popředí vývoje kultivovat.
LN Asi i tehdy, když vidíme, co už se děje s akademiky v Turecku... Není ale vaše stranickost na škodu pro výkon vaší funkce? Nevytýkají vám to vědci?
Ve zdejším akademickém prostředí přece nejde o nějak výjimečnou věc; ve sněmovně je řada děkanů, například Jiří Zlatuška je poslancem za ANO. Nevyvolává to pozornost... Kolegům v institutu jsem to v předstihu oznámil – a neměl jsem žádné špatné reakce. Uvnitř CEITEC ovšem politiku neřešíme; jsme zde, abychom dělali špičkovou vědu, amou prací je vytvářet k tomu podmínky.
LN Bylo vám 37 let. Co už můžete přenést do politiky ODS?
Patnáct let v pozicích s určitou odpovědností mne naučilo umírněnosti a tomu, že nemá smysl někoho očerňovat, ale musíte přinášet lepší nabídku. Musíte se konzistentně chovat dle určitých principů, které jsou ostatním srozumitelné – být čitelný. Pokudmá nějaké řešení dlouhodobě fungovat, chce to kompromis, který ale musí vycházet z hodnot, nemůže být prostým „handlem“. Podstat- né jsou všechny složky najednou: hodnoty, kompromis, funkční řešení. Dnes se tohle z politiky vytratilo, důsledkem je nesmiřitelnost, takže politického konkurenta často vnímáme ne jako názorového oponenta, ale nepřítele.
LNV nynější vládě se poprvé věnuje vědní politice i přímo jeden z vicepremiérů: Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL. Jak jej – s jeho náměstkem Arnoštem Marksem – hodnotíte?
Samostatná pozice odpovědná za vědu dříve neexistovala, navíc místopředseda vlády Bělobrádek vstoupil do role bez předchozí exekutivní zkušenosti i bez zkušenosti s agendou vědní politiky. Musím říci, že řadu věcí uchopil správně, zejména má zásluhu na pozvednutí vědecké diplomacie, což bylo přehlížené téma, které má ale pro země malé až střední velikosti mimořádný význam...
Při celkovém bilancování jsem ale rozpačitý. Myslím, že vicepremiér nezvolil správně cíle a priority pro toto období. Soustředil se na téma nového ministerstva pro vědu, ale nevím, zda mám deklarovaný záměr brát vážně. Ministerstvo nezaložíte jen tím, že o tom budete mluvit. Legislativní návrh začal Bělobrádkův úřad připravovat až v době, kdy bylo jasné, že už se to v tomto volebním období nestihne projednat, leda jako záměr. Na druhou stranu: kvůli soustředění se na zákon o výzkumu a na „ministerstvo vědy“nebyla připravena řada jiných, důležitých věcí – a to typu nového systému hodnocení výsledků, který tady už měl být, aby začal působit ve vědeckém terénu, pozměněném operačním programem.
LN Co tedy brání tomu, aby byl Pavel Bělobrádek úspěšnější?
Myslím, že roli v tom hraje i to, že pan Bělobrádek je především předseda KDU-ČSL a jeden z lídrů koalice a až pak člověk odpovědný za vědu. Panuje pak dojem, že svou agendu přenechává úředníkům, snížila se role vládní rady pro výzkum (RVVI), aniž by však byla nahrazena její odborná kapacita a jakýsi leadership v sektoru výzkumu, který dříve rada vykonávala. Státní správa v oblasti vědy se stala problémem... Dřívější aparát rady zrovna nebyl proslulý výkonností, nicméně za Bělobrádka úřad nabobtnal, ale zato v poslední době došlo ke kolapsům – typu vypnutí informačního systému o vědě a výzkumu.
LN O tom jsme v LN psali; hájil se tím, že už nechtěli správu outsourcovat... Zvládalo by tuto agendu nové ministerstvo lépe?
Samostatné ministerstvo pro výzkum, jak se o něm mluví, nemá podle mě smysl; znamenalo by jen navýšení úředníků, aniž by se něco pořádného změnilo.
LNA co říkáte resortu vědy a vysokých škol, což bylo také jednou ze zvažovaných variant?
Jsem rezervovaný i k této myšlence, kterou zastávají někteří rektoři, neboť reálně je pro většinu vysokých škol významnější spojení se zbytkem vzdělávacího sektoru nežli s vědní politikou. Viděl bych dvě funkční možnosti. Jednou je začlenění agendy vědy ke školství – vznik ministerstva vzdělávání a výzkumu. Tou druhou by bylo spojení s resortem kultury – něco jako ministerstvo vědy a umění. Bylo by to i efektivní.
LN Proč myslíte?
Již vládní analýza z roku 2013 ukázala, že jen třetina úředníků ministerstva kultury se věnuje věcným agendám, zbytek se stará o chod úřadu a průřezové agendy – spojením by se tohle vyrovnalo. LN K druhému z vicepremiérů, k Andreji Babišovi za ANO. Jak se podle vás staví coby správce státní kasy k vědě? Doceňuje základní výzkum?
Základní výzkum je obecně podceňován, a to jak mezi politiky, tak veřejností. Nesmíme zapomenout, že rozdělení na základní a aplikovaný výzkum představuje do jisté míry administrativní kategorie vyplývající z předpisů o regulaci veřejné podpory – v realitě vědeckého provozu je to rozlišení daleko jemnější i prostupnější. Vláda říká, že se snaží část institucí přesměrovat do aplikovaného výzkumu. Ano, běžnému člověku to zní rozumně, ale já k tomu říkám, že kdo nedělá dobře základní výzkum, nejspíš nebude dobře dělat ani ten aplikovaný!
Lepším řešením by bylo podporovat ty výkonné a vést k zániku nevýkonné výzkumné instituce. To je, mimochodem, jedna zvláštnost českého zákona o veřejných výzkumných institucích, že insti-
Nový expert Občanské demokratické strany pro vědu, výzkum a inovace.
Od roku 2013 je manažerem výzkumného centra CEITEC-MU.
Vystudoval práva a politologii na Masarykově univerzitě v Brně, kde rovněž vyučuje.
V letech 2002 až 2005 byl předsedou Studentské komory Rady vysokých škol (RVŠ).
Byl též kancléřem Masarykovy univerzity, pak ředitelem odboru vysokých škol na MŠMT.
Za ministra Petra Fialy (dnes předsedy ODS) byl 1. náměstkem – na starosti míval legislativu.
Na rovinu je třeba si říct, že z pohledu vědců nebude na vědu nikdy dost peněz. Do jisté míry je to i objektivní stav. Současná věda – mluvím teď zejména o přírodovědných, lékařských a technických oborech – je velmi nákladná, náročná nejen na lidi, ale i na přístrojové vybavení. Řešením v poměrech země velikosti ČR je koncentrace kapacit. Soukromé výdaje, v nichž v rámci OECD zaostáváme, by byly fajn, ale potřebujete k tomu silné firmy založené na domácím kapitálu, jež zde mají skutečné sídlo. Jinak hrozí, že budeme jen nízkonákladovým dodavatelem drobných zlepšováků a měření, „vědeckou montovnou“pro cizí koncerny.
LN Co navrhujete vy?
Potřebujeme dospět ke změně filozofie přístupu k organizaci a financování vědy. Veřejnost a často i politici si pod pojmem vědec představují osamělého génia v plášti, který někde v ústraní bádá.
Ve skutečnosti je moderní věda týmová práce vyžadující zázemí silných, přístrojově skvěle vybavených a finančně zajištěných institucí. V Česku jsme zatím – zejména při využití peněz z unijních fondů – pořizovali lidem přístroje, zjednodušeně řečeno. Potřebujeme přístup obrátit a motivovat vědce, aby šli tam, kde už top vybavení je. A to i proto, že vlna evropských investic je na dlouhou dobu neopakovatelná.
LN Za 41 miliard z EU tu máme 48 center od Plzně po Holovousy... Přežijí všechna svou fázi udržitelnosti, změní svůj účel?
To číslo, 48, není tím nejvhodnějším ukazatelem, neboť centra jsou rozprostřena na škále od nových institucí až po rozšíření na existující fakultě či ústavu... Většina center má podobu rozšíření, takže o udržitelnost ve smyslu předpisů EU bych se až tak neobával. Musíme si však klást otázku, na kolika místech je reálné, aby se v zemi jako Česko dělal dobrý výzkum v různých oborech. Dávám k úvaze, zda by stát neměl otevřít grantové schéma umožňující etablování výzkumného týmu a jeho financování po dobu několika let. Schéma by bylo otevřeno vědcům působícím na institucích v ČR, mělo by být dostatečně selektivní a udělený grant by byl přenositelnýmezi institucemi. Pokud by takové granty byly uděleny počínaje rokem 2019, špičkoví vědci by vlastně „hlasovali nohama“a sami by svými přechody výrazně napomohli systém pročistit a zvýšit jeho efektivitu.
LN Zajímavý nápad... Proč by šli třeba do Brna, k vám?
Rysem CEITEC je odhodlání „nevymýšlet kolo“, prostě žádnou specifickou českou cestu ve vědě, ale stát se zavedeným vědeckým institutem západního střihu s naprosto špičkovými výsledky. Z toho vyplývá vše ostatní: externí hodnocení mezinárodní vědeckou radou, vnitřní systém financování odměňující výkon, mezinárodně běžný kariérní systém.
LN Zaujal mne váš komentář v LN, že po brexitu máme i my lákat vědce z Británie, jako o tom jednají v Kanadě. Je to reálné?
Považuji to za zcela reálné. Naše výzkumné instituce mají díky unijním investicím výtečné přístrojové vybavení, které bývá pro vědce v mnoha oborech tím rozhodujícím faktorem. Nad to jsme příjemná, bezpečná země s poměrně nízkými životními náklady. V našem centru jsme nedávno vedli jednání se zahraničním vědcem, jenž se rozhodoval mezi Brnem a západoevropskou metropolí – na jeho seznamu „pro a proti“vše vyznělo pro Brno!
Pražské instituce mají ještě tu výhodu, že jsou v Praze, jež je jedním z nejatraktivnějších měst na světě. Navíc uskutečnění mého návrhu by mohlo být zcela jednoduché. Už teď pravidla financování vědy poskytují instituci bonus za to, že její pracovník získá elitní grant ERC. Stačilo by tak jedním usnesením vlády zavést bonus ve výši dejme tomu deseti milionů korun po dobu určitého počtu let za to, že instituce získá již existujícího držitele grantu ERC odjinud. O zbytek by se ve vlastním zájmu postaraly jednotlivé instituce, takže administrativa s tím spojená by nebyla takřka žádná.