Berlín: malý ekonomický přínos migrace

Přesně před rokem kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že Německo zvládne začlenit uprchlíky do společnosti a zapojit je do hospodářského života země. Pouze desetina z nich má ale práci. Ekonomika si díky běžencům sice pomohla, ale pouze kvůli vyšším výdajům státu.

BERLÍN/PRAHA Když začaly koncem léta 2015 proudit do Německa tisíce běženců denně, nejvyšší vedení země dlouho nereagovalo.

Až teprve poslední srpnový den uvedla kancléřka Angela Merkelová na bilanční tiskové konferenci vlády, že její země dokáže vzniklou situaci vyřešit.

„Zvládli jsme toho tolik, zvlád- neme to,“řekla tehdy šéfka vlády a její výrok se následně stal jedním ze symbolů tak zvané „vítací kultury“(„Willkommenskultur“).

Od začátku roku 2015 do současnosti dorazilo do Německa přes 1,3 milionu běženců. Nejvíce jich přišlo v listopadu, kdy za celý měsíc překročilo hranice státu dvě stě tisíc běženců.

Zatímco část veřejnosti začala být v následujících týdnech stále skeptičtější, jak se země s množstvím běženců vyrovná, Merkelovou její optimismus neopouštěl.

Kromě kancléřky se k migrační vlně stavěli pozitivně i kapitáni německého průmyslu.

Například šéf významného koncernu Daimler Dieter Zetsche loni v září před zahájením Mezinárodního autosalonu (IAA) ve Frankfurtu nad Mohanem prohlašoval, že v běžencích je „ukryt obrovský potenciál“a mohou se stát základem „pro nový německý hospodářský zázrak, podobný tomu, jaký se v Německu odehrál v 50. a 60. letech po příchodu prvních gastarbeiterů“.

Velká očekávání byla spojena především s přicházejícími Syřany, jichž přišlo do země nejvíc a kteří byli vzhledem k pokračující občanské válce v zemi považo- váni za běžence, kteří s největší pravděpodobností budou moct v Německu zůstat.

O nich se navíc tradovalo, že mají dobré vzdělání, jsou jazykově vybavení a nebude těžké začlenit je do trhu práce.

Brzy ale přišlo vystřízlivění. U mnoha z údajně kvalifikovaných běženců se nakonec ukázalo, že často neumějí číst ani psát.

Pouze jedenáct procent běženců má práci

Němečtí ekonomové nyní vyčíslili, jak velký byl přínos nově příchozích uprchlíků na ekonomiku země. Studii vypracovala německá Commerzbank a některé její závěry uveřejnil deník Die Welt. Její vyznění přitom není jednoznačné.

Ukazuje totiž, že dosud známé ekonomické efekty příchodu velkého počtu běženců souvisely s vyššími výdaji ze strany státu.

Na každého dospělého běžence vynaloží stát měsíčně 980 eur, v čemž jsou již zahrnuty i nákla- dy na zdravotní pojištění a ubytování.

Po vynásobení počtem registrovaných žadatelů za rok 2015 to znamenalo vyšší výdaje státu ve výši 6,5 miliardy eur, což odpovídá 0,2 procenta HDP.

Zohledněni přitom byli nejenom samotní běženci, kteří již podali žádost o azyl, ale i jejich rodinní příslušníci, kteří v rámci práva na slučování rodin buď již dostali, nebo teprve dostanou možnost přijet také do země.

Za letošní rok by se tak mohl výkon německé ekonomiky zvýšit dokonce až o 0,4 procenta, neboť průměrný počet uprchlíků žijících v Německu se za loňský rok zvýšil dvojnásobně.

Naopak jako největší problém se jeví zapojení nových migrantů do pracovního trhu.

Z analýzy vyplývá, že práci má zatím pouze jedenáct procent běženců. Míra nezaměstnanosti mezi nimi se pohybuje okolo 52 procent.

Pro srovnání: mezi cizinci, kte- ří přišli do Německa v minulých desetiletích, a jejich potomky činí nezaměstnanost 15 procent. Mezi původním německým obyvatelstvem pak je míra nezaměstnanosti 6,1 procenta.

„Vedle chybějících jazykových znalostí za to může i skutečnost, že relativně vysoký podíl běženců (40 procent a více) neabsolvovalo žádnou školní docházku,“odůvodnil autor studie Jörg Krämer, pročmá tak malé procento běženců práci.

Není ovšem vyloučeno, že z dlouhodobého hlediska budou mít migranti pro pracovní trh kladný přínos. Vzhledem k demografickému vývoji společnosti totiž bude v příštích letech soustavně klesat počet lidí, kteří budou v pracovním procesu.

Prognózy německého Institutu pro výzkum pracovního trhu (IAB) vycházejí z toho, že do roku 2025 odejde každoročně zhruba o sto tisíc lidí víc do důchodu, než kolik jich začne pracovat.

„Motiv, s nímž k těmto věcem přistupujeme, musí být: Zvládli jsme toho tolik, zvládneme to. A kde bude stát něco v cestě, překonáme to.“