Rok na Marsu: hádky i sny o jídle
HONOLULU/PRAHA Nekonečné písečné pláže, tyrkysové moře a teplý vánek čechrající koruny palem. Tohle si patrně představí většina lidí, když se řekne Havaj. Hovoříme-li navíc o ročním pobytu, zní to takřka jako výhra v loterii.
Do dovolené měl však roční pobyt na tichomořských ostrovech v tropickém ráji pro šestici dobrovolníků víc než daleko. A nejen proto, že ho strávili na stále činné sopce Mauna Loa, kterou ve více či méně vzdálené budoucnosti čeká další erupce. Vyprahlá načervenalá krajina havajského vulkánu, jež nedává sebemenší šanci jakékoli vegetaci, se totiž stala dějištěm simulace života na Marsu pod taktovkou americké vesmírné agentury NASA.
Právě tam, na úbočí největšího vulkánu světa, jehož vrcholek se tyčí do výšky přes 4000 metrů, strávila šestice adeptů z USA, Francie a Německa přesně 365 dní zavřená v nafukovací kupoli o poloměru jedenáct a výšce šest metrů. Ven směli jen výjimečně na krátkou dobu, navíc se mohli pohybovat jen v těsné blízkosti základny a výhradně ve skafandru a s přívodem kyslíku. Tak jak by tomu bylo při misi na rudé planetě. Jejich jediné spojení s okolním světem spočívalo v e-mailové komunikaci – s 20minutovým zpožděním v odpovědi v každém směru simulujícím vzdálenost mezi Zemí aMarsem.
NASA plánuje ve 30. letech vyslat na Mars první lidskou posádku. Roční experiment, jenž skončil v neděli, měl za cíl především přinést vědcům informace o tom, jaké dopady mohou mít takto dlouhé mise na astronauty. Zajímaly je hlavně psychologické účinky dlouhodobé izolace a nakolik může stres ovlivnit jejich kognitivní dovednosti a výkony.
Pokus NASA ve spolupráci s Havajskou univerzitou byl druhou nejdelší simulací pobytu ve vesmíru. Déle trval už jen ruský experiment, který se uskutečnil mezi lety 2010 a 2011. Dobrovolníci byli tehdy v izolaci 520 dní.
Na pokoření Marsu pomýšlí i nizozemský podnikatel
Při nynějším experimentu měla posádka složená ze tří žen a tří mužů (čtyř Američanů, Francouze a Němky) na sobě neustále připnutou elektronickou visačku. Ta přitom zaznamenávala, na jakou vzdálenost se k sobě přibližují či jak nahlas spolu mluví.
„Pokud si stojí tváří v tvář amluví na sebe nahlas, pravděpodobně se hádají. Pokud se k sobě nikdy navzájem nepřibližují, pravděpodobně se jeden druhému vyhýbají,“vysvětlovala princip mo- nitorování pro list Hawaii Tribune-Herald šéfka 40členného výzkumného týmu Kim Binstedová.
A z toho, co médiím po konci mise prozradili také sami účastníci, je zřejmé, že ani takové okamžiky se jim nevyhýbaly.
„Všechny ty maličkosti, které lidé dělávají a v normálním životě si jich ani nevšimnete, vás tam začnou ponoukat vystřelit dotyčné ke hvězdám,“prohlásil Američan Tristan Bassingthwaighte.
Většina účastníků po návratu od sopky Mauna Loa ale hlavně prohlašovala, že se těší na pohyb na čerstvém vzduchu a opravdové jídlo. Celý rok totiž jedli zpravidla jen mrazem vysušenou stravu. „Vajíčko, pomeranč, avokádo. Všechny tyhle věci teď existují jen ve dvou dimenzích – ve formě obrázků, vyprávění, vzdálených vzpomínek,“líčila ještě během pobytu v kupoli na svém blogu německá fyzička Christiane Heinicková.
Americká vesmírná agentura nicméně není jediná, kdo má ambice rudou planetu pokořit. Tentýž záměr před čtyřmi lety oznámil i nizozemský podnikatel Bas Lansdorp, jenž stojí za projektem Mars One. První lidskou posádku chce vyslat už v roce 2024.
Do výběrového řízení, na jehož konci zůstane čtyřčlenný tým složený ze dvou mužů a dvou žen, se přihlásilo na 200 tisíc lidí z celého světa. A to i přesto, že jde o jednosměrnou cestu. S návratem zpátky na Zemi se totiž přinejmenším u prvních misí nepočítá. Do užšího výběru se dostala i jedna Češka, 26letá studentka aplikované informatiky Lucie Ferstová.
Šestice dobrovolníků po roce opustila futuristickou kupoli NASA na úbočí sopky simulující život na rudé planetě. Vědce zajímala hlavně jejich psychika.