Z „enderácké“političky vůdkyní Německa
Vdobě, kdy německá vláda vyzývá obyvatelstvo, aby se zásobilo jídlem, a na Pražském hradě čekají fronty u bezpečnostního rámu až tři hodiny, schylovalo se k návštěvě Angely Merkelové v naší zemi. Pro čtenáře ( Naše paní Angela, LN 23. 8.) ji ocenil Martin C. Putna následovně: „Vlastně jen jeden symbol zbyl dnes v Evropě: Angela Merkelová. Ta, která svým osudem symbolizuje grandiózní úspěch ve vnějším i vnitřním sjednocení EU, dáma s polskými kořeny, vyrostlá v NDR, odolavší lákání Stasi, první žena v čele CDU, první evangelička v čele kdysi ‚klerikální‘ CDU… symbolizuje celou zlatou éru Evropské unie.“Dále ji chválí pro odvahu zastávat skutečné občanské a křesťanské hodnoty. Jistě lze toto autorovo obdivné vyznání chápat jako hold vstříc státní návštěvě. Poněkud zde ovšem schází moment kritické reflexe a nahrazují ji jen květnaté obraty. Ve chvalozpěvu to ani jinak nejde.
K faktům, které byly použity, je třeba něco podotknout. Po svém dědovi má kancléřka i polské kořeny. Ludwik Kazmierczak si po válce nechal své jméno poněmčit na Ludwig Kasner. Během druhé světové války působil jako policejní důstojník v Berlíně. Jeho syn, otec Merkelové, Horst Kasner studoval po roce 1948 teologii. Již jako farář Horst Kasner patřil k levicovým protestantským kruhům, které nesouhlasily s Adenauerovou politikou západní integrace. Pozoruhodné je, že se již s rodinou rozhodl opustit NSR a přešel do NDR. Sloužil jako farář v braniborském Quitzově. Kasner zde začal nacházet „správnou alternativu k západnímu kapitalismu“. Blízkou se mu stala prorežimní Křesťanská mírová konference (KMK) s ústředím v Praze, obdoba Pacem in terris. Spolupráci se Stasi měl odolat. Prostředí, v němž Angela vyrůstala, bylo pro ni jistě náročné. Po střední škole studovala teoretickou fyziku na univerzitě v Lipsku. Působila také jako tajemnice pro propagandu a agitaci FDJ. Těžko dnes soudit, zda tak činila s přesvědčením, nebo spíše z pragmatických důvodů a nakolik to bylo spíše formální záležitostí. Napsala také padesátistránkovou práci na téma „Co znamená socialistický způsob života“, leč práce kdesi zmizela. Mluvila dobře rusky a v době studií vycestovala na pobyt do SSSR a na přelomu let 1984/85 také na pracovní stáž v Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV do ČSSR.
V době, kdy bylo zřejmé, že díky Gorbačovovi dojde ke změnám, se začala Merkelová angažovat v hnutí Demokratischer Aufbruch (demokratické probuzení). Naději v ně vkládali reformní komunisté a také se na něm mnozí podíleli. Jedním z ideových podkladů byla při vzniku DA debata kolem díla Alternativa. Podle návštěvníků ze SRN Merkelová údajně dříve tvrdila, že „pokud chceme reformovat NDR, pak ne ve smyslu Spolkové republiky“. Po sjednocení tvrdila, že v třetí cestu a socialismus s lidskou tváří nevěřila a otázka socialismu pro ni byla uzavřená a nechávala ji chladnou. Ve volbách v roce 1990 kandidovala za DA, získali však jen 0,92 procenta. Pokračovala sblížením s Lotharem de Maizierem (funkcionářem východoněmecké CDU, posledním premiérem NDR před sjednocením Německa). Když začala jednání o sjednocení, Merkelová sloužila týmu jako koordinátorka. Po spojení východoněmecké a západoněmecké CDU mohla jako pomocnice Helmuta Kohla vstoupit plně do německé politiky. Zprvu ze začínající „enderácké“političky v zenitu existence NDR se posléze stala „vůdkyně“současného Německa i EU. Tehdy i dnes čelila těžkým okolnostem, s nimiž se musí vyrovnávat. JAN KAŠPER
Působila také jako tajemnice pro propagandu a agitaci FDJ. Těžko dnes soudit, zda tak činila z přesvědčení, nebo spíše z pragmatických důvodů.