Zřiďte Dům dobrých způsobů
Ministerstvo školství prý míní zřídit nový úřad, něco jako Dům demokracie. Pokud má k dispozici tolik peněz, měla bych další nápady. Mohly by se vybudovat třeba taky domy adiktologie, ekologie nebo sexuologie. Za urgentní záležitost bych však považovala dům dobrých způsobů čili Kinderstube. Tam by se uváděly na pravou míru omyly, které se ve společnosti usadily vminulých desetiletích, jako například ten, že podávat ruku na pozdrav je zdvořilé v každém případě. A taky by se mohlo učitelům, co mají dozory ve školních jídelnách, ukázat, jak se v civilizovaném světě drží příbor (a ruce), aby to poslali dál. On to totiž v Česku ví odhadem jen každý desátý.
Letošní začátek školního roku bude pro žáky dramatický. Teprve s prvním vstupem do třídy se totiž ukáže, jestli se tam nachází nějaký pokémon, nebo ne. Není přitom vyloučeno, že v některých pokémoni budou, a v jiných (jaká smůla) ne. Z Francie máme zprávy, že tam mají pokémony docela určitě alespoň na fasádách škol. A ředitelé vzdělávacích ústavů už si tam lámou hlavu, zda sáhnout po zákazech, nebo trpět. Lidstvo přitom stojí před vážnou výzvou: Nebylo by možné využít těchto oblíbených virtuálních postaviček přímo pro výuku?
Sedmdesáti milionům Evropanů chybí podle Evropské komise odpovídající dovednosti v oblasti čtení a psaní, ještě víc jich prý postrádá matematickou a digitální gramotnost. Dokument nazvaný „Nová agenda dovedností pro Evropu“to míní změnit pomocí deseti opatření, ani jedno však nezní moc přesvědčivě, natož konkrétně. Převažují všeobecná doporučení jako „zdokonalení poznatků, lepší porozumění výkonům“a podobně.
Větší potenciál pro citování má nová mezinárodní studie OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj). Dilema současných učitelů spočívá podle jejích autorů v tom, že to, co se nejsnáze učí a testuje, je k dispozici i elektronicky, protože se to nejsnáz digitalizuje. „Svět už ale lidi neodměňuje za to, co znají (a co lze najít na Googlu), ale za to, co s tím dokážou udělat.“Experti OECD doporučují zejména mezioborové propojování předmětů a týmovou práci, naopak odmítají postupy, jejichž hlavním cílem je vytřídit žáky na schopné a neschopné. To je jistě přinejmenším k zamyšlení. Žel, o žácích všehoschopných není ve studii zase ani slovo.
Zajímavé, kolik bavičů začínalo na stupínku v roli učitelů. Patřímezi ně i jeden z proslulé britské skupiny Monty Pythons John Cleese. Ve své životopisné knížce vzpomíná, jak si lámal hlavu, proč si žáci odnášejí z jeho výkladu tak málo, když on se tak snaží. Teprve s mnohaletým odstupem a s moudrostí pokročilého věku formuloval poučku, že „děti se naučí přesně tolik, kolik potřebují. Ani o chlup víc.“
Takže jde jen o to, strefit se do jejich potřeb. Jednoduché, ne?