Dobrý učitel zaujme nadané i ty slabší
Problematický bývá podle šéfa České školní inspekce Tomáše Zatloukala především druhý stupeň základních škol
Kvalitní škola se prý pozná i podle toho, jak dokáže povzbuzovat a motivovat své žáky, včetně těch, kteří potřebují speciální péči kvůli svému nadání, nebo naopak postižení, domnívá se
ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.
Cílem inspekcí podle něj není učitele nachytat, ale poskytovat školám zpětnou vazbu.
LN Rodiče obvykle zajímá, jak se pozná dobrá škola. Vy ji poznáte?
Česká školní inspekce se o to snaží, je to naším úkolem a cílem. Posuzujeme a hodnotíme šest zásadních oblastí v činnosti školy. Patří sem třeba pedagogické vedení školy, kvalita pedagogického sboru, výuka, vzdělávací výsledky žáků, ale také to, zda a jak je učitelé dokážou podporovat a motivovat. Škola od nás pak dostává zpětnou vazbu. Dozví se, jak si v jednotlivých oblastech vede, v čem je dobrá a v čem se může naopak zlepšit.
LN Jak se pozná dobrý učitel?
Učitel je ve vzdělávacím procesu samozřejmě klíčový. Když ho během hospitace sledujeme při práci, je pro nás důležité, jakým způsobem pracuje s každým svým žákem. Všímáme si, jaké situace v průběhu hodiny převládají. Jestli takové, které aktivitu dětí podporují, nebo naopak tlumí. Učitel má pro každou vyučovací hodinu nějaký cíl, kterého mají v dané hodině jeho žáci dosáhnout. Dobrý výsledek není to, že většina třídy ho dosáhla, a ti nadaní, kteří už v půlce hodiny vše zvládli, přestali pracovat. Různí žáci mají různé dispozice a schopnosti. Žádný by se neměl během vyučovací hodiny úplně ztratit, ale žádný by se neměl ani nudit. Zásadní je soustředit se na vzdělávání každého žáka ve třídě.
LN To není zrovna lehký úkol, zaujmout vždy žáky nadané i ty slabší. Zvládají to čeští učitelé?
Mnozí to zvládají na skvělé úrovni, pro některé je to těžší. Je to jedna ze známek kvality učitele. Dobrý učitel by měl žákům v průběhu celého školního roku dávat zpětnou vazbu, aby věděli, jak si vedou. A v návaznosti na to plánovat další postup. Komunikovat na toto téma s konkrétními žáky a také s jejich rodiči, které je nutné do vzdělávacího procesu také zahrnout. Důležité je, aby měl učitel ve své žáky důvěru. Aby věřil tomu, že jím stanovených vzdělávacích cílů jeho prostřednictvím dosáhnou.
LN Připravují na takové věci pedagogické fakulty své studenty?
Pedagogické fakulty je bohužel na praxi moc dobře nepřipravují, v tomto ohledu mají dost rezervy. Měly by se daleko více soustředit na oborové a předmětové didaktiky, což neodpovídá současnému stavu, kdy se více věnují obsahu daných předmětů.
LN Co přesně to znamená?
Učí se třeba matematiku, ale už méně se učí, jak ji účinně a efektivně učit. Dalším faktorem je praxe, která je nedostatečná. Daleko lépe by se dala naplánovat v průběhu uceleného pětiletého magisterského studia. Rozdělení na bakalářské a navazující magisterské programy pedagogickým fakultám zbytečně uškodilo. Bakalář studuje tři roky například učitelskou kombinaci čeština-zeměpis, ale kvalifikaci pro výkon učitelského povolání má stejně až jako magistr.
LN Vraťme se k nedostatečné praxi studentů pedagogiky. Ko- lik by jí mělo být a jak by měla podle vás probíhat?
Může se začít třeba tím, že student začne získávat kontakt s dětmi. Forma praxe může být různá. Nemusí hned do třídy, může například vést zájmové kroužky. Možná díky tomu hned v počátcích studia zjistí, že práce s dětmi není pro něj, ale zjistí to aspoň včas, ne až jako hotový učitel za katedrou. Podíváme-li se na sylaby pedagogických fakult, zjistíme, že je v nich stejný podíl věnován praxi a přípravě diplomové práce. Domnívám se, že vzdělávání v oborových didaktikách a pedagogická praxe by měly významně posílit.
LN S blížícím se začátkem nového školního roku se opět začíná diskutovat o inkluzi. Jsou na ni školy připraveny?
Troufám si říct, že jsou. Samozřejmě je to individuální, ale když se podíváme na to, kolik žáků s různými potřebami je ve školách už nyní a kolik jich podle odhadů přibude, snadno si spočítáme, že nás žádné převratné změny nečekají. Nevyhneme se individuálním problémům jednotlivých škol a tříd, ale žádné systémové problémy zde nejsou. Co se podle mého názoru málo akcentuje, je fakt, jaký bude mít inkluze přínos pro společnost. Místo toho se bavíme stále dokola o tom, kolik bude její zavedení stát. S inkluzí jsou ale spojeny nemalé budoucí výnosy pro nás všechny, je to investice do budoucna.
LN Jaké výhody nám tedy inkluze v budoucnosti přinese?
Hlavní přínos inkluze spočívá v tom, že se budou všichni jedinci přirozeně setkávat s lidmi různých potřeb i nadání tak jako v běžném životě. Kromě toho je známo, že vzdělávací systémy, v nichž se všechny děti vzdělávají společně, dosahují lepších výsledků. Vědomosti a schopnosti dětí, které jimi procházejí, jsou podle výsledků mezinárodních testů na vyšší úrovni. Zavedením inkluze jsme udělali krok správným směrem. V čem máme ale stále rezervy, to je systematická práce s nadanými a talentovanými dětmi. LN Kolik takových mimořádných dětí v českých školách máme?
Je jich asi deset až patnáct procent. To znamená, že bychom měli mít identifikovaných řekněme 35 tisíc mimořádně nadaných dětí, máme jich ale jen osm set, o těch ostatních tedy jenom nevíme. Přitom je to potenciál, který celou společnost táhne nahoru. Tyto děti mají předpoklady dosáhnout významných profesních cílů, z nichž můžeme profitovat všichni.
LN Jak se díváte na separaci nadaných dětí na víceletých gymnáziích?
Myslím si, že na tento typ škol odchází celkem rozumné množství dětí. Mimo Prahu je to sedm až jedenáct procent, což odpovídá počtu nadaných dětí v populaci. V Praze je to přes dvacet dva procent, což už je moc. Problém také je, že v některých případech se do této výběrové skupiny dostávají i děti, které do ní nepatří, ale mají dostatečně ambiciózní rodiče. Naopak někteří jejich nadanější spolužáci zůstávají na běžných základních školách.
LN Máte pro takové tvrzení nějakou oporu?
Ukazuje se to ve výběrových testováních, která Česká školní inspekce pravidelně připravuje. Testujeme totiž jak žáky běžných základních škol, tak ekvivalentní ročníky víceletých gymnázií. A ukazuje se, že je zde výrazná skupina nejlepších žáků základních škol, jejichž výsledky se překrývají s výsledky studentů gymnázií. Gymnázia tedy ne vždy naplňují funkci vzdělávání nadaných a mimořádně nadaných žáků. Jejich význam však bude tím nižší, čím vyšší bude kvalita druhého stupně základních škol.
LN Druhý stupeň základních škol bývá ovšem vnímán jako problematičtější. Čím to je?
Důvodů je několik. Na prvním stupni mají žáci jednoho učitele. Ten je neustále s nimi, dobře je zná, dokáže s nimi lépe komuni-
Opravdu to není tak, že jdeme do školy učitele na něčem nachytat. Většinou je informace o komplexní inspekci oznámena škole deset dní předem. Někdy se samozřejmě stane, že chce učitel na inspekci zapůsobit a snaží se vytvořit jakousi iluzi ideální hodiny. To ale zkušený inspektor velmi rychle odhalí.
LN Na jaké nedostatky narážíte během inspekcí nejčastěji?
Poměrně často se setkáváme s tím, že se školám nedaří naplňovat výstupy stanovené ve školním vzdělávacím programu. To znamená, že žáky nenaučí to, k čemu se zavázaly. Větší je tento problém na již zmiňovaném druhém stupni a ve středním odborném vzdělávání. Formální nedostatky, které nemají vliv na kvalitu výuky, vyřešíme na místě a nevyvozujeme z nich žádné důsledky. Samozřejmě, že když škola porušuje zákon, například vykazuje žáky, které nemá, je to problém. Ale především se zaměřujeme na to, abychom si mohli odpovědět na otázky: Jaká ta škola je? Jací učitelé v ní jsou? Odpovídají vý- sledky vzdělávání jeho podmínkám a průběhu?
LN Všímají si inspektoři i celkové atmosféry na škole a ve třídách?
To jistě ano, ale především musím říct, že než přijde inspekční tým do školy, je s ní už velmi dobře obeznámen. Ať už z našich dat, veřejných zdrojů, nebo z komunikace s ředitelem, který nám poskytuje nějaké konkrétní podklady, abychom věděli, kam přicházíme. Víme také, jak daná škola uspěla v našich i mezinárodních testováních. V případě středních škol známe data úspěšnosti studentů u maturitní zkoušky. Víme tedy, na co se při té které inspekci zaměřit.
LN To je jistě užitečné, na druhou stranu to ale může vést k situacím, kdy mají inspektoři vůči školám předsudky...
Tak to není. I když například zjistíme, že škola dosáhla v testování průměrných výsledků, neznamená to, že je průměrná. Záleží, v jakých podmínkách pracuje. Když má převážně žáky z nepodnětného prostředí nebo z regionu, kde je vysoká míra nezaměstnanosti nebo vysoké procento žáků z neúplných rodin, bereme to v úvahu. Tyto faktory mohou výsledky značně ovlivnit a škola může být v celé řadě dalších věcí výborná, přestože její žáci dosáhli průměru. Škola se od nás musí dovědět, v čem je dobrá a v čem by bylo dobré se zlepšit a jak.
Různí žáci mají různé dispozice a schopnosti. Žádný by se neměl během vyučovací hodiny ztratit, ale žádný by se neměl ani nudit. Přínos inkluze spočívá v tom, že se budou všichni jedinci přirozeně setkávat s lidmi různých potřeb i nadání, tak jako v běžném životě
LN Kromě běžných inspekcí chodíte do škol také takzvaně na udání. Kdo všechno může podat k vaší návštěvě podnět?
Obvykle to jsou rodiče. Tento typ inspekční činnosti je pro nás nesmírně náročný. Motivy stížností jsou různé a my musíme co neobjektivněji vyhodnotit, zda stěžovatel hájí oprávněně zájmy svého dítěte, pokud je to rodič, nebo jsou v tom nějaké jiné důvody. Tyto případy bývají komplikované a my je musíme co nejobjektivněji a nestranně posoudit. Výsledek šetření pak předáme zřizovateli školy, který je povinen zjednat nápravu. Podání podnětu České školní inspekci by ale mělo být pro rodiče až poslední možností, jak nepříjemnou situaci řešit. Předcházet by mu mělo jednání s třídním učitelem, výchovným poradcem, případně ředitelem školy. Takto je možné úspěšně vyřešit většinu konfliktů. K nám by stížnost měla přijít až ve chvíli, kdy z pohledu stěžovatele všechny ostatní možnosti selhaly.