Co když dědictví nechci?

anebo Získal v dědictví rodný dům a musí za něj zaplatit miliony. Ovšem právo přeje bdělým. Přijmout dědictví je velká zodpovědnost, proto by tak měl dědic činit po zralé úvaze a vyhodnocení aktiv a pasiv pozůstalosti (blíže viz 10. díl). Každý dědic má právo dědictví odmítnout, pokud se k přijetí dědictví dříve nezavázal dědickou smlouvou. Pro odmítnutí dědictví se vyžaduje výslovné prohlášení dědice vůči soudu, který každého dědice o právu odmítnout dědictví musí informovat (blíže viz 9. díl).

Důležitou roli hraje čas. Dědictví lze odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozumí o právu dědictví odmítnout. Pokud dědic dědictví odmítne, hledí se na něj, jako kdyby nikdy dědictví nenabyl. Tento krok se však nedá vzít zpět, a pokud měsíční lhůta marně propadne, právo odmítnout dědictví nenávratně zaniká.

Není možné ani odmítnout dědictví jen zčásti, s podmínkou anebo s výhradou. Nelze říci: Předměty, domy a aktiva přijímám, zatímco dluhy po zůstaviteli odmítám. Takové odmítnutí by bylo neplatné. Nepominutelný dědic (potomek zůstavitele) však může odmítnout dědictví s výhradou povinného dílu (blíže viz 3. díl). Dědic musí také zodpovědně vážit, koho v řízení zmocní k zastupování. Odmítnout dědictví totiž může i zástupce, jemuž dědic udělil k zastupování plnou moc.

Teď se podíváme, co se stane s dědictvím po jeho odmítnutí. Záleží na tom, zda jde o dědice ze závěti, nebo ze zákona. Zůstavitel může v pořízení pro případ smrti stanovit náhradního dědice, který má v takovém případě nastoupit namísto dědice, jenž dědictví odmítl. Pokud se dědí dle zákonné posloupnosti, nastupuje další dědic podle dědických tříd (blíže viz 4. díl).

K odmítnutí dědictví se však nepřihlíží, dal-li již dědic svým jednáním najevo, že chce dědictví přijmout. Například pokud obsadil děděný objekt, očesal stromy a vyměnil nájemníky.

také