Tenoristovo míjení s Cypřiši
Hvězdy klavíru a houslí
Podobně jako loni byly dominantou takto koncipovaného programu Dvořákovy písně v interpretaci českého sólisty, který působí více v zahraničí než doma, a klavírním partnerem zůstal Ivo Kahánek. Po basistovi Janu Martiníkovi byl letos osloven tenorista Pavel Černoch. Jak uvedl při setkání s posluchači po koncertu, měl čas, protože v Kolíně nad Rýnem nestihli v termínu dokončit rekonstrukci divadla (jen doufejme, že podobný osud nepostihne Státní operu). A ujal se Dvořákova písňového cyklu Cypřiše. Jenže zatímco loňský koncert vyústil ve spříznění interpretů s Biblickými písněmi, ten letošní postihlo míjení.
Bouřlivé vzplanutí k herečce
Byl to dozajista znamenitý dramaturgický záměr konečně v Praze představit rané dílo Antonína Dvořáka, které poprvé zaznělo až v roce 1983 a čeští interpreti – Jaroslav Březina a Tomáš Král – ho uvedli zatím pouze jednou při Dvořákovském písňovém maratonu před dvěma lety v Ostravě. Stejně tak lze přivítat úmysl představit Vzácný host v nesprávné roli.
dalšího českého sólistu, kterého znají více diváci Bavorské nebo Berlínské státní opery, milánské La Scaly nebo Pařížské národní opery a dalších zahraničních scén, než ti u nás. Nesnáz byla v tom, že se tyto dva záměry minuly.
Cypřiše vznikly za pouhých 17 dní v červnu roku 1865 jako dílo čtyřiadvacetiletého skladatele. Dvořák v nich teprve hledal svůj hudební jazyk v touze alespoň tímto způsobem vyjádřit své bouřlivé milostné vzplanutí k herečce Josefině Čermákové, která se však provdala za hraběte Václava Kounice (a jejíž mladší sestru Annu si Dvořák později vzal). Rozsáhlý (cca 40minutový) cyklus 18 lyrických písní na texty ze stejnojmenné sbírky Gustava Pflegera Moravského (1862) je doslova přeplněný až dekadentním smutkem muže z nešťastné neopětované lásky. Přes deklamační svízele Dvořák melodiku písní za bo- haté podpory klavíru naplnil romanticky vypjatou emocionalitou. A třebaže po třicítce Dvořák řadu svých raných rukopisů zničil, Cypřiše nejen zachoval, ale prostřednictvím svých pozdějších děl se k nim opakovaně vracel.
Ztraceno v interpretaci
Pavel Černoch se místo vroucnosti, klamů horoucí lásky, pocitů tichého žalu, prahnoucího srdce, vzdechů, bolestného dchnutí duše záludné, chceme-li parafrázovat text básní, omezil na snahu vytvářet především silné tóny na slabiky, ze kterých se daly jen obtížně identifikovat texty básní. Dynamika se stereotypně a únavně pohybovala mezi forte a fortissimo, zřídkavá piana ve výškách zněla spíše jako markýrování a přechody crescenda a decrescenda chyběly téměř úplně. Fráze postrádaly stavbu a končily useknutě, což kontrastovalo s muzikálně vypra- Ne festivalu Dvořákova Praha dnes provede světoznámý ruský klavírista Boris Berezovsky Lisztovy Transcendentální etudy, které jsou považovány za jedny z technicky nejobtížnějších děl světové klavírní literatury. Zítra festival přivítá lotyšského houslistu Gidona Kremera a jeho proslulý ansámbl Kremerata Baltica. Přednesou díla Antonína Dvořáka či Kremerova vrstevníka a krajana Georgse Pelecise.
covaným klavírním partem Ivo Kahánka.
Třebaže existují tři kompletní nahrávky Cypřišů (v provedení zahraničních interpretů), toto Dvořákovo dílo zatím interpretační tradici teprve hledá. Pavel Černoch ji nijak neposunul. A to, že písně nejsou jeho doménou, pak bylo zřejmé i z jeho provedení známých a často uváděných Brahmsových a Straussových písní. Zpíval je i na takto prestižním koncertě z not a do jeho hlasu se tu a tam vkrádal šelest. Černoch je bezesporu tenorista světových kvalit, který exceluje v interpretaci operních árií a rolí, ale intimitu „zpovědi, stížností na osud a výčitek“se mu vyjádřit nepodařilo.
Lze litovat, že festival renomé Dvořákovy Prahy nenašel pro Dvořákovy Cypřiše vhodnějšího interpreta a že se Pavel Černoch nemohl po letech uvést v Praze způsobem, díky kterému je zván na prestižní scény, tedy v operním repertoáru. Má ho bohatý i v rámci české tvorby – zahrnuje Prince v Rusalce, Alberta Gregora ve Věci Makropulos, Števu i Lacu v Její pastorkyni nebo Borise v Kátě Kabanové.
Ještě na začátku září přitom Národní divadlo avizovalo, že Pavel Černoch bude 6. září a 11. října hostovat jako Jeník v Prodané nevěstě. Jak ale sdělil Černoch na besedě po koncertě, kvůli exkluzivitě smlouvy pro Dvořákovu Prahu, která mu nedovoluje vystupovat v hlavním městě v průběhu několika měsíců před a po tomto koncertu, musel vystoupení v Národním divadle zrušit. Že kvůli konkurenční doložce budou trestáni diváci a posluchači, je v tomto obchodování s umělci zřejmě vedlejší. Škoda. Snad to vyjde při zahajovacím koncertu České filharmonie v Mahlerově Písni o zemi, pro který byla vyjednána smluvní výjimka, nebo pak v březnu, kdy jsou plánovány dva termíny koncertního uvedení Faustova prokletí Hectora Berlioze.
Součástí komorní řady festivalu Dvořákova Praha, jejímž kurátorem je tentokrát britský houslista Daniel Hope, byl i letos písňový recitál situovaný do torza kostela sv. Františka v Anežském klášteře.
Dvořákova Praha: Pavel Černoch – tenor, Ivo Kahánek – klavír
Autorka je operní kritička