Jak Češi a Američané vidí město
Jedenáct českých a amerických umělců, dvě velkoměsta a jedno společné téma: multimediální vize životního prostředí v New Yorku a Praze. To je projekt City Utopia – Metabolika budoucnosti, který představuje Galerie kritiků v pražském Paláci Adria.
Expozice zaměřená na „site-specific“(umění určitého místa) volně navazuje na předešlé akce sociokriticky uvažujících výtvarníků: výstavy Metaplay, Praha – New York v Praze a Českém centru v New Yorku (2014–2015) či Brooklyn Utopia v New Yorku (2013).
„Zaujalo mě propojení různých vědních oborů s vizuálním uměním, jež v konfrontaci umělců z odlišných míst odráží jedno konkrétní téma. Tento projekt cílí na město, prověřuje jeho funkční možnosti, představuje nové vize či revitalizace různých lokalit a objektů. Zároveň však obsahuje i retropohled, který je doplněný o hodnocení jednotlivých vystavovatelů,“objasňuje kurátorka česko-amerického dialogu Vlasta Čiháková Noshiro. Společně s výtvarnicí Petrou Gupta Valentovou, působící v New Yorku, soustředily v galerijních prostorách umělce s multimediálním přesahem.
Výstavu otevírají černobílé fotografie frontmana skupiny Tatabojs a výtvarníka Milana Caise. Zachycují instalaci Karlův hlí- Jean-Marc Superville Sovak: Malthusian Landscape. dač – velké oko na Mostecké věži –, kterou Cais vytvořil před třemi lety pro festival světla Signal v Praze. Sociologickým výzkumem amožnostmi jeho vizualizace se zabývá Američanka Amy Westpfahlová. Ze svitků kreseb série Rope Scroll Social vybrala pro pražskou výstavu trojici děl, jež reflektují téma přistěhovalectví kdysi a dnes. Z reality čerpá i Lukáš Machalický. Soustřeďuje se na trojrozměrné objekty v abstraktním propojení s textem. V instalaci z litého betonu Šedá zóna vychází ze seznamu agentů komunistické rozvědky, přičemž tvar cenzurovaného textu kopíruje podklad jednotlivých objektů se začerněnými osobními údaji.
Zcela odlišný přístup si zvolil sochař a aktivista Jean-Marc Superville Sovak, jehož vyjadřovacím prostředkem je cihla. Vlastní vizuální typologie, kterou používá ke zkrášlení veřejných budov a parků, je v prostorách Galerie kritiků doložena ukázkami z projektu The Malthusian Landscape.
Hnízdo na podlaze galerie
Stromová obydlí jako poetický materiál, jenž semění na krajinářské kompozice či fiktivní obydlí lidí, zase inspirovaly Lucii Mičíkovou k hravým kolážím a skrumážím The Cities in the Trees. Její prostorová instalace dala vzniknout křehkému hnízdu přímo na podlaze galerie.
Téma sociální problematiky ve veřejném prostoru, kritika jeho komerčního využití i krok proti konzumní šedi se prolíná tvorbouMarty Fišerové. Východiskem jejího lettristického projektu Homo Architectul je mezilidská komunikace prostřednictvím umění. Ta zde ostatně velice dobře probíhá i mezi českými a americkými vystavovateli (k nimž pro úplnost patří ještě Zachary Fabri, Anna Lise Jensen, Suzanne Broughel, Petra Gupta Valentová a Jan Pfeiffer).
„Mně se líbí i jistá edukativní příprava vystavujících umělců, kteří vystudovali určitou školu a angažují se ještě ve vědním výzkumu. Spojuje je diskurs komunitníhomyšlení. Chovají se poučeně a zároveň esteticky, což je pro dnešní umění velmi příznivá kombinace. Bylo by dobré, kdyby se tento trend prosazoval ve větší míře i u nás,“přeje si kurátorka Vlasta Čiháková Noshiro. Výstava City Utopia – Metabolika budoucnosti se na podzim přesune z Prahy do New Yorku a její česká část posléze i do Budapešti.
City Utopia – Metabolika budoucnosti
Autorka je publicistka