Mobilům ve škole zvoní hrana
Žáci při výuce hrají hry, posílají taháky a loví pokémony. Mnohým ředitelům škol s tím došla trpělivost
Vzít si do školy mobil, během první vyučovací hodiny zkontrolovat Facebook, místo poslouchání učitelčina výkladu o rovnicích si zahrát hru a namísto zapisování vlastností chemických prvků usilovat o chycení dalšího pokémona. O přestávce zavolat rodičům a místo hry se spolužáky hurá na chat. Tak leckde vypadá běžné školákovo dopoledne. Není divu, že se ředitelé uchylují k poměrně radikálnímu kroku. Do školních řádů připisují reguli o zákazu používání mobilních telefonů a dalších elektronických zařízení, jako jsou tablety a iPady. Někde jsou natolik přísní, že zákaz vztahují dokonce i na dobu přestávek.
Ke školám, které od začátku letošního školního roku nastolily tvrdý režim, patří například pražské gymnázium PORG. „Na našich základních školách jsme se zákazem přišli už loni a toto opatření se nám během uplynulého školního roku osvědčilo, děti se lépe soustředí a věnují se konečně tomu, čemu se ve škole věnovat mají, tedy výuce,“řekla ředitelka společnosti PORG Dagmar Dluhošová. Podle nového školního řádu si žáci a studenti Porgu sice mohou brát mobily do škol, zapnout je ale nesmějí. „A to ani o přestávce,“dodává Dagmar Dluhošová, podle níž si děti místo běžného pobíhání po školní chodbě a povídání posílaly během pojídání svačiny zprávy.
K restrikci se uchýlilo také vedení 1. základní školy Říčany. Zdejší ředitel Pavel Bednář je sice shovívavější a o přestávkách děti nechává, ať si se svými mobily dělají, co uznají za vhodné, během výuky je ale musejí mít vypnuté. Kdo nařízení poruší, má smůlu. Učitel mu telefon zabaví a do školy si pro nějmusí přijít rodiče. „Jinak to nešlo. Děti si přes mobily posílaly vzkazy a taháky a tu a tam si i natáčely pro pobavení učitele,“ospravedlňuje své rozhodnutí Bednář.
Pokémoni před tabulí
Se začátkem letošního školního roku přibyla k oblíbeným elektronickým kratochvílím ještě jedna – chytání pokémonů. Koníček na principu geocachingu si během prázdnin získal řadu dětí. Stačí při něm mít zapnuté jakékoli elektronické zařízení s přístupem na internet a sledovat, kde se postavička pokémona objeví. Například před pražskou základní školou Kladská pobíhalo hned prvního září s mobilem v ruce několik malých lovců ještě předtím, než škola stačila začít. Pokémoni se ale před školními vraty nezastaví, objevit se mohou kdekoli – ve třídě, v šatně nebo v tělocvičně. A děti budou kvůli jejich hledání zase o něco roztěkanější.
Chytré telefony, hloupé děti
Zatímco před pár lety měla většina dětí obyčejné tlačítkové telefony, z nichž se daly tak akorát posílat krátké textové zprávy, dnes už se jiné než chytré telefony téměř neprodávají. Podívat se kdykoli (třeba během písemky z dějepisu) nenápadně na wikipedii, je otázkou dvou nebo tří vteřin. Stejně tak poslat správné řešení matematické úlohy spolužákům – stačí na displeji stisknout spoušť fotoaparátu a sdílet třeba přes aplikaci Messenger. Na papíře celé třídy se pak ocitají stejné formulace a někdy také stejné chyby.
Opisování „přes rameno“je každopádně passé. Učitelka, která je ráda, že se naučila vyťukat esemesku a používat e-mail (takové ve školách stále jsou a na jejich odborných kvalitách to nic nemění), to ale nemusí vědět. „Máme postarší češtinářku a ta je úplně mimo. Kontroluje, jestli ne- opisujeme z učebnice. To by nás ale v životě nenapadlo,“směje se při popisu reality jednoho z pražských gymnázií student Dominik, který si nepřeje uvést své příjmení. Při činu se prý chytit nenechá, stejně tak jako jeho vypečení spolužáci: „Když si někdo z mobilu opisuje ofocenou písemku kámoše, může se vymluvit, že mu zrovna přišly důležité zprávy od rodičů.“
Možná je nejvyšší čas přestat encyklopedická data testovat a v zadáních testů a písemných prací ověřovat spíš to, jestli je žák schopný přemýšlet, případně co dokáže z údajů a dat „vygooglovaných“na internetu vyvodit.
Zatímco většina oslovených učitelů a ředitelů škol považuje elektroniku za ďáblův vynález, zástupkyně ředitele Petra Boháčková ze Základní školy Dr. Edvarda Beneše v pražských Čakovicích má jiný názor: „V mých hodinách jsou děti online, učí se vyhledávat a vyhodnocovat informace, pracovat s fotkami nebo vytvářet výuková videa pro spolužáky.“To vše v rámci běžných hodin fyziky a angličtiny. „Jestli přitom stihnou i zkontrolovat Facebook, je jejich věc. Učí se tak zodpovědnosti,“míní učitelka.
Nadužívání chytrých mobilů může mít ale pro školu a vzdělávání obecně jeden nepříjemný aspekt. Mění totiž schopnost dětí soustředit se, shodují se psychologové. Zběsilé tempo her a množství aplikací dítě sotva naučí klidně, trpělivě a systematicky pracovat. I tím argumentují ředitelé škol, když proti mobilům brojí.
Děti mají na mobil právo
Někdy škola se snahou omezit elektroniku narazí. To je případ Základní školy v Dolním Němčí, kde se letos na jaře vzbouřila část rodičů proti zákazu mobilů na lyžařském výcviku. Případ nakonec řešila Česká školní inspekce, která dala nespokojeným rodičům za pravdu. „Není to v souladu se školským zákonem, který nedává veřejným vzdělávacím institucím právo zakázat žákům nošení věci obvyklé, avšak opravňuje omezit rozsah jejího používání. Zákaz mít na školní akci mobilní telefon je proto zásahem do práv studentů,“argumentoval tehdy vedoucí inspekčního týmu zlínského inspektorátu Zdeněk Ševela.
Na některých školách jsou proto s omezováním telefonů opatrnější a pro začátek jen blokují školní wi-fi. „Ať si děti do školy mobily berou, ale pokud narušují výuku, musí počítat s tím, že si ponesou důsledky,“říká například ředitelka Základní školy Šrámkova v Opavě Ivana Chramostová. Na žákův telefon by tu prý ale učitelé nesáhli – z obavy před nařčením z jeho poškození. Komu během vyučování zazvoní, ten homusí sám odevzdat na určené místo a vzít si ho zpátky až po skončení vyučovací hodiny.
„Oháníme se právy dítěte, které má na svůj mobil nebo tablet nárok, ale zapomínáme na práva učitele, i on má právo v klidu pracovat,“říká ke konfliktu psycholog Petr Hroch a cituje výzkumný projekt e-bezpečí, podle nějž se s kyberšikanou (například ve formě natáčení na video a jeho následné zneužití) setkává jeden z pěti českých učitelů. Sám by mobily a tablety nezakázal. S tabletem pracuje i jeho dvouapůlletý syn.
„Rodiče a učitelé by ale měli mít kontrolu nad tím, k čemu děti svá elektronická zařízení využívají a také jak dlouhou dobu s nimi tráví. Hraní na mobilu způsobuje slast. A na tu, jak známo, vzniká závislost. Není rozumné nechat dítě hrát střílečky několik hodin denně. Když ale předškolákovi pustíte na půl hodiny aplikaci na poznávání písmen, nic zlého se nestane,“doporučuje psycholog.
Oháníme se právy dítěte, které má na svůj mobil nárok, ale zapomínáme na práva učitele, i on má právo v klidu pracovat