Vymlouvání se na staré smlouvy neobstojí
Martin Zvěřina mě opět nezklamal. Prokázal, že jako zkušený český novinář umí pracovat s fakty tak, že to, co je nejenom snadno prokazatelnou skutečností, ale dokonce i to, co označí za pravdu nezávislý soud, dokáže snadno převrátit naruby a učinit z toho v několika větách odsouzeníhodnou lež.
Dokonalosti však pan Zvěřina dosáhl až v okamžiku, kdy v pátečním sloupku LN s názvem Křivá justice (LN 9. 9.) označil za lháře a pranýře hodný i nezávislý soud. Pan Zvěřina totiž moc dobře ví (a s ním zřejmě i celá redakce babišovských LN), kde je pravda a spravedlnost, když bez uzardění a s přesvědčením tvrdí: „Odsouzení jsou zjevně nevinní.“
Ale postupně. Redaktor Zvěřina se ve svém pátečním sloupku rozohnil nad rozsudkem nad primátory Hudečkem, Svobodou a spol. Prý je to „výsměch spravedlnosti“, soudce měl smést ze stolu „omyl či zlý úmysl státní zástupkyně“a „souzeni měli být ti, kdo patálii s Opencard způsobili“. Nakonec ještě soudci, který vynesl prvoinstanční rozsudek, vzkázal, že „v očích řady spoluobčanů bude za toho, kterému je spravedlnost ukradená, nebo za křiváka“.
Autor dokázal na několika málo stovkách znaků ukázat svou naprostou zaslepenost, zaujatost a kreativní práci s fakty (nerad někoho obviňuji ze lži, i když v tomto případě by to nebylo na škodu). Prokázal, že není schopen překonat svoje osobní předsudky a dát přednost objektivitě faktů. Prokázal neuvěřitelnou lenost, totiž to, že ani do spisu či skutečných fakt nenahlédl a od boku „vystřelil“svůj definitivní „poslední“soud. Takže popořadě.
Absurdní divadlo
Nedávný rozsudek se týká souboru několika zakázek v celkové hodnotě přes 73 milionů bez DPH, které rada hl. m. Prahy pod vedením tehdejšího primátora Svobody zadala v režimu JŘBU (jednací řízení bez uveřejnění – lidově „z ruky“) firmě Haguess. A to poté, co zrušila předchozí otevřené výběrové řízení, ve kterém nabídla ta samá firma cenu násobně nižší. De facto tedy tehdejší rada zrušila otevřené výběrové řízení, ve kterém vyhrála jedna firma, aby později zadala stejné firmě stej- nou zakázku, jenom výrazně dražší. Oproti „bémovskému“provozu kartového centra Opencard se tímto brutálním a netransparentním rozhodnutím zvýšily provozní náklady kartového centra 7,5krát. Chci věřit, že za tím nebyl zlý úmysl, ale pouze manažerská či lidská hloupost a politická nezodpovědnost. Vše se odehrálo v roce 2012 a na toto rozhodnutí neměly žádný právní vliv nějaké „historické smlouvy“, které měl údajně podepsat Bém (což samozřejmě není pravda).
Navíc neustálé vymlouvání se na nevýhodné smlouvy z minulosti neobstojí i z jiného důvodu. Byla to rada pod mým vedením, která v roce 2010 po několika nezávislých auditech uzavřela s firmou Haguess dodatek ke smlouvě, který upravoval licenční podmínky a umožňoval tak vstup dalších subjektů do správy Opencard. Pro JŘBU a za- kázku „z ruky“tedy nebyl reálný důvod.
Martin Zvěřina pokračuje ve vytváření mýtu o zlém Bémovi, po kterém akorát jeho nebozí nástupci museli uklízet nepořádek. Já jsem za to vlastně rád, protože jej dovádí do situace ad absurdum, za kterou by se nemusel stydět ani mistr absurdního divadla Alfred Jarry se svým otcem Ubuem.
Namítnete, že každý mýtus je založen zčásti na pravdě. Nezpochybňuji, že u projektu Opencard došlo k dílčím chybám. Na jejich odstranění jsme ale pracovali a částečně se nám to i snad povedlo. V roce 2010 stála Opencard okolo 780 milionů a měla čtyři funkce, po šesti letech vlády mých nástupců stojí téměř dvojnásobek a umí jednu funkci, a to ještě napůl. A dnes k tomu „Lítačka“, která je provozně už skoro stejně nákladná jako Opencard.