Ojetin je nadbytek, vybírejte v klidu

PRAHA Stejně jako jinde, i ve světě ojetých vozů a jejich nákupu existuje mnoho mýtů a polopravd. A přestože nejde o záležitost triviální, koupit svépomocí kvalitní ojetinu není až tak velký problém. Stačí se řídit několika základními pravidly a doporučeními. Další nezbytnou součástí celé transakce je selský rozum, který mnohdy kupující pod tlakem opomíjejí.

Současná situace na trhu ojetin přitom nahrává spíše do karet kupujícímu, protože trh je ojetými vozy doslova přesycen. Pryč jsou doby, kdy jste byli odkázáni pouze na autobazary, případně na doporučení od známého. Různé nabídky na vás vykukují téměř odevšad a máte možnost si vybírat.

1. Jaký vůz potřebujete?

První, co musí zájemce o ojetý vůz udělat, je dobře si rozmyslet, jaký typ vozu vlastně chce. Automobil je věc užitková, primárně určená k tomu, aby vám sloužila, nikoliv naopak. Moderní doba znamená až absurdně velké množství nejrůznějších automobilových kategorií, přičemž zájemce o koupi mnohdy ani netuší, v čem spočívá nejsilnější stránka konkrétního vozu.

Že je daný automobil v karosářském provedení kombi? To ještě nemusí znamenat, že je praktický. Při současných požadavcích na všestrannost vozu se mnohdy zapomí- ná na jeho primární určení. Automobilový ekvivalent kočkopsa tak není ničím neobvyklým.

2. Sežeňte si informace

Takže pakliže už víte, jaký typ vozu vás zajímá, prvním domácím úkolem je nastudovat veškeré dostupné informace o jeho technických přednostech a vlastnostech. Díky internetu jde o záležitost relativně snadnou a průzkumy ukazují, že valná většina Čechů skutečně navštěvuje příslušná diskusní fóra a servery.

Na rady kamarádů a známých tak úplně nedávejte, protože ruku na srdce – kdo vám bez okolků řekne, že si koupil špatné auto?

3. Stanovte si rozpočet

Dalším, neméně důležitým úkolem při koupi ojetého vozu je jasné stanovení maximálního rozpočtu. V tomto případě platí, že byste nikdy neměli kupovat vůz, na jehož pořízení vám rozpočet taktak stačí. Ojeté auto je prostě ojeté auto a doufat, že vám z něj po zakoupení nevypadne žádný ten kostlivec, se rovná snu o výhře v loterii. Jen zřídkakdy, opravdu zřídkakdy se povede koupit auto bez dalších investic.

Takže pokud rozpočet činí například 150 tisíc korun, poohlížejte se po voze v rozmezí 120 až 130 tisíc korun. Zkušenosti bohužel ukazují, že právě v tomto ohledu kupující postupují dost často neuvážlivě.

4. Inzerát, nebo bazar?

Ojeté auto můžete koupit buď od soukromníka, nebo v autobazaru. Obě možnosti mají své výhody a nevýhody. Větší autobazary lidi lákají na nejrůznější výhody a pře- devším právní služby, které jinak zabírají čas a vyžadují určitou dávku znalostí a zkušeností. Ovšem bylo by bláhové očekávat, že v bazaru se vám podaří udělat koupi století. Bazar potřebuje především vydělat peníze. Na vás.

Soukromník, pokud auta nedováží individuálně (zjistíte podle technického průkazu), může být při prodeji „lidštější“. Na druhou stranu nečekejte žádné velké záruky, tedy pokud se na nich předem smluvně nedomluvíte. I v tomto případě sice platí, že na vůz je ze zákona šestiměsíční záruka, nicméně v reálném světě byste ojetý vůz v občanskoprávním sporu jen těžko reklamovali, takže je záhodno postupovat dvakrát opatrně.

5. Důkladná prověrka

Pokud znáte konkrétní typ, případně model vozu, začíná nejdůležitější fáze. Jestliže si auto vyhlédnete na internetu, nechte si zaslat co nejvíce fotografií daného vozu, včetně jeho případného poškození nebo opotřebení. Zjistěte si všechno, co je dohledatelné z čísla karoserie VIN – například zda nebyl vůz havarován, není ve vlastnictví třetí strany a tak dále.

Při komunikaci s prodejcem je nutné být velmi obezřetný. Na internetu se vyskytuje obrovské množství falešných inzerátů, jejichž účelem je nalákat, vzbudit zájem u potenciálního kupce ojetiny a pak mu prodat něco úplně jiného. Je jedno, zda se jedná o soukromou, nebo právnickou osobu.

Dalším oblíbeným internetovým trikem je jiný stav nabízeného vozu, než jaký je inzerován. Proto je dobrémít nastudovaná slabá místa konkrétního vozu a ta pak nechat prodávajícím vyfotit. Pokud bude auto „čisté“, neměl by s tím mít prodávající problém. Kupující tak může předejít zbytečné cestě přes půlku republiky.

Při telefonickém rozhovoru se soukromým prodejcem se nebojte ptát na nejrůznější otázky. Prodejci jsou jen lidé amohou svými reakcemi na vaše dotazy prozradit mnohé. Je logické, že pokud zavolá žena, bude prodejce záměrně na dotazy odpovídat jinak než na dotazy muže z branže. Tady platí okřídlené: Prostě důvěřuj, ale prověřuj! Důkladně.

6. Prohlídka bez emocí

Na samotnou prohlídku je lepší si s sebou vzít někoho znalého, ideálně mechanika. Někdy postačí i člověk nestranný. Ten totiž umí zabránit nákupu srdcem a následnému zplakání nad výdělkem.

Vizuální prohlídka ojetého vozu začíná u kol. Pneumatiky by neměly být starší pěti let (stáří se udává čtyřmístným číslem v oválu na bočnici – první dvě značí týden, zbylé rok). Dále to jsou brzdy. Ideálně nejsou zrezlé, nemají ostré hrany na okrajích kotoučů, značící vysoký stupeň opotřebení. Dobré je zkontrolovat tlumiče a pružiny. Zanesené a oprýskané tlumiče prozradí jejich stáří, zatímco dobře čitelný štítek ukazuje nedávnou výměnu.

Vůz by neměl vykazovat žádné stopy do hloubky jdoucí rzi. Stará auta reznou, ale některá víc než ostatní. Rez je velký problém například u starších japonských aut, kde viditelná rez na podbězích kol značí zrezlé nosníky. Takovým je lepší se vyhnout.

Bedlivě prohlížejte také lak, a to nejen na plochách karoserie, ale i například prazích nebo vnitřních částech karoserie. Pokud vstupní otvor dveří vykazuje nulové známky opotřebení od bot, převážených předmětů či rukou, je jasné, že byl lakován. A tyto části jsou lakovány jen v případě, že jde o vážnější opravu. Tady ruce pryč.

Podobně prohlédněte také motorový prostor, zejména nosníky karoserie. I jejich lakování prozradí (zkoušeč laku stojí pár set korun) vážnější nehodu. Sledujte také nápadné rozdíly ve slícování jednotlivých karosářských dílů a zkontrolujte panty. Byl-li vůz nabourán například na zadní část, už nikdy víko zavazadelníku nenamontujete bez přesahu. Tento fakt prozradí právě panty. Určitě se také podívejte pod podlahu zavazadlového prostoru a hledejte jakýkoliv náznak deformace a následné opravy.

7. Zkušební jízda

Motor by neměl vydávat pazvuky (klepání ventilů, slyšitelné detonace atp.) a neměl by být znečištěný od oleje. Pokud tomu tak je, může to být jen drobnost, ale také fatální záležitost. Proto je dobré otevřít expanzní nádržku chladicí kapaliny a hledat „mastná oka“. Pakliže v nádržce spatříte sebemenší mastný flek, okamžitě ruce pryč.

Pátrejte rovněž po historii výměny rozvodových řemenů. Nedostanete-li od majitele kloudnou odpověď, budete muset rozvody udělat.

Interiér vozu rovněž může poskytnout svědectví o předchozím zacházení. Prosezené sedačky, osahaný volant, rukojeť řadicí páky či ošlapané pedály jsou jasnými indiciemi o stavu najetých kilometrů.

Nemá-li prodávající možnost auto zvednout, trvejte na tom, že při testovací jízdě se chcete zastavit v nějakém pneuservisu, kde vám za pár korun auto zvednou. Pá- trejte po únicích oleje z převodovky, prověřte kvalitu vedení brzdového vedení a také zacloumejte koly, zda v nich nejsou vůle.

Tahle hra na samozvaného mechanika není žádná věda a rozhodně se vyplatí. Upřímně, mechanik by udělal víceméně to samé, jelikož do motoru či převodovky stejně nikdo nevidí.

Auto, které byste rádi koupili, chtějte startovat za studena. Že za vámi někdo někam dojede, je sice hezké, ale ohřátýmotor hravě schová drahé závady. Otočíte-li klíčkem a vůz hned nechytí, mějte se na pozoru.

Stejně tak hlídejte kouř, který vylétne z výfuku bezprostředně po nastartování. Hutný tmavý dým především u dieselových motorů značí problémy se vstřikováním, modrý zase únik oleje do spalovacích komor. Bílý kouř je známkou unikající vody.

Před samotnou jízdou vyzkoušejte řízení, zda nevykazuje vůle (při kmitání volantem sem a tam uslyšíte tlumené rázy), a vyzkoušejte všechny výbavové prvky vozu – klimatizace, světla, stěrače. Prostě a jednoduše úplně všechno.

Při testovací jízdě požádejte prodávajícího, aby vás vzal na rozbité silnice, kde prověříte stav podvozku. Také ho upozorněte, že byste rádi vyzkoušeli nouzové brzdění a vyhýbací manévry – samozřejmě s nejvyšší obezřetností a v odpovídajících rychlostech. Jízda by měla trvat nejméně 20 minut, rozhodně ne jednou okolo bloku.

Kupovat ojeté auto nelze metodou pokusu a omylu. Proto se ve chvíli, kdy se vám něco nepozdává, raději pohlédněte po jiném. V nabídce jich je opravdu dost.

Koupě ojetého vozu vyžaduje specifický přístup a hlavně čas. Ukvapený nákup totiž může znamenat velké finanční nepříjemnosti.

Autor je spolupracovník redakce