O loučení s paní Věrou
Ještě se musím vrátit k pondělnímu velmi působivému rozloučení s Věrou Čáslavskou a doplnit reportáž Michaely Kabátové v tomto listu, která zjevně nebyla přítomna vzpomínce přímo v Národním divadle, ale chytala dojmy z piazzetty. Jinak by nemohla opomenout jeden z nejsilnějších emocionálních zážitků, který mě v životě potkal od pohřbu Václava Havla.
Na závěr programu a po posledních promítnutých záběrech dokumentu Olgy Sommerové přítomní povstali a nejméně deset minut tleskali. Pomalu padala opona, když tu se náhle na druhé galerii, kde jsem seděl, vztyčil známý úporný aktivista Jan Šinágl a strhnul účastníky ke zpěvu české hymny. Rychle se přidalo se slzami v očích veškeré obecenstvo. A k tomu ještě pak Nad Tatrou sa blýska! Veřejno-
Pondělí Neff právní Česká televize si toho neráčila povšimnout ve zpravodajství ani vteřinou, a její ředitel Dvořák přitom dřepěl v parteru.
Duchaplná režie pořadu Michala Cabana mohla pohoršit leckteré puristy, kteří čekali vodopády plačtivých vyznání. Báječná a vtipná Věra, jak jsem měl tu čest ji znát, se však z nebes určitě nezadržitelně chechtala, když viděla sestavu pěti baleťáků, kteří, maskováni za ni – i se slavným drdolem –, předvedli symbolicky její boj s maketou okupačního ruského tanku. Co na tom, že jednomu energickému chlapci paruka až ulítla do první řady. A ukázka z grotesky Luboše Baláka „Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská“mohla nepobavit jen estébáky z Voráčkových a Valentových Parlamentních či Krajských listů typu Anny Vančové.
Úterý Putna
Středa Baldýnský
Promluvy olympioniků, kteří vkusně a s humorem o zesnulé hovořili, mne dojaly. Rozhodně neplatí, že každý sportovec je namakaný blb, jenž má v hlavě prázdnou slámu. O to víc stouply v mých očích i tak sympatické atletické hvězdy jako Barbora Špotáková, Eva Samková, David Svoboda, Marika Krajčírová Némethová, Ondřej Synek či Jiří Kynos. Jediná režisérka Sommerová ovšem vyslovila nejdůležitější věc: „V době, kdy je demokracie ukrajována kus za kusem, je Věra Čáslavská inspirující. Svobodu si musíme při vzpomínce na ni nebo na Václava Havla uhájit.“
Proto působila jako pěst na oko účast žoviálně blábolivého bývalého televizního sportovního komentátora Štěpána Škorpila, předlistopadového stážisty ÚV KSČ, který se po vyhazovu z Kavčích hor ze
Čtvrtek Rejžek závažných lustračních důvodů (krycí jméno Štěpán) živí díky blahovolnosti naivního předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala moderováním estrád s olympioniky. K tomu si přibral konferování mítinků Miloše Zemana, při nichž například v Havlíčkově Brodě loni v září na náměstí tenhle nestoudný bolševik veřejně dehonestoval paní Marcelu, jež přišla vyjádřit pouze slovně nesouhlas s činy oné trapné figury na Hradě, a vyzval prezidentovy sympatizanty téměř k jejímu lynči. Proč se ještě divíme, jakou sebrankou se Zeman obklopuje? JAN REJŽEK
Pátek Šustrová Sobota Hanák