Nejmladší „tobrúcká krysa“
PRAHA Mezi československými obránci dnes již legendární libyjské pevnosti Tobrúk bojovalo od října do prosince 1941 vedle zralýchmužů, kteří zažili euforii mobilizace československé armády v září 1938 i hořkost mnichovské zrady, také 41 vojáků mladších dvaceti let. Většina mladičkých „bažantů“se na frontě plně osvědčila. Je zajímavé, že mnoho z nich bylo z Mnichovem odtrženého pohraničí, kde je o nutnosti rozhodného boje s nacisty rázně přesvědčili dnes u nás tolik omlouvaní henleinovci…
Syn legionáře, který kvůli německémamince mohl po dovršení plnoletosti snadno skončit v uniformě wehrmachtu, utíkal za hranice dvakrát. Klouček, který se měl vyučit řezníkem, vychovaný k obdivu k legionářům a v souladu s věkem i hltající ro- dokapsy poprvé odjel z domova na kole (!) již 8. listopadu 1939 z Bělé pod Bezdězem. Zadržen byl až 4. prosince v rakouském Innsbrucku a kvůli nízkému věku (15 a půl roku) za svoji „potulku“přes hranice dostal „jen“tři měsíce… Jeho druhý útěk o rok a deset dní později byl už úspěšný, a tak se nakonec přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko dostal v lednu 1941 do řad 2. roty Čs. pěšího praporu 11 – Východního mezi budoucí Klapálkovy „tobrúcké krysy“.
Při příchodu k jednotce zapřel své jméno. Jen tak se mohl dostal k československému vojsku. Tehdy mu bylo 16 let, šest měsíců a 14 dní! Přesto jeho mládí nebylo v rozporu s vlastnostmi pravého pouštního bojovníka. Starého posudek za službu v Tobrúku zní opravdu úctyhodně: „V pevnosti Tobrúku vykonával funkci úderníka. Byl velmi statečný až riskantní. Velmi dobře se osvědčil jako člen nočních hlídek, dobrovolně se hlásil vždy do nebezpečných situací. Velitel praporu udělil mu písemné pochválení za statečnost před nepřítelem.“Během služby v Tobrúku byl 8. března 1942 zraněn a později bojoval pro změnu při obléhání německé posádky přístavu Dunkerque.
Po únoru 1948 raději odešel z vlasti do exilu a zemřel zcela zapomenut ve Velké Británii 28. září 2000.
Češi jako národ švejků? Nikoliv. LN přinášejí příběhy lidí, kteří ukázali nevšední odvahu nejen ve válečné vřavě. František Starý se v pouhých šestnácti letech „propašoval“k bojové jednotce.