Záhady předkládané s rozumem
Její tvorba je značně osobitá, což už mnohokrát dokázala, když různými způsoby experimentovala. Zkoušela například možnosti instalace, v níž využívala magnetickou energii. Působení různých sil se promítá i do rozměrných kreseb, které vznikly ještě v osmdesátých letech. Nejdřív je vystavovala na více méně tajné výstavě na staveništi ještě rekonstruovaného Veletržního paláce, dnes jsou součástí prestižních sbírek. Pozoruhodné jsou i její instalace, ve kterých se zabývala lomem slunečního či umělého světla přírodními krystaly. Využívala i stín, když na papír obkreslovala svou siluetu. Zabývala se také imaginárními portréty žen, které podle ní zastávaly v různých epochách důležité místo v odlišných sférách činnosti a které se nesmazatelně zapsaly do historie.
Kresby vytvářené ve tmě
Výstava v Topičově salonu představuje tedy nové práce a tvoří koncept s širokou škálou výrazových prostředků. Je tu řada drob- ných kreseb, které vytvářela ve tmě. To jí umožnilo se co nejvíc soustředit, oprostit se od všedních starostí a myšlenek. Vznikaly vlastně automaticky, při čemž se porušovaly navyklé stereotypy a zažité pohyby. Výsledek autorka spatřila, až když byly hotové, pak už do nich nezasahovala. Navíc je doplnila větami vytvořenými světlem a stínem, které ji v prů- běhu procesu napadaly („Zasaď se do pole, jdi tam, odkud jsi...“). Každou z těchto „motivačních“vět si zapsala a pak na kresby promítla, takže se trvalá čára propojila s pomíjivým textem. V tomto výrazném souboru navázala na sériimonumentálních kreseb, které před několika lety vytvářela vždy několik hodin kuse v prostoru rekonstruovaného klubu Roxy, kde byla takřka absolutní tma. Říká, že „psychický a duchovní proces lze vždycky obnovit, přiblížit se v něm přírodnímu dění, zasadit ho do proměnlivého prostředí“.
V souvislosti s těmito kresbami je vystavena instalace, v níž na spektrum barev rozložený paprsek světla prochází přírodním krystalem tak, aby pronikl otvo- rem objektu z hlíny a vytvořil na hromádce soli zvláštní optický efekt. Celá instalace je umístěná na zrcadlovém stolku, spojeném s osobními vzpomínkami. V dalším objektu se Margita Titlová vrací k užití magnetu, i když v jiném smyslu než na své někdejší výstavě v pražské Nové síni, kde magnetické objekty ovládly celý prostor. Tentokrát spatříme sochu hned při vstupu na výstavu v takovém úhlu, že zároveň zahlédneme i kříž před protilehlým kostelem svaté Voršily.
Margita Titlová Ylovsky, která se objevuje na naší výtvarné scéně už od závěru osmdesátých let a jež naše současné umění úspěšně reprezentuje i v zahraničí, vystavuje v Topičově klubu na Národní třídě své práce z posledního období.
Janáček a Hendrix
Jedním z nejvýraznějších „bodů“výstavy je instalace sestavená z bílých svatebních šatů, na které umělkyně hlínou zaznamenávala úryvky z emočních výpovědí známých osobností různých dob (Leoš Janáček, Karel Čapek, Jimi Hendrix, ...). Nebo na ně přepisovala texty starých moravských milostných písní. Do monumentálních kreseb vytvořených rovněž hlínou se promítají výrazná gesta, jimiž se umělkyně vrací k materii podstatné pro veškerý život, který z ní vlastně do značné míry vychází. V kresbách se zrcadlí energie, procesy probíhající v přírodě. Celá výstava se soustřeďuje na gesto, linii, strukturu a až na světelné spektrum vynechává barvu, která je jinak v autorčině díle tak důležitá.
Margita Titlová ráda užívá i některé nové technologické postupy, ale tentokrát se vrátila k základním technikám, jejichž účinnost si v jiné podobě ověřovala už v minulosti. Její práce je hodně osobní, vstupuje do ní alchymie plná nevysvětlitelných záhad, ale zároveň je pro ni příznačný i racionální a objektivní pohled na realitu.
Margita Titlová Ylovsky Zasaď se do pole
Autor je historik umění