To ne. Havel byl vůdce
Anna Freimanová (* 1951)
LN A vidíte v těch zárodcích budoucích her nějaké stěžejní téma?
Samozřejmě. Říkáme to v Knihovně stále dokola a zní to už jako klišé, ale v Havlově životě a tvorbě je to téma stěžejní: boj o vlastní identitu. V tomhle období jde především o disidentství, respektive o – jak on to nazývá – zrození disidenta. Trápení člověka, který se vlastně nechce vzdát svého života a odejít do nejistoty opozice, ale dotlačí ho tam vlastní zodpovědnost. Prostě nemůže jinak, protože jeho přesvědčení, výchova, morální krédo mu velí, jak se má v jisté situaci zachovat. Nakonec do toho jde, i když nastanou velké problémy, se kterými se složitě vyrovnává. Musí se utkat sám se sebou.
LN Obecně se také soudí, že Vaněk byl Havlovo alter ego. Co si o tom myslíte?
Že to tak není. Ano, Ferdinand Vaněk je postava, kterou autor vybavil některými vlastnostmi, se kterými se potýkal i on sám. Ale všimněte si, že jiné, daleko důležitější Havlovy vlastnosti Vaněk nemá. Jsou to ty, díky kterým ledacos dokázal. Podle mne autor vysílá Vaňka do světa podobného tomu, ve kterém žijeme nebo jsme žili, aby spolu s diváky testoval nejen ten svět, ale hlavně to, jak Vaněk jisté situace řeší – anebo neřeší.
LN Ono to ale svádí, vidět vHavlových postavách jeho samotného.
Svádí to, ale pak si člověk uvědomí, jaký Václav byl – přirozený vůdce, který měl názor, uměl se rozhodnout, byl to energický člověk. To, že se trápil a pochyboval hlavně sám o sobě, to je jiná věc. Vaněk bývá interpretován jako nesmělý ňouma, takový Václav Havel nebyl.
LN Ještě zpátky k diáři. Na mě ty poznámky působí dílem depresivně, jako trochu zoufalá snaha najít řád v šíleném vězeňském Původním povoláním knihovnice. V 70. letech pracovala jako asistentka režie v Divadle Na zábradlí. Angažovala se v samizdatových edicích.
V letech 1990–2003 pracovala v Kanceláři prezidenta republiky jako tajemnice Václava Havla pro literární a divadelní agendu.
Nyní je editorkou v týmu Knihovny Václava Havla.
prostředí, vyrovnat se s tím, že je moci vydán napospas a nemůže s tím nic dělat.
I tak to může působit. Byl v kriminále poprvé, nevěděl, co může čekat. Ale našla bych i nějaké pozitivní věci. Jednak že ve vazbě psal, pracoval, přemýšlel o své tvorbě. Ať už později napsal to či ono. Já si třeba myslím, že tam mimo jiné položil základy eseje Moc bezmocných. Praktiky režimu ho zaskočily, špatně se tenkrát v situaci zorientoval a neprošel jí tak, jak by si býval představoval. Nejhůř se asi cítil, když se z kriminálu vrátil. Zdá se mi, jako by svůj další život prožíval jako nekonečnou existenciální zkoušku. A v té obstál. LN Knihovna Václava Havla vydává Zápisky obviněného v souvislosti s 80. výročím narození V. H. Co dalšího chystá?
Nejvýraznější akcí, kterou Knihovna Václava Havla oslaví toto výročí, je slavnostní večer v Paláci Lucerna „Havel @80“: 15. října od 17 hodin bude Václav Havel připomínán ve všech prostorách Lucerny. Program chystáme pestrý – koncerty na několika pódiích, filmové projekce, výstava. Součástí bude i prezentace naší další knížky „Hele Havel“. Je to společné dílo všech, kteří nám poslali fotografie, na kterých náhodou nebo záměrně kdysi či nedávno zachytili Václava Havla.
Jiné fotografie, snímky Oldřicha Škáchy, budeme potkávat v ulicích Dejvic, minulý týden jsme otevřeli výstavu ve Vídni, která připomíná Havlovy premiéry v Burgtheateru v letech, kdy byl v Československu pronásledován a vězněn, podílíme se i na dalších akcích Českých center. Knihovna byla i u příprav dvou festivalů havlovských inscenací – v Národním divadle v Praze a v Huse na provázku v Brně. Zdaleka to není vše, připojují se k nám instituce a spolky z různých míst republiky. A věřím, že mnozí si budou Václava Havla připomínat soukromě, po svém.