Spojení migrace a řeckého dluhu není nesmysl

Výroky Miloše Zemana o deportaci ekonomických migrantů na pusté řecké ostrovy či do opuštěných oblastí Afriky (i návrh na odpuštění řeckého dluhu výměnou za pronájem ostrovů) vyvolaly pochopitelně oficiální odmítnutí ze strany české diplomacie, resp. ministra zahraničí Zaorálka („nikomu nebudeme nikoho posílat na jeho ostrovy“), samozřejmě opovržení ze strany Zemanových kritiků i užaslou pozornost zahraničních médií, když prezident země, kde žádní migranti nejsou a kam ani žádní nechtějí, opět nabubřele poučuje jiné.

Další příklad toho, že důležitější, než co se říká, je, jak se to říká, kdo to říká, proč to říká, kdy a kde to říká a tak všelijak podobně.

Začněme tím jazykem. Proč tam musí být ta slova „opuštěný“, „pustý“, „prázdný“? Evokuje to různá zvažovaná konečná řešení, plány o vývozu Židů na Madagaskar apod.

Pak je důležité, kdo to říká. Vzhledem k tomu, že se Zeman dávno chová jako ruský agent, vzhledem k tomu, že je to dávno zaškatulkovaný islamofob hrubého ražení, nemusí už říkat vlastně vůbec nic, důvěru solidních partnerů v zahraničí, kteří by s ním chtěli něco projednávat a připravovat, nemá a už nikdy mít nebude. Jsou to všechno jen chytlavé výroky mířené na české publikum.

A nakonec, kdyby si EU opravdu chtěla dlouhodobě pronajmout nějaké ostrovy vlastního členského státu, nejde to tak, že bude na ten stát (na Řecko) někdo drze a pohrdlivě pokřikovat. Muselo by se o tom šikovně diplomaticky jednat a muselo by to být tak, že s tímto návrhem přijde oficiálně samo Řecko – až se to tedy v kuloárech pečlivě, jemně a úctyhodně předjedná. Jak by se asi Zeman tvářil, kdyby třeba portugalský prezident (každý příklad je špatný) začal vykřikovat, že se má České republice zabrat třeba Plzeňsko, protože nechceme přistoupit na kvóty?

Jinak návrh na spojení podobné věci s řeckým dluhem není vůbec nelogic- ký. Po radikálním odepsání nesplatitelného řeckého dluhu volá dávno kromě všech rozumných ekonomů iMMF, který – pokud Německo neustoupí – během podzimu odejde od stolu z jednání o pomoci Řecku a zrodí se další evropská katastrofa. Spojení těchto věcí – ve vší slušnosti a bez urážek a ponižování – je jenom logické.

Ale zatímco dobrá reputace a slušné chování jsou na jedné straně předpokladem toho, že vás někdo bere vážně, musí se druhá strana zbavit strachu použít třeba slovo tábor, plot apod. Tábor není nutně nic odporného; pokud by byl pod kuratelou EU, byl by to snad tábor čistý, s nemocnicemi, školami, kvalitní stravou apod. Lidé by tam nebyli „deportováni“, ale žadatelé o azyl by zde normálně čekali na kladné či záporné vyřízení žádosti.

I lidé jako George Soros (pravice ho chápe jako jednoho z guru intelektuální levice) chápou, že obavy evropského voličstva z uprchlíků souvisí se scénami chaosu. Nic neznepokojuje voliče v Evropě víc než scény chaosu a zmatku, když lidé v televizi vidí, že se někdo někam prolamuje, dobývá, když lidé někde vidí proudy lidí putujících přes pole apod. Tak to prostě je, není v tom xenofobie a nesouvisí to s nedostatkem solidarity. Solidarita a pořádek se vůbec nevylučují, naopak.

Podobné je to s výrazem plot. Stavitelé plotů, ploty nic neřeší apod. Přitom je to jednoduché – plot na hranici Schengenu je správný, ploty uvnitř Schengenu a hlavně hraniční kontroly uvnitř Schengenu jsou naopak ekonomická i politická sebevražda EU.

Stejně tak je to s pronájmem teritoria v Libyi. V současné situaci – dokud v této zemi není stabilní vláda – je to vyloučené, do budoucna je to ale jediná logická možnost. Každý normální člověk snad chápe, že nejde v budoucnu vylovit každý den u břehů Libye 4000–5000 lidí a odvážet je všechny do Itálie. A je jedno, že to říká třeba Orbán nebo Zeman. Když to tak nebude, nebudou lidé v Evropě volit populisty a xenofoby, ale možná brzo nebudou volit vůbec.

A stejně tak je logické, že stárnutí a vymírání populace se Evropa musí (nějak, nevím jak) naučit bránit i tím, že bude plodit více dětí, nejen dovážet migranty. A to přesto, že k plození dětí vyzýval německé rodiny třeba Adolf Hitler. Na plození dětí totiž není vůbec nic fašistického ani nacistického.

Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost