A vítězem je Santos
Nobelův výbor měl při ceně za mír šťastnou ruku
Cena za mír bývá lahůdkou celého nobelovského rituálu. Jednak proto, že míru rozumí každý. Jen málokdo dokáže zpochybnit cenu za objev z kvantové mechaniky, ale cena za mír se zpochybní hned. A pak proto, že tady je sporných ocenění opravdu nejvíce. Zůstaneme-li v poslední generaci, od teroristy – mírotvorce – opět teroristy Jásira Arafata až po bianco šek pro Baracka Obamu. Už proto lze říci, že volba kolumbijského prezidenta Santose patří mezi šťastnější volby. Možná dokonce mezi vysloveně šťastné, ale to se ukáže až s odstupem – jak tomu bylo třeba u Johna Huma a Davida Trimblea (1998), strůjců míru pro Severní Irsko.
Uzavřít po půlstoletí guerillové války účinný mír s teroristy je počin hodný ocenění. Nobelův výbor jako by se tu vracel ke kořenům, k pravidlu, že oceňuje čin z posledního roku. Právě tady se výběr těžko dokládá. Vždyť v roce 1994 působila dohoda Izraele s Arafatovými Palestinci také nadějně a zadrhla se až po letech. Ale v kolumbijském případě nejde o územní nároky, takže si skepsi můžeme zatím rezervovat.
Na první pohled působí volba prezidenta Kolumbie pro mírovou cenu divně. Vždyť středobodem všeho utrpení na Zemi je Sýrie a džihádisty soužený Blízký východ. Není mír – a ocenění za snahu o něj – zapotřebí především tam? To jistě je. Ale Nobelova cena nevyjadřuje jen stupeň naléhavosti problému, nýbrž i stupeň snahy o jeho řešení. A při vší úctě k lékařům, humanitárním pracovníkům i dobrovolníkům, kteří v Sýrii nasazují životy pro záchranu jiných, těžko najít někoho se skutečnou politickou autoritou, kdo by pro konec krveprolití v Sýrii učinil něco měřitelného.
Tím někým, ideálním někým, by neměl být Zápaďan, ale někdo z muslimského světa. Je zvláštní, že tento světmá svá nadsektářská tělesa typu Organizace islámské spolupráce. Ale zatím nedokázal překlenout sektářské krveprolévání aspoň tak, jak to dokázali sektářští Evropané v roce 1648 vestfálským mírem, jenž ukončil třicetiletou, de facto náboženskou válku. Už proto je cena pro Santose dobrou volbou. Zbyněk Petráček