Oranžové harakiri
ČSSD nehodlá obměnit program ani kandidáty
Nevítězství. Tento výraz svého času propagoval Václav Klaus, když potřeboval zakrýt neslavný volební výsledek v roce 2002. Podobně premiér Sobotka nyní chlácholí své příznivce poukazem na skutečnost, že vládnoucí koalice si vedla ve srovnání s opozicí dobře. Pravda, o úspěchu mohou mluvit politici ANO či KDU-ČSL. Sociální demokracie opět, po třetí za sebou v krajských volbách ztratila a tentokrát nezískala ani plánovaných sedm krajů, ale jen dva. Například v Libereckém kraji je až čtvrtá a její výsledek je o pouhé desetiny procenta vyšší než počet hlasů odevzdaných občanským demokratům. A to je Liberecko pro ODS také propadák. Třeba si udrží hejtmanů víc, ale její moc bude řádově menší.
Pokud předseda myslí vážně svá prohlášení, že důležité jsou pro stranu hlavně sněmovní volby, pak by z těchto nedůležitých měl vyvodit nějaké důsledky. Za prvé, náklady na volby byly enormní a letos je ČSSD tou stranou, která za každý jeden hlas zaplatila nejvíc. Za druhé, po odchodu z vedení krajů budou funkcionáři tlačit na ústředí v Lidovém domě, aby jim obstaralo lukrativní posty. Možná jich na příští stranický sjezd nepřijedou autobusy, ale rovnou celý vlak, vždyť každý kraj má kromě placených funkcionářů i řadu firem, ve kterých se stranická knížka používá jako kvalifikační předpoklad.
V neposlední řadě by strana měla vzít na vědomí, že pokud kandidovali někteří její čelní představitelé, poslanci, senátoři, či dokonce ministr, a voliče „nezaujali“, pak to jistě něco znamená i pro sněmovní volby. Též forma vedení volební kampaně by stála za přezkum, celorepublikové přesvědčování populace o tom, že stát funguje jen díky jediné straně, je důkazem pravdivosti přísloví: když dva dělají totéž, není to totéž. Sociální demokracii prostě kampaň a la ANO nefunguje.
Povolební zabijačka byla dlouhé roky parádní disciplínou ČSSD, straničtí přátelé se podřezávali ve funkcích s vášní nevídanou. V posledních letech se straně úspěšně daří vnější rozpory tlumit. Jenže to vše lze dělat po volbách, po kterých můžete nespokojencům zavřít ústa funkcičkami. Ty povážlivě docházejí. Bohuslav Sobotka snad tuší, že nevítězství je předzvěstí nevládnutí. Martin Zvěřina