Umělecky ozvláštněná terapie
Metanolová aféra z roku 2012 a její kriminální důsledky jsou vstupním tématem divadelní féerie Závislosti navzdory, kterou v režii Dodo Gombára prezentuje Švandovo divadlo. Potýkání se s démonem alkoholu tvoří podloží pro pásmo tu pevněji, tu rozvolněněji souvisejících výjevů, autorství smíchovské divadelní novinky stvrzuje spolu s režisérem celý kolektiv.
Komentátora a propojovatele situací zastupuje filmový tvůrce Jan (Robert Jašków), který hned zkraje cituje ze svého právě vznikajícího a na jevišti ožívajícího scénáře, dokonce se jednou opraví a výstup je vrácen zpátky a vylepšen. Tento zcizující princip se ovšem v kompozici inscenace objevuje nedů- sledně. Hlavním dějištěm je terapeutické sezení těch, kdo se hodlají dostat ze své závislosti na alkoholu, Jan se zprvu účastní jen jako pozorovatel, později se však jeho role promění. Jednotlivé příběhy přibližují různé fasety problému, poznáme například zdrcenou matku, jejíž dcera v důsledku metanolového zločinu zemřela, také vážené muže se slabou vůli, jako vysokoškolského profesora či faráře, a řadu dalších. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá permanentně „sjetý“, tedy ne příliš pravděpodobně prezentovaný kumštýř Vávra, kterého Tomáš Červínek ztvárňuje ve stylizované křeči tak, že postavě není rozumět ani slovo. Tento protagonista má na starosti také živou hudební složku inscenace a vlastně stále sedí s kytarou před reproduktorem. Jeho bizarní figuru trumfuje ještě větší dávkou ireálnosti a jakési meditativní výlučnosti postava nazvaná v programu Závislost. Hraje ji Andrea Buršová a zjevuje se členům terapeutické skupiny v převlecích jako mim, klaun i baletka, ve finále pak coby jedna z pracovnic protialkoholní léčebny, bývalá pacientka.
Buršová je nucena zpívat podivně filozofující šanson (vokální složku zvládá dokonale), ve finále pak s Červínkem jen tak při kytaře „táborákově“vystřihnou Riders on the Storm od The Doors. Tato interpretace k uhrančivému songu zrovna nepřiléhá, i když jeho temně fatální vyznění s kapkou naděje může korespondovat s jevištní koncovkou. Těsně předtím totiž byla vyslovena proklamativní pointa, že člověk může padnout, musí však umět znovu vstát. Figury neurotického filmaře, nadopovaného muzikanta i tajemné Závislosti dodávají inscenaci umělý, přepjatě sofistikovaný rámec. Na druhé straně se jevištní dílo nevyvaruje banalit typu převržených židliček po ukončeném sezení a na rubu sedadel jsou vyvedena písmena, která dohromady vytvoří fatální slovo ALKOHOL.
V nevyrovnané produkci lze ovšem nalézt i leccos působivého, především důvěryhodné herecké výkony. Za všechny připomeňme Bohdanu Pavlíkovou v roli matky, jejíž dcera zemřela po požití nebezpečného destilátu, Tomáše Petříka jako z kriminálu navrátivšího se distributora tohoto jedu či Evu Josefíkovou, která ztvárňuje Lenku, doprovázející svého otce profesora na terapeutická sezení.
Dodo Gombár a kolektiv: Závislosti navzdory.