Užití autorského díla je byznys
LN Je opravdu hlavní motivací Ochranného svazu autorského, který hodlá zvýšit taxy, chamtivost, jak zaznělo v kritikách?
Je to především způsobeno tlakem zahraničních kolektivních správců, kteří chtějí kolektivní správce v České republice donutit, aby pro jejich autory vybírali odměny ve výších srovnatelných s odměnami, jež jsou běžné v evropských státech a USA. Nějaké cenové koše, inflace a to, co se odehrává v ekonomice České republiky, je vůbec nezajímá. Jde totiž o normální byznys. Chcete užívat autorská díla? Plaťte odměnu, kterou si představuji já, a ni- koli vy v České republice, protože já jsem nositelem práv a vy jste ten, kdo kupuje. Inkasujte pro nás náhradní odměny (třeba za nenahrané nosiče), ale nesmí být nízké, nebo je budeme inkasovat přímo a jejich navýšení si již vydupeme. Kolektivní správci tedy svými obecně platnými sazebníky odměn vytvářejí jakýsi ochranný deštník, jenž se zahraničním nositelům práv těžko „prostřeluje“, je shodný pro všechna díla určitých kategorií, a platí tedy i pro zahraniční kolektivní správce. Jsme stále ještě na teritoriu České republiky. LN Jak je tato situace ošetřena v Evropské unii? A neznamená návrh novely již deklarované srovnání kroku s ní?
Halasní kritikové zřejmě nedočetli návrh novely autorského zákona do konce zejména v té části, kde je implementována směrnice EU o kolektivní správě. Dozvěděli by se také, že ohledně užití hudebních děl online budou poměrně složitým způsobem určeni někteří kolektivní správci z některých evropských zemí, kteří budou moci práva „svých“autorů uplatňovat přímo v dalších zemích EU.
Kdyby OSA nezískal tento „pasport“, licencoval by pro online užití v České republice jen díla českých autorů. Důsledky je možné si představit s tím, že tento postup bude jistě brzy uplatněn i u dalších druhů užití, zejména pak u rozhlasového vysílání. Hraješ song od autora z Francie? Spoj se s příslušnou právnickou osobou, která řekne: Zaplať, ale podle našich sazebníků, ne podle českých. Státy sdružené v EU mají totiž ke kolektivní správě stejný postoj jako veřejnost v České republice, o anglosaských teritoriích ani nemluvě, a snaží se roz- kotat kolektivní správu za každou cenu. Jistěže výše sazebníků odměn v ČR bude hrát v naznačeném vývoji, tedy při získávání onoho „pasportu“, dosti podstatnou roli.
LN Napadá mě, že třeba v divadle jsou někteří zahraniční autoři velmi drahou záležitostí a třeba za uvedení muzikálu světových autorů se platí obrovské sumy. To nikdo nekritizuje?
Veřejnost vůbec nevnímá problematiku jiných autorských odměn, tedy těch, které nejsou spravovány kolektivně. Mluvíte v tomto případě o tzv. velkých právech. Týká se to například užití děl v divadelních představeních nebo při nakladatelské činnosti v oboru slovesné tvorby či v audiovizi, kde autor poskytuje svá oprávnění těmto nabyvatelům individuálně nebo prostřednictvím agentury, zejména pak agentury DILIA.
Odměny sjednávané individuálně pak výrazně oscilují podle toho, zda se jedná o autora tuzemského, nebo zahraničního. U zahraničních autorů odměny zvláště u práv k muzikálům samozřejmě několikanásobně přesahují odměny autorům českým. Nikdo se tím zvlášť nezabývá, nikdo nevyvolává poplach a je to tak asi správně, že. Ale tento způsob lze dosti těžko aplikovat u hudební tvorby, která se skládá především z písniček a kde jde o to, aby se licence získávaly z jednoho místa a pokud možno nekomplikovaně za předem stanovených podmínek (sazebníků).
V těchto případech jde o tzv. malá práva. Představte si, jak by to vypadalo, kdyby si vysílatel obstarával práva ke každé písničce zvlášť a v předstihu, aby našel příslušné nositele práv. Přesně do takové absurdity se řítíme a ti, kdo mají podle současného pořádku platit, o to zjevně nevědomky usilují nejvíc.
Novela autorského zákona se bude připomínkovat 18. října ve sněmovně. Přípravu zákona, který předkládá ministerstvo kultury, doprovází kritika, zejména pokud jde o zvýšení odměn ze strany OSA. Jiří Srstka, ředitel agentury DILIA, říká, že v hysterii, jež vypukla, málokdo dohlédne příčin a souvislostí. A že veřejnost vůbec nevnímá problematiku jiných autorských odměn, které nejsou spravovány kolektivně. Také připomíná horentní částky vydávané za světové muzikály.
LN Rozmnožovací technologie se dnes vyvíjejí raketovým tempem a jsou k dispozici každému. To přece musí situaci také ovlivnit.
To je problematika, která se vztahuje především k tzv. náhradním odměnám. V případě těchto odměn se platí ve vymezených případech malá a solidární odměna, protože nikdo neví, zdali ten či onen bude užívat díla pro soukromou potřebu, či nikoli. Ano, veřejnost je nesprávně pojmenovává jako „výpalné“. Vzhledem k rozvoji kopírovacích technologií by se zcela logicky měly druhy náhradních odměn vzhledem k současné dostupnosti k dílům kdekoli rozrůstat a navyšovat. Dochází však k naprostému opaku.
Rád bych také zdůraznil, že mediální propírání výše autorských odměn je vděčnou záležitostí, což k odporu nezasvěcené části populace vůči náhradním odměnám přispívá. Ale že by někdo rozpoutal obdobně zuřivou debatu o internetových úložištích, kde se dnes a denně užívá nelegálně tisíce děl, jsem vskutku nezaznamenal. Asi to nikoho moc nezajímá, až na autory, nakladatele a producenty, kteří v rámci své podnikatelské činnosti v kulturním byznysu přicházejí o miliony.