O volbách. Nejen smradlavých
Vzáří roku 2010 přišla obyvatelům státu New York do schránek brožurka, na jejíž obálce se skvěl nápis „V Albany něco opravdu páchne“. Když ji lidé otevřeli, skutečně se na ně vyvalil odporný puch. Republikán Carl Paladino, který tehdy kandidoval na post guvernéra New Yorku, se poněkud netradičně snažil upozornit na údajně korupcí prohnilé demokraty v čele státu. Smradlavé brožurky ale nezabraly. Demokrat Andrew Cuomo ve volbách Paladina převálcoval, když získal 63 procent hlasů. Přesto je možné, že tehdejší volby byly zápachem linoucím se z poštovních stránek ovlivněny.
Výzkumy sociálních psychologů naznačují, že když politici v kampaních vyvolávají v lidech znechucení (například tvrzením, že politika smrdí), ovlivňují jejich rozhodování. A to aniž by to voliči vnímali. Znechucení činí lidi daleko přísnějšími při posuzování nemorálních činů, jako je krádež peněz z nalezené peněženky. Zároveň je ale vede i k tomu, že ve větší míře odsuzují různé minority, například homosexuály. Nechceme si to možná připustit, ale to, komu nakonec hodíme svůj hlas, často nebývá důsledkem racionálního rozhodnutí. Vliv má i náš nos anebo zdravotní stav. Jedna studie ukazuje, že když přimějete voliče přemýšlet o nemoci, stávají se z nich větší rasisté. Jiná dva roky stará americká práce zase dokládá, že když je voličům fyzicky zle, preferují atraktivnější kandidáty. Možná nemusí být člověku ani špatně, stačí si připomenout, jak vzhled obou uchazečů ovlivnil klání o post prezidenta mezi Johnem F. Kennedym a Richardem Nixonem. Rozhodující vliv může mít i samotný zdravotní stav kandidáta, o čemž svědčí pozdvižení vyvolané nevolností, jež před měsícem postihla Hillary Clintonovou. Ne nadarmo ostatně Franklin Delano Roosevelt zakazoval pořizovat fotografie, zobrazující jej na kolečkovém křesle. Dodnes tak jen málo lidí ví, že dvaatřicátý americký prezident byl od pasu dolů ochrnutý. Nedávno jsem na tomto místě psal rovněž o tom, jak naši volbu ovlivňuje strach ze smrti. Čím více se bojíme, tím více se zvyšují naše předsudky a vyhraňují politické názory.
Sociální psychologové ale zkoumali nejen, co vše ovlivňuje naši volbu. Zjišťovali i to, jak výrazně na nás dopadne, když náš kandidát neuspěje. Zdá se, že pro psychiku je to nečekaně velká rána. Podle jedné studie snížila porážka Mitta Romneyho v prezidentských volbách v roce 2012 úroveň štěstí republikánů dvakrát více, než o kolik kleslo štěstí u obyvatelů Bostonu po známém atentátu při tamním maratonu. Zároveň se ukazuje, že úroveň utrpení po prohraných volbách je výrazně vyšší než míra štěstí, kterou pociťují voliči vítězného kandidáta. Ale ti z vás, kteří si teď říkají, že za takovou psychickou újmu jim nějaké volby nestojí, ať pamatují na jednu věc. Zatímco pocit neštěstí z volby neúspěšného kandidáta zhruba po týdnu vyprchá, škody způsobené „prachbídným“vítězem mohou přetrvat léta.
Podle jedné studie snížila porážka Mitta Romneyho v prezidentských volbách v roce 2012 úroveň štěstí republikánů dvakrát více, než o kolik kleslo štěstí u obyvatel Bostonu po známém atentátu při tamním maratonu