Navzdory Bruselu i ústavě

Paradoxem maďarského hlasování je, že Viktor Orbán byl neplatným referendem posílen

Maďarské referendum, jež se konalo předminulou neděli, asi vejde do dějin jako hlasování plné paradoxů a západní média, politici i bruselští úředníci by se nad ním měli nejdříve důkladně zamyslet, než mu dají nálepku „prohra Viktora Orbána“. Pravý opak je totiž pravdou.

Maďarský premiér Viktor Orbán a jeho strana Fidesz vedou tvrdý boj proti rozdělování migrantů podle kvót, místo rozdělování chtějí zlepšit ostrahu hranice EU a migrační krizi potlačit. Mnoho českých médií i politiků zastává názor, že je to zbytečný boj, protože rozdělování podle kvót je už odepsaná záležitost. To je ovšem hluboký omyl, pro západoevropské státy a pro bruselskou elitu jsou kvóty stále živou a aktuální záležitostí, viz například Evropský parlament 15. září 2016: „Členské státy musí splnit svou povinnost převzít zodpovědnost za uprchlíky v Evropě a přijmout 160 000 uprchlíků z Řecka a Itálie.“Bruselští úředníci dál vesele vedou statistiky relokace, tj. rozdělování migrantů podle kvót, a řada evropských států migranty podle kvót dál přijímá, například mezi 27. zářím 2016 a 4. říjnem 2016 se počet migrantů relokovaných z Itálie zvýšil z 1196 na 1268 a z Řecka ze 4455 na 4602, tj. celkem z 5651 na 5870. Evropská komise píše 28. září 2016:

„Zvýšené úsilí členských států při relokaci během posledních měsíců s více než 1200 relokacemi jen v září ukazuje, že se relokace může urychlit, bude-li existovat politická vůle a smysl pro odpovědnost. Úspěch našeho společného postoje v posledních měsících je podstatný pro úspěch všeho ostatního, včetně postupného návratu k Dublinskému systému a normálně fungujícímu Schengenu. Relokace se musí podařit.“

Jestliže i předseda Evropského parlamentu Schulz a předseda Evropské komise Juncker dál vyžadují po členských státech větší solidaritu, znamená to, že kvóty jsou stále velice živé a jejich odpůrci by neměli usínat na vavřínech.

V souladu s doporučením vlády

Maďarský premiér Orbán bere ovšem kvóty velmi vážně, a proto 24. února 2016 oznámil, že hodlá uspořádat v Maďarsku referendum o tom, zda s nimi občané souhlasí, nebo ne. Datum konání referenda pak určil prezident János Áder na 2. října. Během léta Orbán rozjel masivní mediální kampaň na podporu referenda. Zem byla pokryta modrými billboardy, na kterých byla vždycky nahoře otázka „Věděl jste, že“a pod tím byla nějaká „překvapivá“informace o migrantech nebo migrační krizi. Všechny domácnosti dostaly dvacetistránkovou brožurku na křídovém papíře, kde byly všechny informace o tom, jak migrační krize ohrožuje Maďarsko i Evropu, na všech televizních kanálech běžely vládní spoty s výzvou k hlasování proti migraci. Kritici Orbánovi vytýkají, že kampaň byla jednak přemrštěná, takže řadu lidí odradila, a jednak předražená, podle posledních informací vydal stát jen na kampaň 8604 miliardy forintů brutto, tj. asi 760 miliónů Kč! Otázka položená v referendu byla: „Chcete, aby Evropská unie mohla i bez souhlasu parlamentu předepisovat povinné přesídlení nemaďarských občanů do Maďarska?“a vládní kampaň doporučovala hlasovat „ne“.

Podle maďarské ústavy, kde je, na rozdíl od Česka, možnost celonárodního referenda zakotvena už od 90. let, je referendum platné, když se ho zúčastní alespoň polovina všech voličů, a závazné, když alespoň čtvrtina všech voličů odpoví na danou otázku shodně. Po sečtení 99,98 procenta hlasů byly zveřejněny tyto výsledky:

Z celkového počtu 8 261 394 maďarských voličů svůj hlas odevzdalo 43,91 procenta lidí, přičemž platných hlasů bylo jen 40,41 procenta. „Ano“odpovědělo na referendovou otázku 55 555 osob, „ne“, tedy v souladu s doporučením vlády, 3 282 928 Maďarů, což je 39,74 procenta všech oprávněných voličů a 98,34 procenta platných hlasů. A zde začínají paradoxy: 1. Referendum není platné, ale za to si může vládní strana sama. Svou novou ústavou v roce 2011 totiž změnila původní podmínku pro platnost referenda. V předešlé ústavě stačilo, aby alespoň čtvrtina všech voličů odpověděla na danou otázku shodně. Vláda pochopitelně není ráda, když jí občané předepisují, co má dělat, ale když pak sama vypíše referendum, tak si může jako v tomto případě naběhnout na vlastní vidle.

2. Na to, aby referendum bylo platné a závazné, by stačilo, aby se ho zúčastnilo o 10 procent víc voličů, kteří by hlasovali jakkoli, třeba i proti většinovému výsledku. Menšina tedy určitým způsobem většině vnutila svou vůli.

3. Voliči, kteří nesouhlasili s vládou, ve skutečnosti neměli žádnou úspěšnou možnost, jak svůj nesouhlas dát najevo:

a) Když hlasovali „ano“, mohli svým hlasem přispět k platnosti referenda.

b) Když se hlasování nezúčastnili, přispěli k tomu, že poměr hlasů pro „ano“a „ne“drtivě vyhrál vládní tábor.

c) Když odevzdali neplatný hlasovací lístek, jak to třeba navrhovali „pasivisté“z recesistické Strany dvouocasého psa, byl výsledek prakticky stejný, jakoby se hlasování nezúčastnili, protože neplatné hlasy se poněkud nelogicky nepočítají ani do volební účasti. Jediný efekt by byl, kdyby volební účast byla třeba 52procentní, vláda by se několik hodin radovala, že referendum je platné, než by se přišlo na to, že řada hlasů je neplatných a tudíž podmínka volební účasti splněna nebyla.

Jelikož už dopoledne bylo zjevné, že volební účast nebude dostatečná, odpadl i tento efekt.

4. Hlasů pro „ne“bylo 3 282 928, což je bezmála o 10 procent víc než 3 056 027 hlasů, které byly pro vstup do EU v referendu v roce 2003. Toto referendum by dokonce podle dnešní ústavy nebylo platné, protože platných hlasů bylo tenkrát jen 44,5 procenta. Kdokoli by tedy chtěl zlehčovat výsledek letošního referenda, říkal by vlastně totéž o referendu o vstupu Maďarska do EU, to je pro Brusel paradoxně zapeklitá situace.

S podporou nejen voličů Fideszu

A nakonec se dostáváme k hlavnímu tématu: Viktor Orbán vyšel paradoxně z neplatného referenda posílen. To, že referendum nebylo platné, by bylo podstatné, kdyby ho vypsala opozice, pak by neměla možnost vládu k něčemu přinutit. Ale když takové referendum vypíše sama vláda, není pro ni jeho platnost důležitá, zvláště když, jako tomu bylo tady, hlasů pro „ne“bylo víc než potřebných 25 procent. Orbán může argumentovat i tím, že mezi voliči, kteří nehlasovali, by byl podobný poměr mezi „ano“a „ne“, takže kdyby se referenda zúčastnilo víc voličů, byla by podpora pro vládní návrh stejně drtivá.

V minulých parlamentních volbách dostala Orbánova strana Fidesz 2 264 780 hlasů, v referendu hlasovalo pro vládní návrh 3 282 928 voličů, tj. o 45 procent víc. Pro vládní návrh teď v referendu bylo 98,34 procenta platných hlasů. Tyto výsledky lze stěží interpretovat jinak než jako drtivé vítězství.