Reprezentace v rekonstrukci
Může fotbalová reprezentace postoupit na mistrovství světa? Jestli věříte na zázraky, tak ano.
PRAHA Slaboučká Andorra už ve světové kvalifikaci dala gól. Ještě slabší Gibraltar taky. Amatéři ze San Marina po patnácti letech skórovali na hřišti soupeře.
Malta má gól, Kosovo taky, Faerské ostrovy se trefily dvakrát, Lucembursko čtyřikrát.
Jen dvě evropské reprezentace zatím první trefu vyhlížejí marně. Šíleně smutné na tom je, že jedna z nich se obléká do dresů s českým lvem na hrudi.
ANALÝZA
270 minut a pořád nic. Pouze Kypr je na tom hůř, protože ten kromě gólů nesbírá ani body. Češi mají dva, ale to je nebezpečně málo.
Po úterní remíze s Ázerbájdžánem pomalu mizí šance, že bychom mohli národní tým vidět na mistrovství světa 2018 v Rusku.
První postupové místo je naprosto nereálné, protože Němci se nachází v bezkonkurenční dimenzi a válcují, na koho zrovna narazí.
A Češi v baráži? Taková představa se rovněž jeví spíš jako chiméra.
Musel by nastat okamžitý zlom a raketový pokrok. Především se střílením gólů, ale nejen v tom.
„Nemůžeme věšet hlavy. Pořád je ještě hodně zápasů a může se stát cokoli,“prohlásil obránce Theo Gebre Selassie.
Jestli by nebylo užitečnější si přiznat, že dalším cílem je mistrovství Evropy 2020.
Trenér Karel Jarolím (ani jeho nadřízení) nechtěl světovou kvalifikaci obětovat, ale teď se zdá, že je obětí sám. Zdědil průměrný tým ve špatné a krajně hektické době.
Pavel Vrba, který v létě zmizel za privátní misí do Ruska, po sobě nechal polorozpadlý dům, ze kterého čouhají ztrouchnivělé trámy a padají zbytky omítky. Navíc Jarolím musel jít rovnou na věc. Kalendář mu dovolil jediný test, pak už se jelo naostro.
Zatímco Vrba měl na skutečné zkoušení skoro celý rok, Jarolímovi nezbývá než testovat v kvalifikaci.
„Jsme ve stadiu poznávání, tvorby nového mužstva. Když hráče neuvidíme v ostrých zápasech, nemůžeme vědět, na co mají,“uvedl bez nádechu výmluvy.
Poznávání vypadá tak, že během čtyř zápasů využil 31 (!) hráčů a daroval čtyři body soupeřům, se kterými by prostě Česko ztrácet nemělo. Zvlášť doma ne. Severní Irsko bylo k poražení a Ázerbájdžán jakbysmet.
Jestli věříte na zázraky, ještě se můžete chytit listopadového termínu, ve kterém přijede do Edenu Norsko.
To už je opravdu poslední stéblo.
Spíš doporučujeme zapomenout na stéblo a zaměřit se na realitu.
Jak se dá opravit fotbalová ba- rabizna, která zůstala po mizerném Euru a Vrbově útěku?
Nebylo by lepší ji zbořit a začít stavět znovu, třeba jen něco skromného, z čehož budou mít fanoušci dobrý pocit?
„Nemám rád dlouhodobé výhledy. Aby to nevyznělo, že si člověk dělá alibi, to nechci. Člověk neví, co bude za čtrnáct dní, takže plánovat na dva nebo čtyři roky, to nejde. Uděláme maximum, abychom se oklepali a zvládli další zápasy. Ale teď jsem strašně zklamaný, nesu to těžce,“řekl Jarolím.
Uděláme maximum, abychom se oklepali a zvládli další zápasy. Ale momentálně jsem strašně zklamaný, nesu to těžce.
Bylo pravděpodobné, že si trenér vybere možnost reprezentační rekonstrukce. Však už začal a není to úplně bezradné.
Jestli máte čas, schválně si ještě jednou pusťte první poločas z úterního večera. Především úvodních 15 minut. To byl fofr v moderním střihu! Napadání, rychlost, snaha o kombinaci na křídlech, náběhy, slušné šance. Jenže český fotbal nenabízí rozdílové hráče ani užitečné útočníky, kteří zasáhnou ve chvíli, kdy je to nejvíc potřeba, tedy ve finální a předfinální fázi.
To je limit, se kterým se částečně pral už Vrba. Jarolímova pozice je ještě komplikovanější, protože mu chybí materiál i čas.
Samozřejmě to nemůže být obhajoba dvou zbytečných remíz, i trenér Jarolím musí vědět, že se do základní sestavy ještě ani jednou netrefil.
Když se trefí 11. listopadu proti Norsku, už bude nejspíš pozdě.
Anebo akorát včas, aby se začal budovat tým pro Euro 2020. O fotbalové reprezentaci čtěte také v posledním slově na straně 20