Brusel. S x, nebo ü?

Učte se anglicky a neztratíte se. Základní kariérní poučka, kterou leckteré děti slýchávají už někde ve školce, dostane dost možná na frak. Alespoň co se týče jednoho z nejchráněnějších povolání s dobrým platem, nízkými daněmi, definitivou, extra dovolenou, příplatky na stěhování a školné pro děti a zvláštním bonusem na důchod. Řeč je o práci při evropských institucích, kde včetně Evropského parlamentu pracuje na 600 Čechů.

Hrozí totiž, že angličtina po odchodu Britů z Evropské unie zcela vymizí nejen jako jeden z 24 oficiálních jazyků EU, ale i jako jazyk pracovní. Přišla s tím Danuta Hübnerová, která v eurosněmovně předsedá ústavnímu výboru. Jak je to možné? Každá země má právo při vstupu do EU nahlásit svou oficiální řeč. Irsko se členem Unie stalo v roce 1973, stejně jako Británie. A protože Britové přihlásili angličtinu, Irové si nenechali vzít svou historickou příležitost a jako oficiální řeč zaregistrovali v Bruselu irštinu. Totéž se opakovalo v roce 2004 s Maltou, která sáhla po maltštině, jazyce, který neovládají ani všichni maltští europoslanci. Až Britové definitivně EU opustí, nezbude v sedmadvacítce jediná země, která by podle platného nařízení měla nárok na výhradní používání angličtiny. Ledaže by se na užívá- ní jazyka separatistů shodly jednohlasně všechny členské země EU.

Angličtina je jako pracovní řeč v EU samozřejmě natolik rozšířená, že spolu s brexitem na ostrovy nikdy zcela neodplave. Je ale fakt, že ač Britové oficiálně o vystoupení ještě ani nepožádali, již se anglické texty z bruselských dokumentů pomalu, chtělo by se říci po anglicku, vytrácejí. Všiml si toho třeba Wall Street Journal. Je tu ještě jeden důvod, proč by nás tiché odcházení angličtiny mělo nechat klidnými. Jazyk evropských institucí je někdy tak specificky úřednický, že je celkem jedno, má-li zpráva v domicilu Brussels, Bruxelles, nebo dokonce po německu Brüssel.

Se srozumitelností souvisí ještě jedna zpráva z posledních dnů. Ústav filmu a audiovizuální kultury Masarykovy univerzity zkoumal, proč je film Tři oříšky pro Popelku tak populární nejen v sousedním Německu, kde se natáčel, ale dokonce i ve vzdáleném Norsku. A došel k zajímavému zjištění. Postaral se o to takzvaný voice-over, levnější náhražka dabingu. „Pod tím je slyšet původní zvuková stopa. Takže je to takový dvojzvuk. Nejdůležitější bylo, že herec, který film namluvil, byl v Norsku velmi populární jako herec obsazovaný do vánočních pohádek,“popsal filmový vědec Pavel Skopal výsledky bádání svého týmu.

Škoda že si z norské Popelky nevzali příklad čeští politici a svůj voice-over si nevozí s sebou. Měkký hlas Jana Čenského nebo Barťákův sexy chraplák. A pod tím je sotva znatelně slyšet původní zvuková stopa. Vskutku zastupitelská demokracie dotažená do hlasové roviny.

Ač Britové oficiálně o vystoupení ještě ani nepožádali, již se anglické texty z bruselských dokumentů pomalu, chtělo by se říci po anglicku, vytrácejí