Šikanovat učitele se nosí

Každý pátý tuzemský učitel zažil kyberšikanu. Sdílet videa a fotky rozčilených pedagogů je pro děti zábava

Vytočit a pak natočit. To je heslo mnoha českých školou povinných dětí i určitých teenagerů. Prostřednictvím chytrých telefonů a internetu sdílejí nahrávky s pedagogy, jimž takzvaně ruply nervy poté, co je žáci cíleně vyprovokovali, aby si mohli pořídit „vtipnou“nahrávku. Stačí se podívat na YouTube. Ke zhlédnutí tam jsou videa s výmluvnými názvy „Nasraný učitel“nebo „Učitel to nevydržel s nervama“.

Posmívat se učitelům, kupříkladu jejich řečovým vadám nebo typickým gestům, bavilo děti už za císařství. Avšak s příchodem elektronických médií dostala dětská škodolibost nové, dosud netušené možnosti projevu. Že není takzvaná kyberšikana učitelů ojedinělým jevem, dokazuje mimo jiné Národní výzkum kyberšikany učitelů, za nímž stojí Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Do výzkumu, uskutečněného ve spolupráci se společnostmi O Czech Republic a Seznam.cz, se anonymně zapojilo přes 5100 učitelů základních a středních škol. Cílem bylo zjistit, jak je kyberšikana četná, kdo ji páchá a co lze proti tomu dělat.

Některou z forem šikany – buď v kyberprostoru (například na sociálních sítích) nebo třeba opakovaným večerním prozváněním mobilem – zažilo podle zmíněného výzkumu 22 procent tuzemských učitelů.

Agresory jsou i rodiče

„Někdo umístil na web erotických služeb mou fotografii staženou ze školního webu a nabízel erotické služby,“cituje výzkumná zpráva Pedagogické fakulty Univerzity Palackého třiapadesátiletou kantorku. V téměř čtyřice- ti procentech případů byli pachateli žáci. Zanedbatelný ovšem není ani podíl případů, kdy se agresorem stávají rodiče žáka; podle výsledků výzkumu je to osm procent. „V současnosti řešíme případ nahrávání vyučovacích hodin rodičem, který umístil nahrávací zařízení do synovy tašky. Bez souhlasu školy, jakož i zákonných zástupců spolužáků,“uvádí v anonymním dotazníku osmačtyřicetiletý učitel.

S rodiči bývá potíž často, a nejen v českých školách. Podle britského výzkumu organizace NASUWT (unie sdružující učitele z Anglie, Severního Irska, Skotska aWalesu), do něhož se zapojilo více než 7500 učitelů, se obětí kyberšikany stalo 21 procent britských učitelů. Podle tohoto výzkumu bylo 64 procent učitelů obtěžováno žáky, 27 procent rodiči žáků a devět procent smíšenou skupinou agresorů (žáci spolu s rodiči). Ve srovnání s britskými rodiči se ti čeští zdají krotší – na kyberšikaně se podílejí „jen“ve zmíněných osmi procentech případů.

Rodiče ovšem často sehrají svou roli až ve chvíli, kdy mají být jejich děti za útoky na učitele potrestány. „Třem žákyním z de- vátého ročníku se nelíbil můj postup při řešení problému v jejich třídě. Proto veřejně na Facebooku prezentovaly to, jak se mnou jejich vysoce postavení rodiče zatočí, šlo totiž o dívky z takzvaně lepších rodin. Dostaly za své hrubé a sprosté urážky trojku z chování, nicméně mě krajský úřad po stížnosti jejich rodičů donutil vzít trojku zpět, protože na mne útočily ve svém volném čase, a ne v průběhu vyučování,“uvedla v rámci výzkumu padesátiletá učitelka a ředitelka s patnáctiletou praxí.

Popsaný případ je poměrně typický. Pokud se útok na učitele odehrával mimo školu (což je v případě zveřejnění příspěvku na sociální síti obvyklé), nemá škola právo žáky potrestat.

Pachatel neznámý

Ve čtvrtině případů se pachatele kyberšikany nepodaří odhalit. Často proto, že se případy kyberútoků podceňují coby obyčejné klukoviny.

O postoji k pořizování „vtipných“nahrávek rozlícených učitelů svědčí stále ještě ne zcela dořešená kauza soutěže s názvem Udělej prank na učitele, kterou před dvěma lety vyhlásilo Fajn Rádio. Cílem bylo pořízení co „nejvtipnějšího“videa učitele, které bylo následně oceněno pobytem na horách pro celou třídu. Nahrávky byly zveřejňovány na internetu. Případ řešilo ministerstvo školství, ombudsmanka i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Rádio muselo nahrávky sice stáhnout, ale jako protizákonné jeho jednání vyhodnoceno nebylo.

Případy kyberšikany přitom mohou skončit extrémně smutně. „O šikanování a kyberšikanování učitelů se diskutuje zejména tehdy, když se objeví tragický případ úmrtí pedagoga, jehož příčinou mohla být právě šikana či kyberšikana. Kyberšikana a šikana jsou však bohužel běžnou součástí práce učitelů – a to nejenom v České republice, ale také v zahraničí,“píše se ve výzkumné zprávě.

Dohnán k sebevraždě

Kauza šestapadesátiletého Jiřího Pacholíka, ředitele železnobrodské základní školy, představuje první český mediálně známý případ kyberšikany učitele, který skončil smrtí oběti. V roce 2008 se v prostředí internetu objevila videonahrávka pořízená v průběhu vyučovací hodiny, v níž ředitel Pacholík vstoupil do konfliktu s žákem devátého ročníku. Na videozáznamu pedagog žáka káral a vyzval jej, aby si uklidil věci, které měl rozházené kolem lavice. Na výzvu žák zareagoval slovy: Proč bych si to skládal, ty šmejde? Rozčilený pedagog chlapcem zacloumal a dal mu pohlavek. Student opustil třídu a ředitel jej následoval. Tím videonahrávka končí. Nezachycuje tak, co následovalo: ředitel se i s žákem vrátil do třídy a přede všemi se mu za pohlavek omluvil. Následně ředitel pozval do školy žákovy rodiče, aby s nimi celou situaci projednal.

Rodičům ředitel oznámil, že žákovi navrhne za nevhodné vystupování sníženou známku z chování. Rodiče však navrhli, aby byla přivolána městská policie a provedla dechovou zkoušku, protože je prý z ředitele cítit alkohol. Ředitel ustoupil ze svého záměru potrestat žáka a domluvil se s rodiči, že žák nakonec snížený stupeň z chování nedostane. Nahrávka, kterou pořídili v průběhu incidentu pomocí mobilního telefonu přihlížející žáci, se objevila na internetu. Případ byl následně medializován a vzbudil silné emoce. Záznam komentovaly stovky diskutérů, kteří chování ředitele Pacholíka odsoudili. Ačkoli se představitelé ministerstva školství přiklonili na stranu ředitele, vlna dehonestování, urážek a kybernetické agrese pokračovala několik měsíců. Osm měsíců po incidentu se Jiří Pacholík ve svém domě oběsil.

Příčinnou souvislost mezi sebevraždou učitele a kyberšikanou se nepodařilo – stejně jako v dalších případech kyberšikany – prokázat.

Výzkum olomoucké univerzity rovněž hledal odpovědi na to, kdo o kybernetickém útoku či kyberšikaně učitele věděl. V téměř čtyřiceti procentech případů o útoku věděli – podle slov obětí – jejich kolegové. Oproti tomu vedení školy bylo informováno pouze v patnácti procentech případů.

Učitelé nejčastěji využívají přímého odstranění nebo zablokování závadného obsahu na internetu. Téměř deset procent respondentů si o incidentech pořizuje záznamy – například screenshoty komunikace, záznamy esemesek a podobně. Osm procent učitelů se pokusilo vypátrat pachatele útoku. Stejné množství z nich se rozhodlo situaci ignorovat. Nejčastěji proto, že ji nepovažovali za závažnou nebo předpokládali, že problém sám odezní. To se však stane málokdy.

Pokud se útok na učitele odehrával mimo školu (což je při zveřejnění na sociální síti obvyklé), nemá škola právo žáky potrestat Příčinnou souvislost mezi sebevraždou učitele a kyberšikanou se však prakticky nikdy nepodaří prokázat