Tolik peněz, a stejně nepomohly
Nedávno u nás vyšla knížka americké novinářky Dale Russakoffové „Výhra?“s podtitulem „Kdo a co ovládá americké školství“. Autorka se podívala drobnohledem jen na jedno město, konkrétně na Newark, který leží v sousedství New Yorku, ale bohatí a schopní se tam nehrnou, spíš naopak. Jeho vnitřní část je už léta obydlena sociálně slabými, tedy hlavně černošskými rodinami, jejichž děti kolem sebe vidí víc špíny a násilí než dobrých vzorů a často se během školní docházky nenaučí ani pořádně číst. Američani jsou ale, jak známo, plni dobré vůle pomáhat, a tak vznikla iniciativa na zlepšení městského školství. Starosta s guvernérem státu rozjeli s pomocí mnoha nadšenců velkolepý projekt, který měl resuscitovat městské školství, zamezit odlivu dobrých učitelů a motivovat je k tomu, aby pozvedli ty nejpotřebnější k lepším výsledkům. Podařilo se jim nadchnout pro myšlenku sponzory, takže třeba jeden ze zakladatelů FacebookuMark Zuckerberg přispěl ke státním dotacím sto miliony dolarů, sehnali motivované manažery, začali zavírat špatné školy a zřizovat nové. Jak to dopadlo? Nevalně. Velkorysý sponzorský dar padl z velké části na drahé poradce, ale hlavně na dohodu s učitelskými odbory, které trvaly na tom, že málo efektivní, a tudíž odstavení učitelé (výpověď jim nikdo nemohl dát) musí pobírat peníze dál. Děti se až na výjimky zlepšily jen nepatrně, pokud vůbec, a nakonec rodiče reformátory kvůli zavírání poloprázdných veřejných škol skoro hnali holemi. Mark Zuckerberg řekl, že nevadí, aspoň získal zkušenost, jak být lepším filantropem, a další peníze už dává zase do soukromých charterových škol.
Charterové školy vznikají už léta po celých Spojených státech jako reakce na špatné výsledky škol veřejných. Přitom nejde o typické soukromé školy. Jsou totiž financované z veřejných prostředků (na každé vzdělávané dítě dostávají devadesát procent dotace, jež by příslušela škole veřejné). Jejich výhodou je, že ředitelé mají ve všem, co dělají, téměř absolutní volnost a hlavně nejsou vázaní požadavky odborů. Díky tomu mohou řešit všechny situace tím nejefektivnějším způsobem – propouštět slabé kantory a motivovat dobré, což přitahuje sponzory. Nejsou všechny excelentní, ale jejich průměrná úspěšnost je velmi slušná. Problém je, že charterové školy neberou každého. Vzhledem k tomu, že je o ně značný zájem, si mohou žáky vybírat, a na ty, kteří by podporu dobrých učitelů potřebovali vzhledem k mizernému zázemí nejvíc, se nedostane. Teď se někteří politici snaží zařídit to tak, aby si charterové školy žáky vybírat nemohly, nejspíš se jim to ale nepodaří. A kdyby se podařilo, už by to asi nebyly charterové školy. Otázku co s tím, řeší nejen Amerika.
Mimochodem, když Zuckenberg dával ty velké peníze do škol veřejných, měl pár podmínek. Pro nejlepší učitele chtěl bonusy, které by představovaly až polovinu jejich platu. A trval na tom, aby se nebral v potaz počet odsloužených let.