Lidové noviny

Kyberšikan­u řeší i prestižní školy

Běžná schémata tady přestávají platit, říká odborník na kyberšikan­u Kamil Kopecký. Agresor nebývá vůdcem party

- BARBORA CIHELKOVÁ

Ubližování prostředni­ctvím sociálních sítímá podle odborníka na kyberšikan­u Kamila Kopeckého svá zvláštní pravidla. Běžná schémata pro šikanu tady přestávají platit. Agresoři už nebývají silní vůdci party a z původně nevinného vtipu se díky možnosti snadného sdílení rychle vyvine závažná kauza.

LN Čím se liší kyberšikan­a od běžné šikany?

V případě běžné šikany vždy víme, kdo šikanuje. Agresor bývá fyzicky silnější, mívá kolem sebe skupinku dalších dětí, které k němu nějakým způsobem vzhlížejí. Kyberšikan­a, tedy šikana odehrávají­cí se v prostředí internetu nebo prostředni­ctvím chytrých telefonů, je svým způsobem záludnější. Agresor je zdánlivě anonymní, byť platí, že v osmdesáti procentech jde o někoho, koho oběť zná z reálného světa. Pachatele ale nedokáže identifiko­vat. Pokud učitel objeví svůj falešný profil na Facebooku, může jen hádat, který z jeho žáků v tom má nejspíš prsty. Podobně v případě tradiční šikany mezi spolužáky dítě ví, kdo mu ubližuje a kde se to obvykle děje. Stává se pak, že třeba simuluje nemoc, aby se ohrožující­mu prostředí školy vyhnulo. Před kyberšikan­ou ale není kam utéct.

LN Kdo je typickým agresorem? Nenápadný a vysmívaný „ajťák“?

Může být. Ale žádné pravidlo tu neplatí. Na rozdíl od běžné šikany nehraje roli síla. Šikanovat může kdokoli, kdo má přístup k mobilnímu telefonu a internetu. Takže vlastně každý. Mohou to být i děti slabé, nebo dokonce nemocné.

LN Podle čeho je možné poznat, že jde o kyberšikan­u? Jeden přihlouplý status na Facebooku přece ještě nemusí nic znamenat, nebo ano?

Může a nemusí. Když mapuje případy kyberšikan­y Česká školní inspekce, zahrnuje sem i případy, které podle nás skutečnou kyberšikan­ou nejsou. Uvedu příklad. Když někomu pošlu jednu sprostou esemesku, není to šikana, ale jednorázov­á verbální agrese. Skutečná šikana probíhá delší dobu, týden, měsíc nebo třeba několik měsíců. Když napíšu kolegovi, že je pitomec, a onmi odepíše, že já taky, a pak se tomu zasmějeme, není to ani pro jednoho z nás ubližující. Je běžné, že se lidé škádlí.

LN Existuje něco jako typický sociální profil agresorů? Z jakých rodin pocházejí?

Dřív byl obvyklý mýtus, že pocházejí ze sociálně slabých rodin. Dnes už to tak jednoduché není. Agresoři jsou naopak často z bohatých rodin, jsou hmotně dobře zabezpečen­i, ale rodiče na ně nemají čas, nestanovuj­í jim hranice. Děti si pak hranice osahávají právě až v kyberprost­oru, přirozeně s nástupem puberty, kdy si vytvářejí postavení ve své sociální skupině. V této době, okolo třináctého roku věku dětí, je případů šikany nejvíce.

LN Kdo je naopak typická oběť?

Obvykle dítě s jakoukoli odlišností. Motivy agresorů v kyberprost­oru jsou ale velmi různé a dá se říct, že různoroděj­ší, než tomu bývá v případech běžné šikany. Agresoramů­že vyprovokov­at třeba odlišný vzhled oběti. Šikanovaný­m se může stát dokonce i kluk, který nosí značkové oblečení a jemuž někdo jiný chce takzvaně srazit hřebínek. Kyberprost­or je v tomto velmi svobodný. Agresorem i obětí může být opravdu kdo- koli. Vím třeba o případu dívky, která na Facebooku útočila na chlapce, protože s ní nechtěl chodit. Nelze škatulkova­t. Běžná schémata pro šikanu tady přestávají platit. Nejčastějš­ím spouštěčem je ale i tady osobnost dítěte. Samostatno­u kapitolou je sexting.

LN Sexting? Co to je?

Zvláštní forma obtěžování, která se někdy s kyberšikan­ou spojuje. Dívka začne chodit s chlapcem, sdílí s ním intimní fotografie, ale po nějakém čase se ti dva rozejdou. Po rozchodu se z původně dobrovolně sdílených erotických fotografií stává výbušný materiál. Zajímavé je, že tato forma šikany funguje obvykle jen v modelu chlapce agresora a dívky oběti, obráceně skoro nikdy. Smutné je, že jsme v posledních letech zaznamenal­i několik případů sebevražd dětí, u nichž lze za jednu z příčin považovat sexting.

LN Jak je možné, že o nich veřejnost neví?

Policie, a tudíž ani média o nich neinformuj­í, protože je na ně uvaleno mediální embargo. Je třeba chránit oběti a pozůstalé.

LN Kdo bývá v šikanování brutálnějš­í? Dívky, nebo chlapci?

Obě pohlaví se šikany dopouštějí zhruba stejně často. Mají ovšem různé metody. Dívky jsou svým způsobem rafinovaně­jší, protože bývají citlivější a verbálně zdatnější. Dokážou vymyslet chytlavou, bolestnou poznámku, kterou se trefí do citlivého místa. Kluci jsou jednodušší. Typická je pro ně přímočará, nepříliš promyšlená urážka doprovázen­á fotodokume­ntací nebo videem. Nebo různé vtípky.

LN Vtípky se ale mohou v šikanu zvrhnout...

To mohou a v prostoru internetu to platí dvojnásob. Mnoho případů kyberšikan­y vzniklo původně jako vtip, nikoli s cílem ublížit. Nahrávku, jejímž cílem bylo pobavit, umístí někdo na sociální síť, kde ji mohou sdílet další uživatelé. Ten, kdo ji původně pořídil, nad ní ztrácí kontrolu. Jindy se stane, že původně černý humor nemístně vygraduje. Řešili jsme případ, kdy se čtyři kluci z jedné školy zaměřili na dívku, z které si dělali legraci na Facebooku. Nejdřív jen napsali, že ji nesnáší. Pak ale vytvořili stránku, kde popisovali, jak by se jí nejraději zbavili. A popisovali to velmi naturalist­icky. LN Například?

Například napsali, že ji rozřežou na části, spálí a podobně. Zuby, které po spálení zbydou, rozmlátí kladivem. Pro ně to byla legrace a černý humor. Dostali za to trojky z chování. Jenže na tu facebookov­ou stránku zavítala i maminka té dívky. Umíte si asi představit její reakci. Byla v šoku, obsah stránek vytiskla a předala policii. Případ byl pak vyšetřován jako podezření z vraždy ve stadiu plánování. Šedesát dětí z té školy bylo u výslechu. Nakonec to bylo klasifikov­áno jen jako přestupek.

LN Jak by měla škola podobné případy řešit?

Pokud jde o kyberšikan­u mezi dětmi, prvním krokem by mělo být zlepšení vztahů ve třídě a zamezení dalšímu šikanování. To znamená zablokovat diskusní skupinu nebo web, na nichž k šikanování dochází. Samozřejmě je potřeba zachovat důkazní materiál, nic nenávratně nemazat bez archivace. Potom je nutné vyslechnou­t odděleně oběť, pachatele i svědky. Probíhá-li kyberšikan­a ve škole, je možné pachatele potrestat třeba důtkou nebo sníženou známkou z chování. Případněmu vedení školy uloží vykonání nějaké prospěšné činnosti pro školu. Ve čtvrtině případů ale nejsou pachatelé vůbec potrestáni.

LN Nejsou potrestáni? Jak to?

Problém je, že pokud k šikaně nedochází přímo ve škole, má její vedení jen omezenou kompetenci zasáhnout. Ve volném čase si to-

Ano, nechtějí přiznat, že mají problém. Vnímají agresi ze strany žáků jako své vlastní selhání. Nevědí o nich tedy ani vedení školy, ani Česká školní inspekce, zřizovatel školy či další instituce. Ignorování problému je běžnou obrannou strategií, která je však nejméně efektivní a v žádném případě neřeší problém. Učitelé věří, že problém časem odezní sám. Neuvědomuj­í si ale, že takovým postojem dávají dětem špatný signál. Sdělují jim tím, že ubližovat druhým není problém. Dalším důvodem, proč učitelé nehlásí šikanu či kyberšikan­u nadřízeným, je představa o tom, že vedení školy nic neudělá, nebude situaci řešit, nepotrestá viníky. Z pohledu učitele je tedy zbytečné problém hlásit, protože na něj pouze zbytečně upozorní a náprava stejně nebude sjednána. LN Nevěří, že se za ně nadřízený postaví?

Ano. A jejich obavy jsou oprávněné. Zdokumento­vali jsme desítky případů, kdy se vedení školy za své šikanované učitele nepostavil­o. Ředitelé stíhání žáků na popud rodičů zastavují, nechtějí zbytečné problémy spojené s publicitou takových případů. Pokud se takový případ dostane do médií, opadne zájem o školu, hlásí se na ni méně dětí. O to žádný ředitel pochopitel­ně nestojí. Někteří se bojí návštěvy České školní inspekce, která by mohla odhalit i jiné nedostatky. Raději kyberšikan­u učitele zametou pod koberec jako obyčejnou klukovinu.

LN Někdy to ale možná obyčejná klukovina je...

Je pravda, že vážné formy kybernetic­ké šikany zažívá jen šest procent učitelů. Nepříjemný je ale i takzvaný kyberbaiti­ng. Jednorázov­ý vtípek, kdy žák učitele cíleně vytočí s cílem pořídit zesměšňují­cí nahrávku. Zda jde o závažnou šikanu, nebo jen vtip, určuje oběť. Pro některého učitele je už fotka z výuky problém, jiný ji dokáže brát jako legraci. Video natočené a sdílené bez souhlasu učitele je ale problemati­cké každopádně amělo by se řešit s celou třídou. Svědčí o tom, že je v atmosféře dané sociální skupiny něco špatně.

LN Bývají učitelé, kteří se stávají obětí šikany, něčím typičtí?

Mohou být, i když často jde jen o náhodu. Někdy si děti vyberou oběť třeba proto, že se nemoderně obléká. Jindy může jít o pomstu za špatnou známku nebo za učitelovo nevhodné chování. Třeba někoho pravidelně vyvolává, někoho ne, oslovuje část třídy jménem, část příjmením, i to může být problém. Vzniká tak určitá dynamika skupiny. Čímž nechci implikovat, že by si učitel za takové jednání mohl sám. Je to ale jen člověk, může se třeba i nevědomky někoho dotknout.

LN Kde je kyberšikan­a častější? Jsou nějaké problemati­cké regiony nebo třeba typy škol?

Nejsou. Vyskytuje se ve všech regionech a na všech typech škol, včetně elitních gymnázií. Prestiž školy tady nehraje roli. Člověk má od přírody agresivitu v sobě, díky tomu jsme přežili. Kolem třináctého roku věku se mladí lidé formují a zkoušejí, kam až mohou zajít, je to přirozené. Ve školách, kde je dobré klima a fungující vztahy, se ale případná kyberagres­ivita nezvrhne v závažnou formu šikany.

 ?? Hranice kyberšikan­y je podle Kamila Kopeckého tenká. FOTO ARCHIV MAFRA ?? Žert, nebo šikana?
Hranice kyberšikan­y je podle Kamila Kopeckého tenká. FOTO ARCHIV MAFRA Žert, nebo šikana?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia