Kyberšikanu řeší i prestižní školy
Běžná schémata tady přestávají platit, říká odborník na kyberšikanu Kamil Kopecký. Agresor nebývá vůdcem party
Ubližování prostřednictvím sociálních sítímá podle odborníka na kyberšikanu Kamila Kopeckého svá zvláštní pravidla. Běžná schémata pro šikanu tady přestávají platit. Agresoři už nebývají silní vůdci party a z původně nevinného vtipu se díky možnosti snadného sdílení rychle vyvine závažná kauza.
LN Čím se liší kyberšikana od běžné šikany?
V případě běžné šikany vždy víme, kdo šikanuje. Agresor bývá fyzicky silnější, mívá kolem sebe skupinku dalších dětí, které k němu nějakým způsobem vzhlížejí. Kyberšikana, tedy šikana odehrávající se v prostředí internetu nebo prostřednictvím chytrých telefonů, je svým způsobem záludnější. Agresor je zdánlivě anonymní, byť platí, že v osmdesáti procentech jde o někoho, koho oběť zná z reálného světa. Pachatele ale nedokáže identifikovat. Pokud učitel objeví svůj falešný profil na Facebooku, může jen hádat, který z jeho žáků v tom má nejspíš prsty. Podobně v případě tradiční šikany mezi spolužáky dítě ví, kdo mu ubližuje a kde se to obvykle děje. Stává se pak, že třeba simuluje nemoc, aby se ohrožujícímu prostředí školy vyhnulo. Před kyberšikanou ale není kam utéct.
LN Kdo je typickým agresorem? Nenápadný a vysmívaný „ajťák“?
Může být. Ale žádné pravidlo tu neplatí. Na rozdíl od běžné šikany nehraje roli síla. Šikanovat může kdokoli, kdo má přístup k mobilnímu telefonu a internetu. Takže vlastně každý. Mohou to být i děti slabé, nebo dokonce nemocné.
LN Podle čeho je možné poznat, že jde o kyberšikanu? Jeden přihlouplý status na Facebooku přece ještě nemusí nic znamenat, nebo ano?
Může a nemusí. Když mapuje případy kyberšikany Česká školní inspekce, zahrnuje sem i případy, které podle nás skutečnou kyberšikanou nejsou. Uvedu příklad. Když někomu pošlu jednu sprostou esemesku, není to šikana, ale jednorázová verbální agrese. Skutečná šikana probíhá delší dobu, týden, měsíc nebo třeba několik měsíců. Když napíšu kolegovi, že je pitomec, a onmi odepíše, že já taky, a pak se tomu zasmějeme, není to ani pro jednoho z nás ubližující. Je běžné, že se lidé škádlí.
LN Existuje něco jako typický sociální profil agresorů? Z jakých rodin pocházejí?
Dřív byl obvyklý mýtus, že pocházejí ze sociálně slabých rodin. Dnes už to tak jednoduché není. Agresoři jsou naopak často z bohatých rodin, jsou hmotně dobře zabezpečeni, ale rodiče na ně nemají čas, nestanovují jim hranice. Děti si pak hranice osahávají právě až v kyberprostoru, přirozeně s nástupem puberty, kdy si vytvářejí postavení ve své sociální skupině. V této době, okolo třináctého roku věku dětí, je případů šikany nejvíce.
LN Kdo je naopak typická oběť?
Obvykle dítě s jakoukoli odlišností. Motivy agresorů v kyberprostoru jsou ale velmi různé a dá se říct, že různorodější, než tomu bývá v případech běžné šikany. Agresoramůže vyprovokovat třeba odlišný vzhled oběti. Šikanovaným se může stát dokonce i kluk, který nosí značkové oblečení a jemuž někdo jiný chce takzvaně srazit hřebínek. Kyberprostor je v tomto velmi svobodný. Agresorem i obětí může být opravdu kdo- koli. Vím třeba o případu dívky, která na Facebooku útočila na chlapce, protože s ní nechtěl chodit. Nelze škatulkovat. Běžná schémata pro šikanu tady přestávají platit. Nejčastějším spouštěčem je ale i tady osobnost dítěte. Samostatnou kapitolou je sexting.
LN Sexting? Co to je?
Zvláštní forma obtěžování, která se někdy s kyberšikanou spojuje. Dívka začne chodit s chlapcem, sdílí s ním intimní fotografie, ale po nějakém čase se ti dva rozejdou. Po rozchodu se z původně dobrovolně sdílených erotických fotografií stává výbušný materiál. Zajímavé je, že tato forma šikany funguje obvykle jen v modelu chlapce agresora a dívky oběti, obráceně skoro nikdy. Smutné je, že jsme v posledních letech zaznamenali několik případů sebevražd dětí, u nichž lze za jednu z příčin považovat sexting.
LN Jak je možné, že o nich veřejnost neví?
Policie, a tudíž ani média o nich neinformují, protože je na ně uvaleno mediální embargo. Je třeba chránit oběti a pozůstalé.
LN Kdo bývá v šikanování brutálnější? Dívky, nebo chlapci?
Obě pohlaví se šikany dopouštějí zhruba stejně často. Mají ovšem různé metody. Dívky jsou svým způsobem rafinovanější, protože bývají citlivější a verbálně zdatnější. Dokážou vymyslet chytlavou, bolestnou poznámku, kterou se trefí do citlivého místa. Kluci jsou jednodušší. Typická je pro ně přímočará, nepříliš promyšlená urážka doprovázená fotodokumentací nebo videem. Nebo různé vtípky.
LN Vtípky se ale mohou v šikanu zvrhnout...
To mohou a v prostoru internetu to platí dvojnásob. Mnoho případů kyberšikany vzniklo původně jako vtip, nikoli s cílem ublížit. Nahrávku, jejímž cílem bylo pobavit, umístí někdo na sociální síť, kde ji mohou sdílet další uživatelé. Ten, kdo ji původně pořídil, nad ní ztrácí kontrolu. Jindy se stane, že původně černý humor nemístně vygraduje. Řešili jsme případ, kdy se čtyři kluci z jedné školy zaměřili na dívku, z které si dělali legraci na Facebooku. Nejdřív jen napsali, že ji nesnáší. Pak ale vytvořili stránku, kde popisovali, jak by se jí nejraději zbavili. A popisovali to velmi naturalisticky. LN Například?
Například napsali, že ji rozřežou na části, spálí a podobně. Zuby, které po spálení zbydou, rozmlátí kladivem. Pro ně to byla legrace a černý humor. Dostali za to trojky z chování. Jenže na tu facebookovou stránku zavítala i maminka té dívky. Umíte si asi představit její reakci. Byla v šoku, obsah stránek vytiskla a předala policii. Případ byl pak vyšetřován jako podezření z vraždy ve stadiu plánování. Šedesát dětí z té školy bylo u výslechu. Nakonec to bylo klasifikováno jen jako přestupek.
LN Jak by měla škola podobné případy řešit?
Pokud jde o kyberšikanu mezi dětmi, prvním krokem by mělo být zlepšení vztahů ve třídě a zamezení dalšímu šikanování. To znamená zablokovat diskusní skupinu nebo web, na nichž k šikanování dochází. Samozřejmě je potřeba zachovat důkazní materiál, nic nenávratně nemazat bez archivace. Potom je nutné vyslechnout odděleně oběť, pachatele i svědky. Probíhá-li kyberšikana ve škole, je možné pachatele potrestat třeba důtkou nebo sníženou známkou z chování. Případněmu vedení školy uloží vykonání nějaké prospěšné činnosti pro školu. Ve čtvrtině případů ale nejsou pachatelé vůbec potrestáni.
LN Nejsou potrestáni? Jak to?
Problém je, že pokud k šikaně nedochází přímo ve škole, má její vedení jen omezenou kompetenci zasáhnout. Ve volném čase si to-
Ano, nechtějí přiznat, že mají problém. Vnímají agresi ze strany žáků jako své vlastní selhání. Nevědí o nich tedy ani vedení školy, ani Česká školní inspekce, zřizovatel školy či další instituce. Ignorování problému je běžnou obrannou strategií, která je však nejméně efektivní a v žádném případě neřeší problém. Učitelé věří, že problém časem odezní sám. Neuvědomují si ale, že takovým postojem dávají dětem špatný signál. Sdělují jim tím, že ubližovat druhým není problém. Dalším důvodem, proč učitelé nehlásí šikanu či kyberšikanu nadřízeným, je představa o tom, že vedení školy nic neudělá, nebude situaci řešit, nepotrestá viníky. Z pohledu učitele je tedy zbytečné problém hlásit, protože na něj pouze zbytečně upozorní a náprava stejně nebude sjednána. LN Nevěří, že se za ně nadřízený postaví?
Ano. A jejich obavy jsou oprávněné. Zdokumentovali jsme desítky případů, kdy se vedení školy za své šikanované učitele nepostavilo. Ředitelé stíhání žáků na popud rodičů zastavují, nechtějí zbytečné problémy spojené s publicitou takových případů. Pokud se takový případ dostane do médií, opadne zájem o školu, hlásí se na ni méně dětí. O to žádný ředitel pochopitelně nestojí. Někteří se bojí návštěvy České školní inspekce, která by mohla odhalit i jiné nedostatky. Raději kyberšikanu učitele zametou pod koberec jako obyčejnou klukovinu.
LN Někdy to ale možná obyčejná klukovina je...
Je pravda, že vážné formy kybernetické šikany zažívá jen šest procent učitelů. Nepříjemný je ale i takzvaný kyberbaiting. Jednorázový vtípek, kdy žák učitele cíleně vytočí s cílem pořídit zesměšňující nahrávku. Zda jde o závažnou šikanu, nebo jen vtip, určuje oběť. Pro některého učitele je už fotka z výuky problém, jiný ji dokáže brát jako legraci. Video natočené a sdílené bez souhlasu učitele je ale problematické každopádně amělo by se řešit s celou třídou. Svědčí o tom, že je v atmosféře dané sociální skupiny něco špatně.
LN Bývají učitelé, kteří se stávají obětí šikany, něčím typičtí?
Mohou být, i když často jde jen o náhodu. Někdy si děti vyberou oběť třeba proto, že se nemoderně obléká. Jindy může jít o pomstu za špatnou známku nebo za učitelovo nevhodné chování. Třeba někoho pravidelně vyvolává, někoho ne, oslovuje část třídy jménem, část příjmením, i to může být problém. Vzniká tak určitá dynamika skupiny. Čímž nechci implikovat, že by si učitel za takové jednání mohl sám. Je to ale jen člověk, může se třeba i nevědomky někoho dotknout.
LN Kde je kyberšikana častější? Jsou nějaké problematické regiony nebo třeba typy škol?
Nejsou. Vyskytuje se ve všech regionech a na všech typech škol, včetně elitních gymnázií. Prestiž školy tady nehraje roli. Člověk má od přírody agresivitu v sobě, díky tomu jsme přežili. Kolem třináctého roku věku se mladí lidé formují a zkoušejí, kam až mohou zajít, je to přirozené. Ve školách, kde je dobré klima a fungující vztahy, se ale případná kyberagresivita nezvrhne v závažnou formu šikany.